Bez vědomí

Bezchybné (pominu-li naprosté hnidopišiny) a emočně i racionálně silně působivé obnažení univerzálních mechanismů tíhnutí ke zlu, strukturních i osobních, a otřesné vyprázdněnosti osamělých životů zaprodanců v precizní filmové reflexi stavu naší společnosti v závěru 80. let. *** Nadčasovost principů upsání se do služby ďáblu a ztráty vůle vnímat důsledky se protínají s uvěřitelnou konkrétností postav, ošklivých osudů jednotlivců v jimi zbaběle a nedůstojně za každou cenu poháněné mocenské mašinérii. *** Přelomová tuzemská odvaha a kvalita srovnatelná se zahraniční produkcí zajišťuje, že to budete brát vážně, že se vás to bude dotýkat, že vás to může nejen zasáhnout, ale i změnit. Paráda. Na takové filmy se jako společnost stojící před nezbytnou ozdravnou proměnou dívat potřebujeme.*~ (03.01.2020)

Říká se, že ďábel je ukrytý v detailu, ale tady by jste ho hledali jen těžko. Vedle ošuntělých lokací, kterých je Praha bohužel i bohudík plná, si Zachariáš dal práci s takovými titěrnostmi, jako je lampa pouličního osvětlení nebo květináč. Polistopadové generaci to možná tolik neřekne, ale pamětníci to jistě ocení. Dobovou atmosféru pak podtrhuje fízlující kamera, která je pro námět jako dělaná. O samotném ději se příliš rozepisovat nebudu, protože bez spoilerů by to šlo těžko, nicméně jedná se o výtečně promyšlenou špiónštinu, která se může směle rovnat kdejaké zahraniční produkci a jako přidanou hodnotu vidím reflexi dnešní doby. Výhradu mám vlastně jen jedinou a to Táňu Pauhofovou. Tedy ne že by zahrála špatně. Stejně jako všichni ostatní byla výborná, ale její postava toho nesla na hrbu příliš, což občas působilo krkolomně. O to je větší škoda, že režie víc nevyužila Martina Hoffmana, který se přímo nabízel. Ale ani to mi celkově výborný dojem nezkazilo a jsem zvědav, s čím se Zachariáš vytasí příště. 85% (29.11.2019)

Výborné, po všech stránkách - kamera, scénář, herci, režie, scéna. A tak skličující, že jste okamžitě vděční, že vy nic takového prožívat nemusíte. Nebo že o tom radši ani nevíte. Nedalo mi to a hledala jsem si, kdo je Ondřej Gabriel - myslela jsem si, že je to jen někoho přezdívka. Ale překvapivě je to úplný zelenáček. Proto mi vážně připadá neuvěřitelné, že se mu hned napoprvé povedl takový vyzrálý scénáristický megazásek, k němuž se drtivá většina jeho kolegů za celý život ani nepřiblíží - moje gratulace směřuje tedy hlavně k němu. (01.12.2019)

Český Homeland a špionážní thriller par excellence! Bez vědomí je dalším krůčkem dostat českou kinematografii na úroveň světového filmu. Neskrývám nadšení, je to pecka! Počínaje obsazením (David Nykl ohohó) a s tím souvisejícími hereckými výkony, zajímavými postavami, soustředěnou režií, prací s kamerou a celkovou vizuální stránkou (v českém filmu nevídaná mizanscéna, prakticky na úrovni čehokoli zahraničního od HBO), konče výborným scénářem, který je čistě fiktivní a ve finále vykonstruovaný až běda (byť uvěřitelný a rozhodně ne nemožný), ale zároveň je trefně ukotven na pozadí skutečných událostí a nám více či méně známých reálií. Seriál si i přes velký záběr, komplexní vykreslení doby a množství postav udržuje napětí, tempo a především přehlednost, která bývá častým problémem špionážních thrillerů. Leckdo, kdo očekává realistickou socialistickou krimi, by mohl namítat, že je příliš to fikční a přehnané. Já jsem naopak rád, když čeští tvůrci zachází dál, píší takto kvalitní a svěží scénáře a celkově bourají hranice současného českého filmu. Začalo to Pustinou, pokračuje to Bez vědomím a mega se těším, s čím přijde Ivan Zachariáš ve spolupráci s evropským HBO příště. (24.11.2020)

Na rozdíl od předešlého projektu HBO Pustina má Bez vědomí výrazně pevnější logiku, veškeré součástky do sebe ve finále zapadnou bez pachuti krkolomných náhod a motivací. Tmou, deštěm a marností pohybují výhradně ztrápené bytosti s tragickými výrazy. Severská poetika se tu ocitá až na hraně manýry.„Domácká“ Lenka Vlasáková přehrává Pauhofovou v nevděčné roli jediné světice. Naštěstí jinak se postavy vyznačují zajímavou nejednoznačností. Naopak blahobytní veksláci či zlověstní zabijáci sahají ke karikatuře. S výjimkou dobově věrných rekvizit si slabší chvilku vybírají reminiscence z éry Charty 77, sloužící jako učebnice pro zahraničí. (22.03.2020)