Open Wide, O Earth (E03)

Velká škoda toho klišé v nemocnici, tedy myslím to manželské mini drama. To strhlo půlku dílu dolů. Ale zase na druhou stranu musím dát dvacet za reakci havířů a vůbec za ně, a pak musím přidat dvacítku maskérům, kteří se tu opravdu vytáhli. Takže oproti mému předpokladu, že nezvládnu ani půlku seriálu jdu do čtverky. Ovšem už bez očekávání. Ale jdu. (25.04.2020)

Třetí díl už ztratil působivost prvních dvou, přesto obsahuje spoustu parádních dialogů (k nejlepším patří ty hornické). I když chápu, že tvůrci z toho nechtěli dělat naturalistickou podívanou, přesto si myslím, že radiací zničená těla v nemocnici by si zasloužila ještě o něco více prostoru. Horší je, že se nám začíná trochu ztrácet příběh. (19.06.2019)

Líbí se mi, jak každá epizoda se orientuje na určité specifické téma. První díl byl o chaosu v elektrárně po výbuchu. Druhý byl o politice a uvědomění si, v jak velkém průseru jsme, a jak vůbec něco takového koordinovat. Třetí díl se zaměřuje už více na postižené z prvního dílu. Naturalisticky zobrazuje postup z ozáření a navíc do toho vstupuje linka v podobě horníků, kteří ve filmovém žánru nemají konkurenci. Jejich nahá scéna mě dostala do kolen svou ironií i depresí zároveň. Prostě se zde tvůrcům daří probouzet protichůdné emoce, které jsem u filmu dlouho nezažil. Všechno přitom nadále zůstává v kulisách věrohodnosti. Tempo je zde pomalejší, nicméně to nevidím ke škodě. Repliky postav jsou bravurně napsané a kamera je nadále pastva pro oko. Minisérie, která úspěšně pokořuje filmovou kinotvorbu o délku Černobylu. Pokud by se uděloval Oscar těmto dílům, Chernobyl by byl jediná a jasná volba v tomto roce. (22.05.2019)

Obě předchozí epizody jsem velmi chválil, třetí díl mi přišel ještě o něco lepší. Znovu musím tvůrce pochválit za naprosto dokonalou atmosféru, která seriál posouvá hodně vysoko, zatímco dnešní horory mi připadají spíše legrační, u Černobylu mě často mrazí kolem páteře. A ať už se v epizodě odehrálo cokoliv, největší dojem na mě zanechal pohřeb s domíchávačem. (18.08.2019)

|| TV-MA || HBO || "Akimov...His face was gone." Ve třetím díle příchází řada na očekávané "casualties" z řad bojovníků proti Černobylské elektrárně. Přirovnání k válečné terminologii se příhodně hodí ke každé epizodě, jelikož je celá minisérie o boji proti neviditelnému nepříteli - ať už radiaci nebo sovětskému duchu. Scény z moskevské 6. nemocnice nabízí opravdu silné momenty s rozkládajícími se zaměstanci elektrárny a hasiči. To co se reálným dokumentům a smyšleným filmům o jaderných haváriích nikdy nepodařilo věryhodně vykreslit, nebo se tomu vyhýbali, je zde v plné dávce. Představa jejich utrpění je nepředstavitelná. Linka s rodinou Ignatenko možná působí v celém příběhu navíc, ale krásně se propojuje s tou hlavní, aby přinesla kýžené rozuzlení. Na druhé straně přichází party černouhelných hrdinů na jednu z mnoha sebevražedných misí pro odvrácení ještě větší katastrofy. Je mi jedno, jak to probýhalo ve skutečnosti, pro mě jsou zde horníci spolu s obětavými potapěči největšími "anonymnímy" hrdiny minisérie. Na opačné straně pak stojí slizký Ďatlov, který s každou větou či pohledem prohlubuje odpor k této postavě a obrovský obdiv k Paulu Ritterovi. Příběh člověka toužícího po uznání a moci, ochotného jít přes mrtvoly, lži a odmítání vlastních chyb. SSSR v kostce. Na závěr nemůžu nezmínit neuvěřitelně nádherně nasnímaný "betonový" pohřeb hasičů. Taková práce se světlem a kompozici, jež platí o celém seriálu, se nevidí ani ve vysokorozpočtových filemch! Totožé platí o občasných záběrech na sovětskou panelovou architekturu, která se správnou rokou umí vykouzlit oku lahodící obrazy. Klobouk dolů. 100%. (02.05.2022)