Nekonečný příběh

Když mi bylo asi šest let, měl jsem trilogii Nekonečných příběhů velmi rád, ač první díl mi připadal nejhorší. Efekty mi ani v té době nepřipadaly moc dobré, ale Falco se mi z nějakého důvodu docela líbil, dokonce jsem jej chtěl mít doma. Dnes je situace trochu odlišná. Falco mi díky svým šupinám připadá odporný, ale přetrpět celý film mi nedělalo takové problémy. Pochmurná atmosféra a špinavý obraz mě sice nenaplňují ani dnes, ale mohu rozhodně říct, že to není tak špatný film, jak jsem dříve myslel. Jistě nejlepší fantasy své doby, které ovšem pořádně ohlodal zub času. (06.07.2007)

RETRO Byla půlnoc a v pralese svištěl vítr. Nicota zahlcuje jejich zemi a on je poslední naděje.… ALE VŽDYŤ JE TO KLUK!!!….. Po 25ti letech je to stále příjemné ohlednutí, ale musím přiznat, že v mých dětech už příběh, jehož hlavním cílem bylo probudit představivost (přežití světa Fantazie a skutečného světa je na sobě závislé) nevzbuzuje takové nadšení jako tenkrát v nás. Možná je to tím, že jejich sny a přání jsou už trochu ,,jinde“. Já bych si klidně vzal rychlodraka Falca místo letadla i dnes! Na rozdíl ode mne, by film hodnotili ***. (05.07.2009)

Když jsem se teď po velice dlouhé době znovu díval na Nekonečný příběh, uvědomil jsem si, že ho nemám v paměti zarytý z dětství jen kvůli tomu, žo to bylo široko daleko jediné fanatsy k shlédnutí, ale také prostě proto, že je to dobrý film. Na rozdíl od ostatních dnešních fantasy chrlící na nás komplikované geografické, politické a národnostní uspořádání smyšlenýchsvětů, a které jsou ve stejném duchu, je Nekonečný příběh nekomplikovaný, jednoduchý a přitom krásný. (08.06.2009)

"Fantazie nemá hranice." Film mého dětství č. 1 a dodnes nepřekonaná fantasy s originálním konceptem prožívání čteného příběhu. Antikvariát, kamenožrout, Atrej, Auryn, Morlor, Falko(r), Sandonoriko, střet s G´morkem, finále v rozpadající se Slonoviné věži a realitě, kam také jako by dorazila Nicota v podobě bouřky... jedna kultovní scéna za druhou, o dialozích (Morlor, G´mork) ani nemluvě a ten nejkatarznější konec. A hudba, hudba je tu BOŽSKÁ. Jako malí jsme si s oblibou hrávali na Atrejovo proběhnutí mezi sfingami, přičemž naše "sfingy" měly místo laserů z očí praky v rukou. Samozřejmě nikdo nechtěl být Atrej. (07.12.2010)

Jedna z nejlepších fantasy dvacátého století? No jak by řekla na mládež alergická želví důchodkyně Morla: „Ne, že by na tom záleželo, ale ano..“ Nejvyšší hodnocení však nemůžu dát, i kdyby mi mozek zatemnila Nicota nostalgie. Těm dosud nedotčeným filmem Petersena doporučuji nejdříve sáhnout po Endeho knižní předloze - teprve tak doopravdy poznáte, že fantazie nemá hranic.. (05.02.2009)