Nadějná mladá žena

Je to pekne stylizovane. Nelogicnosti ani nevadi, protoze v zapletce je neco podivne sladkeho. Carey Mulliganova je skvela. Zaroven je to desivy americky narativ #MeToo. Kazdopadne film zustal dlouho v me hlave. Sympatizovat s protagonistkou bylo obtizne. K muzum, kteri nejsou bez viny je sice uprimna, ale jeji chovani je sociopaticke. Její namluvy se spriznenou dusi maji s nadhledem  vtipne napsane dialogy. Obcas jsou ve vypraveni skoky.  Ukazuji se vsechny predsudky. Zaver je sokujici a nuti k premysleni. (10.05.2021)

Carey Mulligan je velmi dobrá herečka. Svými roztomilými obličejíky si získala i mainstreamovější diváky, kteří zrovna nevyhledávají artovější kousky jako Stud nebo Sufražetka. Tady je správně drzá, mazaná a upřímná a osobně mě zajímalo, jak si s „temnější“ provokativní polohou poradí. Poradila, ovšem zůstala na všechno tak nějak sama. Mladá nadějná studentka medicíny Cassie měla všechno solidně rozjeté, ovšem jedna tragická událost všechno změnila. A mohla za to banda nadržených spolužáků, kteří z mocenské pozice a pod vlivem alkoholu jaksi nepochopili, jak tenká je hranice mezi legrací, obtěžováním a sexuálním násilím. Naše hrdinka se studiem práskne, bezmocně vzpomíná, dál bydlí u rodičů a pracuje v kavárně. A po nocích žije tak trochu jiným životem. Záhy potká spolužáka, ve kterém uvidí šanci napravit/otevřít staré rány. Pochopitelně je to značný #Meetoo konstrukt, kdy to schytají skoro všichni chlapi, kteří Cassie vlezou do cesty. Jenže nakonec to není tak znepokojivé a promyšlené, jak se to tváří, ač tvůrci téma zneužívání žen uchopili poměrně neotřele. Navíc jí mnohé až příliš snadno vycházelo/procházelo. Provokativní jen lehoučce, na dřeň jsme rozhodně nešli, atmosféra průměrná, Carey velmi solidní, i když na nějaké herecké ceny to nevidím. Pokud tedy u „porotců“ nevyhraje samotné téma. Skladba Toxic cool. (10.01.2021)

V konkurenci toho, co jsem za poslední dobu viděla, určitě vyčnívající kousek. Ať už jde o povahu hlavní hrdinky, která konečně není plochá, i když taky ne sympatická takovým tím klasickým způsobem, nebo o estetickou stránku filmu, vše bylo nadprůměrný. Oskarem oceněný scénář bych si představovala o něco výš, s překvapivějším zvratem, ale rozhodně tím neříkám, že by nebyl dobrý. Soundtrack byl sázka na jistotu, ale proč ne, i ten mi zpříjemnil celkový dojem z filmu. 4* (21.01.2023)

Budu SPOILEROVAT. Jsem dost zklamaná. Námět je velmi zajímavý a Carey je ve své roli v rámci možností daných jí scénářem fantastická, ale celé to bylo nějak... rychlé, nějak mimo. Špatně se mi to sledovalo, protože napětí mezi jednotlivými scénami hrozně kolísalo, jako by to chtělo ještě jednou vyrendrovat, ale tentokrát se na to dívat z velmi velké dálky a podle toho dělat úpravy. Tomu pocitu divné pachutě hodně pomáhá to, že film postrádá pořádně napsanou mužskou postavu (nebo obecněji řečeno protiváhu hlavní hrdince, v případě tohohle filmu by to nejspíš měl být muž, ale není tam ani taková žena). Bo Burnham mi sice přišel v první části skvělý (a asi jsem ho tady osobně viděla poprvé, ačkoliv jsem si vědoma, že jsou z něj posledních pár let někteří mí známí na zadku, a je snadné vidět proč), ale nakonec ho autorka nebrala jako hlavní postavu, ale jen vedlejší loutku, a ukončení jeho příběhu/oblouku/vývoje je trestuhodně odbyté. Scéna, kdy mu hrdinka pustí video, měla mít mnohem větší váhu a měla být mnohem víc rozpracovaná. On nedostal vůbec šanci se projevit a ona nijak nevybočila ze svojí odosobněné, traumatem i odhodlaností vytvořené umělé persony. Asi se v tu chvíli projevilo, že Burnham přece jenom není herec, ale jenom charismatický týpek, a že autorka viděla pointu svého filmu v něčem jiném. Mně osobně tedy bylo líto, že vztah, který pro hlavní hrdinku představoval protipól k jejímu dosavadnímu extrémnímu emocionálnímu vyprázdnění/utrpení a náznak možné cesty pryč z něj, nedostal důstojné kolíčky do rakve. O ostatních mužských ani nemluvě, to už byly vyloženě (bezcenné) karikatury. Myslím si, že i film o tom, jak jsou fratboys příšerní, by je měl zobrazovat jako opravdové lidi. Ke svému velkému překvapení jsem u svatby začala brečet, na rozdíl od mnoha dalších brečení u mnoha dalších filmů jsem to vůbec nečekala a nebyla si jistá proč a co to spustilo. Jako nejpravděpodobnější se mi po určité deliberaci zdá, že mi prostě bylo líto zmařeného života. Autorka své nepravděpodobně načasované, "podvratnou" hudbou podbarvené divadlo nejspíš zamýšlela jako happy end, nicméně pro mě je těžké a skoro nemožné takový konec brát jako triumf. (24.02.2022)

Pokud znáte termín 'rape culture' déle než rok, nedíváte se na ten film přes brýle tohoto zásadního tématu a tím pádem v celý holosti vidíte jak je to celý příšerně napsaný a natočený. Takhle spolu lidi ve světě nikde nemluví, dialogy zní jak nahlas čtené internetové diskuze nebo zkoncentrované situace z různých článků. Natočený to je jak sitcom, je to statické (a často navíc pozérsky bezvýznamně symbolické) a v rychlejších sekvencích to má tak špatný střih, že není přesně poznat, co se vlastně stalo. Ten film obsahuje dokonce rozšafnou hudební montáž, která ale nemá tempo, čehož jsem myslel že ani nejde technicky dosáhnout. A stejně špatně zpracovanou romantiku jsem viděl snad jen ve filmu Obvious Child. Promising Young Woman je bohužel přesně ten případ, kdy se nějaké téma tlačené zespodu dostane do rukou střední vrstvy. Stane se z toho nudná a hloupá hurá fraška, která si užívá svoji nedotknutelnost a úspěch zaštítěný pouze svým tématem. Celý problém kultury znásilnění se tak degraduje do připitomnělého frázování, trademarkové silné ženy a díky tomu, že jej budou zastupovat podobně špatné a vypočítávé snímky i nadále, tak zpětně celému boji proti patriarchální společnosti provede fest medvědí službu. Hashtag cinema at its worst. (01.06.2021)