Poslední představení

Ospalá atmosféra teplého mestečka na texaskom zapadákove a nudiacia sa mládež, ktorá prechádza rôznymi milostnými eskapádami.  Príbeh priateľov – tínedžerov neodmysliteľne vstupujúcich do života dospelých, ktorí je však plný nástrah i sklamaní. Filmársky zvládnuté vynikajúco, otázne je prínos ako taký, morálne-mravný aj vzhľadom na pozadie filmu: Režisér Bogdanovich zbadal Cybill Shepher na titulke Teen časopisu. Zobral ju do filmu a ona tam mala aférku s Jeffom Bridgesom, ako sama neskôr tvrdila. A následne na to skočila na samotného ženatého režisérom s deťmi, ktorému sa kvôli tomu rozpadlo manželstvo. Sodoma, gomora, alebo Beverly Hills neviem, ale tak podobne na mňa pôsobí aj tento film. Ako by si ho točili sami pre seba. (31.05.2023)

Líně plynoucí film, který má své kvality, ale s nímž jsem se emocionálně naprosto minul. Hlavně kvůli záměrně potlačené narativní stránce. Příběh (který si někteří lidé pochvalují) tady v podstatě neexistuje. Prvních pár minut mě snímek zaujal vykreslením toho, jak kluci chodí do kina a půjčují si auto, ale to byl jen takový úvod, film se pak ubral jiným směrem, nejvíc vypovídal o těžkém dospívání a životě obecně v tom příšerném jižanském zapadákově počátkem 50. let. Texas? Vykreslení tehdejší doby je jednoduché: ačkoliv Bogdanovich natáčel o dvacet let později, než kdy se odehrává děj, za tu dobu se vůbec nic nezměnilo. A když se podívate přes Google Street View do ulic Odessy dnes, tak uvidíte, že i teď je to už na pohled to nejnudnější místo na světě. Není divu, že tam nikdo nevěděl co dělat, že tam byla neskutečná nuda, že lidi ani nepřemýšleli o své budoucnosti a jediné, o co těm klukům šlo, bylo sbalit nějaký holky, chodit na pivo, na kulečník a do kina. Doufal jsem, že to tedy bude víc o filmech, když už je to má v názvu, ale nakonec ani těch tu moc není. Takže ve výsledku, prvních a posledních 30 minut je docela zajímavých, co se to vlastně dělo tu hodinu mezi tím, to netuším. PS: Když čtu místní komentáře, tak fakt jen zírám, co si z tohoto filmu někteří lidé odnesli. Jacy coby největší filmová mrcha? Rozklad vztahů ve městě způsobený televizí? No já nevim... :) (23.02.2010)

Kinematografie, to jsou filmy; filmy, to je příběh; a příběh, to jsou postavy. Tento film tvrdí, že se obejde bez příběhu. A daří se mu to z následujícího důvodu: Představme si hypotetickou situaci, kdy z kteréhokoliv filmu vymažeme veškeré postavy, a poté film promítneme. Nic nebude fungovat. Naopak odstraníme-li vše mimo postav, film bude do jisté míry sledovatelný. Rovněž jako by tím Bogdanovich apeloval na to, abyste si na VŠ zvolili dvouoborové studium, ne jednooborové, a k filmovým studiím přihodili nikoliv estetiku, filozofii nebo literaturu (kvůli naratologii), ale psychologii. Psychologie vám dovolí „číst“ filmy prostřednictvím postav mnohem erudovaněji. ____ Vztah chlapce a vyzrálé ženy odpovídá vztahu mladíka a stařeny z Harold a Maude. Asi to není náhoda a nejde ani o opis, protože oba klíčové kánony Nového Hollywoodu vznikly v témže roce. ____ Nejvíce odpovídá Poslední představení poetickému realismu; tendenci francouzských filmů z 30. let. Tyto nostalgické a hořké filmy se zaměřovaly na postavy žijící na okraji společnosti – na ošuntělé figury, prožívající život plný zklamání, které nacházely poslední šanci v intenzivní, ideální lásce. Po krátkém období jsou ale zklamány znovu a filmy končívají rozčarováním, anebo smrtí hlavních hrdinů. (03.05.2009)

Peter Bogdanovich ukazuje, jak byl v silný v tom, že dokázal znázornit zásadní okamžiky v lidských životech, a přitom je podat s trapností a s tím, abychom se nad sebou zamysleli a uvědomili si, že tohle jsou okamžiky, které jsme prožívali sami, s jinými lidmi, ale s velmi podobným rozpoložením, které na nás následně padlo. Skvěle zahrané i zrežírované. (17.08.2015)

Po opakovanom sledovaní Posledného filmového predstavenia nemám najmenší problém pridať hviezdičku na plný počet. Tento film, prakticky bez deja, s výbornými hereckými výkonmi mladých debutantov, neuveriteľnou atmosférou ospalého texaského mesta, všadeprítomnou kamerou a nápadito použitým čiernobielym filmovým materiálom vo mne zanechal nezabudnuteľný dojem. Ani sa nečudujem, že sa Petrovi Bogdanovichovi už nikdy nepodarilo zopakovať dielo porovnateľných kvalít. V niektorých komentároch je film prirovnávaný k viacerým iným filmom, ktoré som buď nevidel alebo sa s prirovnaním nestotožňujem. Ak by som ja mal vyjadriť aký film mi Posledné filmové predstavenie pripomenulo, tak sú to Lucasove Americké graffiti. Ale neviem to odôvodniť. Iba taký dojem. (22.02.2016)