Poslední dopis od milence

Netflix sa nás tento krát rozhodol ohúriť romantickou drámou s dvoma síce milučkými, ale stále hviezdičkami druhého sledu. Všetko veľmi pekné, od výpravy, kostýmov až po príbeh, len nie som cieľovka týchto záležitostí a vôbec ma to nezaujímalo. Hlavne si nemyslím, že kurva, ktorá podvádza svojho manžela a je vo fakt dobrom manželstve, si zaslúži divákov súcit a happyend. Inak kolko filmov ma Šaily, kde nehrá cundru, neukazuje cecky alebo nemá erotickú scénu? Jeden, maximalne dva. Otázka znie, robia jej to zámerne alebo fakt nemá nič viac čo ponúknuť? 1 z 5 (31.07.2021)

Koronakríza naplno zasiahla už aj Hollywood a vidím, že ozaj niektorí herci boli dlho bez práce, keďže Felicity, ale obzvlášť Shailene sa nám utešene vypapkali. Ale k filmu. Tento typ "romantiky" nechápem. Čo je na tom úžasné, že žena podvádza svojho muža? Niekedy mám pocit, že diváci majú veľké ťažkosti vcítiť sa aj do okrajových postáv a či to z pohľadu inej osoby je správne. Podľa mňa na vzťahu tých dvoch nebolo nič obdivuhodné. A potom príde zásadné rozhodnutie pre rodinu a opäť sa to prezentuje ako niečo smutné až tragické. Čiže klasika manželstvo je pasé a podvádzanie je in. Romantika sa dá podľa mňa točiť aj inak. (27.07.2021)

Tento příběh se vydařil skvěle, decentní romantika natočená na míru. Pátou hvězdu ubírám za současnou dějovou linku, v porovnání s tou z roku 1965 mi přišla odbytá, jen na doplnění (aby bylo komu co vypravovat), byť mám jinak Felicity Jones ráda. Tvůrcům se podařilo vytvořit atmosféru šedesátých let dokonale, v kombinaci s rukou psanými dopisy to nemá chybu. Jen jak tu čtu, tak jsou zde výtky proti Callumu Turnerovi, zajímavé, tohle je první film, kde mě přesvědčil hned po pár záběrech na 100 %. Zkrátka tisíc lidí, tisíc chutí a slza na konci ukápla, to nemohu říct. (26.09.2022)

Nečtu knihy od Jojo Moyes, opravdu nepatřím k cílové skupině, avšak tenhle příběh mě vtáhl a nesmírně zaujal, až mě z něj bolelo u srdce. Shailene Woodley jako vždy na jedničku s hvězdičkou a nevadil mi ani potřeštěný výkon Felicity Jones. Pěkný příběh, jenž nemůže nikoho urazit. (27.03.2024)

Jojo sem tam romantiku napsat umí. Ačkoli hodně jednoduchou, ale dovede být i docela vkusná, neškodná, a s ohledem, že ne každý čte výhradně Franze Kafku a že se ženy neskládají pouze z profesorek literatury, hluboké filosofie či výsostných umění, nevidím na tomto spisovatelském žánru příliš zlého. Ovšem nesmí to být vyloženě přiblblé. A tohle je. Nevadí, že jde o červenou knihovnu, na léto to mohlo být fajn, ovšem na takto lacinou červenou knihovnu s primitivním, nelogickým nejen koncem, neskočí ani dvanáctiletá slečinka plná ideálů. Holky si produkovaly filmeček, ve kterém vidíme moc pěkné dobové kostýmy i výpravu, tím to ale končí. Plytké, jak voda v lavoru, vlažné, rozplizlé. Obsazení, až na Felinu, šílené. Fešanda, která má místo hlavy krabici od mlíka, vejrající jako zmachlená, oteklá sůva z nudlí připomínající Bolka po pěti slivovicach, mi spíš evokovala noční můru, nežli osudového motýla. Milovníkovi číslo jedna jsem nevěřila nos mezi očima, natož lilek s kořenem v mozkovně, o jakési vzájemné chemii si taky můžeme nechat zdát. Opět se mi potvrzuje, že film, na jehož podobě makaly výhradně ženy, mě svou unylostí nedokáže přesvědčit. Chybí v něm šarm, humor, vášeň, elementy, které muži poznají a umí je z žen vyrazit mnohem lépe, než ženy samotné. Čest vzácným výjimkám. Každopádně časy, kdy herecké divy povinně a dobrovolně procházely postelemi režisérů, kameramanů, scénáristů, kolegů a před kamerou ze sebe pak oklepávaly zlatý sexy prach z prožitých nocí, zanechaly v kinematografii mnoho nesmrtelných skvostů, po kterých začínám být hladová. (27.07.2021)