Jackie Brown

I díky téhle černošské letušce si Quentin Tarantino vydobyl pozici nadprůměrného a neskutečně respektovaného tvůrce. Trvalo to, ale přesto jsem se k hutnému vyprávění po letech vrátil. Dospívání je otázkou několika let a Tarantino mohl ubrat ze svého zběsilého stylu a nahradit vše skvěle rozehranými postavami. Nostalgicky pomalý snímek vyšťoural další uvadající hvězdy – Roberta Forstera, Pam Grier (někdejší hvězda násilných produkcí) nebo z dnešního pohledu i Michaela Keatona. Nejvíce konvenční „tarantinovka“ nám předkládá příběh pletichářské letušky, která se vychytrale vykroutí z pašujících podvodů, vyhne se kriminálu, pomůže dopadnout jednoho kriminálníka.. a ještě na tom zbohatne!! Tarantino leckoho zklamal, úplně nové příznivce si zrovna tak i získal!! 70%. (09.06.2009)

Plnokrevný Tarantino a jeho černý humor. První dojem po skončení filmu byl rozpačitý, ale po rozložení v myšlenkách pár hodin po závěrečných titulkách, jsem se pousmál a řekl: motherfucka ! "výborný scénář, výborný podraz, výborná role Samuela L. Jacksona". Velmi osobní Quentinův film, který najde svého diváka, a i když ho nezasáhne jako PULP FICTION, nikdy se na JACKIE BROWN nezapomene. (08.09.2011)

„Už dávno nikoho neviním zo svojich rozhodnutí." Quentina Tarantina mám rád, ako človek mi pripadá zaujímavý, originálny, sympatický a príjemný spoločník a filmy robí... nuž, vynašiel pod-žáner tarantinovka, tak asi dobré (GAUNERI, PULP FICTION). Ale až JACKIE BROWNOVÁ patrí k mojim obľúbeným filmom. V dobe premiéry bola pekelne očakávaná (bol to prvý Tarantinov film po mega bombe PULP FICTION) , avšak diváci vychádzali z kina v lepšom prípade zaskočení, v horšom znechutení a otrávení. Kričali, že toto nie je Tarantino, že skončil skôr, ako poriadne začal a že PULP FICTION bola náhoda. Sám Quentin pred premiérou varoval, že je to v podstate obyčajná romantika. S úchylným úsmevom, o ktorom len on vedel čo znamená, však rýchlo dodával, že samozrejme to, čo si pod pojmom ´romantika´ predstavuje on, sa pravdepodobne odlišuje od obecnej charakteristiky. Výsledkom je ale (napriek pár mŕtvolám na sračky rozstrieľaných v kufri auta) skutočne prevažne svojrázna romantika dvoch dospelých ľudí, ktorí sa dlho hľadali. Pokiaľ sa JACKIE BROWNOVÚ rozhodnete brať naozaj ako romantiku, asi vás bude pravdupovediac dosť otravovať štandardná kriminálna zápletka (Samuel L. Jackson síce podáva ako vlasatý obchodník so zbraňami pozoruhodnú kreáciu, ale od prvého záberu mi bol nesympatický – pritom Tarantino vie „správne“ poľudštiť aj masových vrahov). S troškou snahy sa to však dá pretrpieť. Je to ako Soderberghovo ZAKÁZANÉ OVOCIE... akurát o dosť lepšie. Fajnová muzika, bosé nohy, skvelí herci. Michael Keaton je síce super (rolu si zopakoval o rok neskôr v ZAKÁZANOM OVOCÍ, obe knihy sú podľa kníh Elmorea Leonarda), ale prím udržuje bombastický Robert „Aligátor“ Forster a bývalá blaxploitation hviezda Pam Grier. (23.10.2005)

Po pětadvaceti letech a dalších šesti/sedmi titulech pořád "Jackie Brown" zůstává nejukázněnějším Tarantinovým filmem, a o to víc také díky tomu mile překvapí. Až to svádí k myšlence, jakou alternativní cestou se mohla jeho filmografie ubírat, kdyby to svého času byl větší hit. Třeba by Tarantino více vycházel z jiných autorů a méně by exhiboval. To ale samozřejmě není možné, nejen proto, že minulost nelze změnit, ale především protože doba, ale i samotná podstata Tarantinovy osobnosti více nahrávaly právě tomu vývoji, který známe. Rozmach DVD distribuce, boom internetu a jeho aktivizace filmových fandů ohromně nahrávaly okázalé eklektičnosti Tarantinovy nadcházející tvorby. Krom toho on sám se coby egocentrické hovado a nadutý filmový nerd nemohl oprostit od potřeb pře-nerdovat všechny ostatní a vehementně tesat vlastní pomník nedotknutelného a všemi milovaného pop-auteura. S ohledem na to se ostatně nabízí si všímat, jak i ve svém nejstřídmějším díle se prostě musí tlačit do popředí a otiskovat své ego do vyprávění příběhu, který se k tomu vlastně vůbec nenabízí. Počínaje hlasem na záznamníku a velikášským závěrečným titulkem s vlastním jménem, přes generování trivií, které vlastně jen zpřítomňují autorovu domnělou sofistikovanost, až po problematické Tarantinovo juvenilně nerdovské machrování, že díky tomu, kolik nakoukal blaxploitation bijáků, dokáže napsat víc gangsta talk než používají reální gangstas. Ale při tom všem také nelze Tarantinovi upřít jeho jednoznačný filmařský talent, mistrovské uvažování o výrazových prostředcích média i jejich užívání a bravuru v konstruován fiktivních vyprávění, které se sice pouze opírají o další fikce a žánry, nikoli o realitu, ale zatraceně skvěle v tomto směru fungují. O to víc pak na "Jackie Brown" překvapí, že v zlomku svého jádra pojednává o stáří. Byť opět nikoli v jeho společensko-osobních rovinách, ale především z hlediska stárnutí filmových ikon a žánrových figur. Ale také si přiznejme, že právě coby projekt třicátníka, do kterého si obsazuje své milované padesátníky, může vlastně upomenout až na Tomáše Magnuska, se kterým Tarantino asi bude mít vícero společných rysů než bychom si chtěli připustit, byť rozhodně nikoli v oblasti filmařských schopností. (15.11.2022)

Tarantinovo vyznání lásky k Pam Grier se mi líbilo už v kině, ale jako by s léty ještě uzrálo (nebo jsem možná trošku uzrál já). Nejde tu o tempo nebo hlášky, ani o dialogy, spíš jednotlivé postavy, které jsem si zamiloval. Poprvé mě opravdu trošku štvalo, že Quentin zálibně ulpíval na "nepodstatnostech", nechal své postavy debatovat o padání vlasů a tloustnutí, jenže v tomhle je právě to kouzlo Jackie Brown. Je to sice kriminálka, ale zároveň romance, byť velmi decentní a spíš pod povrchem. Herci jsou skvostní do jednoho, není důvod někoho vyzdvihovat. Krásný a místy dojemný film. (22.04.2007)