Hranice lásky

Málo komu se povede natočit drama o intimitě, partnerském soužití a hloubce vztahu. A tady se to nečekaně povedlo. Chvílemi vtipné repliky, které umožňují v návalu emocí na chvíli vydechnout. Jsem rád, že se celý tvůrčí film rozhodl na filmu intenzivně pracovat, protože to je vidět. Trošku mě znepokojovalo, jak si hlavní postavy vše točily na mobil, protože by to šlo nádherně i bez toho. Se vším všudy je to fajn film, na který si určitě hodně lidí zajde do kina. (06.07.2022)

Film, který se naplno otevře až napodruhé, když člověk ví, co čekat a nečekat, a začne si všímat detailů ("Chtěl bych s tebou mít děti. ... Copak? Ses nějak vyděsila.") Neustále se mi vybavoval Unabomberův termín "přesocializace". Zajištění liberální měšťáci jsou tak kultivovaní, otevření a "citliví", že jediný hřích, který zbyl, je druhému něco neříct nebo zalhat, nebýt dost upřímný, ale je přitom dost ožehavé přiznat jakékoli city, které zavání "omezováním". "Proč jsi jí to neřekl?" Hra na upřímnost a otevřenost, která se ale často promění ve zneužívání toho submisivnějšího tím asertivnějším či výřečnějším. Jde to vidět ve scéně šestice u stolu, kde (spoiler) termín polyamorie je jen eufemismem pro snahu submisivnějších poloviček vyrovnat se s potřebami jednoho alfa-samce. Film není úplně dokonalý, ale jako etnologická sonda do života dnešních městských Evropanů mě hodně baví. (07.11.2022)

Musím říct, že mě osobně podobná artová produkce posledních let, která řeší vztahy - jako např. Marťanské lodě, Chvilky, Karel, já a ty, Hra, Zrcadla ve tmě, ad. - prostě jen nudí. Konkrétně v případě Hranic lásky mi polyamorie ještě jakž takž přijde jako použitelný námět, ale to by to celé nesmělo být zabito tou nudnou artovou formou (hromada zbytečných/zbytečně dlouhých záběrů, "amatérské" záběry z mobilu, fragmentární distribuce informací - spoustu je toho z děje vynecháno či neobjasněno, atd.), a ačkoli to asi mělo působit autenticky a křehce, mně to přišlo spíše nevěrohodné a - vzhledem k pověsti, kterou se kolem toho snažili ve Varech i později tvořit - poněkud i otravně vyhajpované (nemluvě o tom podfuku, že plakát zobrazuje výjev, který se ve filmu nevyskytuje) - pár lepších momentů se tam najde, ale jako celek je to strašně nezáživné a neobjevné - nepřichází to s ničím, co by člověk neviděl už stokrát jinde. Btw. Wińského manifest jsem četl, a ačkoli mi přijde v něčem zajímavý, považuji ho za slepou cestu a nesouhlasím s ním. (28.12.2022)

Pocitově trochu Closer natočený na mikrovlnku. Hlavně konverzačka, zcela bez atmosféry, takže třeba takový Shame je úplně jinde. Hodinu si to zvládá držet jistou uvěřitelnost, od scény u stolu s následnou hádkou se film mění v parodii provázenou tou nejmučivější scenáristickou bezradností, ze které se řekněme vymaní až závěrečným rozhovorem hlavní dvojice. Ta poslední třetina zničí dojem autenticity předchozího a celé to pak vyznívá jako lexikon snažící se být zajímavý tím, že vám po kapitole swingers party ještě rozebere v médiích najednou velice populární fenomén polyamorie. Zkrátka je toho moc, na tvůrce i herce u stolu, jejichž snaha tvářit se zasvěceně musí svou nevěrohodností bít do očí i naprosto nezasvěcené. Moudrý Evžen G by řekl - porno pro panny. A Hranice lásky jako vymezení běžnému českému filmu posledních let? Souhlas, opravdu zde nešlo o to, kdo se s kým seznámí během šlápnutí do psího výkalu. Tedy kromě té poslední půlhodiny, tam tvůrci šlapali dost. Jedna otázka po zhlédnutí však vyvstává. Zdálo se mi to, nebo Antonie Formanová ve scéně za barem vypadala úplně jako Vincent Schiavelli? Zvláštní. (11.12.2022)

Po úvodní čtyřminutovce jsem měl intenzivní pocit, že je ve filmu dost zvuků na porno, zatímco vizuál v tomto směru výrazně pokulhával, na drama tam ovšem bylo od obojího příliš. Vzdal jsem se tedy všech nadějí a připravil jsem si odpadové hodnocení, jenže tvůrci mě překvapili tím, že mě jejich lehce bizarní podívaná začala časem docela bavit. Ke změně mého názoru výrazným způsobem přispěla kvalitní herecká sestava, protože Martina Hofmanna i Hynka Čermáka vidím vždycky rád, zrzky s posypkou taky můžu a Matyáš Řezníček zahrál ta Petrova hnutí mysli dostatečně uvěřitelně. Takže mi to kazila jen unyle se tvářící Eliška Křenková a výrazně nehrající kapitánka Antonie Formanová. Právě pro dlouhý, zoufalý dialog Antonie s Petrem jsem musel poněkud slevit z trojhvězdí, k němuž jsem se v mezidobí propracoval. Nebyla to tedy žádná velká událost, ale kdyby si režisér situaci lépe pohlídal, šel bych do lehkého nadprůměru. / Poučení: Máš-li křehkou psychiku, nepouštěj se do větších akcí. 2+ (12.04.2023)