crackonosh

Namísto dokumentu spíše adorace často nešťastné a patrně poněkud labilní sportovkyně, která hůlky a flintu hodila do žita, aby je ochotně vyměnila za bulvár. Jenže hodnotit osoby veřejného života na základě pofidérního autorského díla-filmu je nečestné, nesportovní a také nesmírně ošemetné. A tak se raději zaměřím na bizarní a bezradný formát snímku, ve kterém režisér z nedostatku invence a schopností ilustruje vyprávění o tom, jak hrdince někdo spláchnul palačinky do záchodu dramatickou scénkou, ve které hlavní protagonistce kdosi — ano, hádáte správně — splachuje palačinky do záchodu. Jindy zas blonďatou krasavici sledujeme, kterak v zaumně nasvícených záběrech předstírá zvracení, aby tak doprovodila povídání o potížích s příjmem potravy… Ve výsledku nepříliš interesantní blábol a telenovela s celkově dosti děsivým hudebním doprovodem, ze kterého vypichuji zejména ústřední píseň opatřenou dada textem „já teď na kolenou klidně budu tu stát, i kdybych tisíckrát ještě musela spadnout“. What the F?

Formát nepřináší absolutně nic nového, ale jako u každé inkarnace pořadu Kitchen Nightmares se úroveň, úspěch i neúspěch odvozuje od osobnosti hlavního účinkujícího. Martin Novák možná nemá herecký talent jako Gordon Ramsay a skoro určitě z rukávu netrousí fousaté vtipy jako Zdeněk Pohlreich. Zato má něco, co oběma zmíněným (a tomu druhému obzvlášť) chybí. Empatii. Není těžké uvěřit, že mu na provozovatelích a zaměstnancích převážně druhořadých a třetiřadých restaurací skutečně záleží. Jedná s nimi většinou lidsky a v rámci formátu i velmi přátelsky. Nevyužívá jejich neumětelství k výsměchu nebo jako materiál pro internetové memy a šikanu, jak to známe z české varianty pořadu. Možná pak výsledkem není hurónská zábava, na druhou stranu se mi zdá, že jak Ramseyho povýšenost, tak i Pohlreichova plebejská neotesanost jsou už značně přežité a začínají působit vysloveně nesympaticky a nepatřičně. Takže ačkoliv je pořad sám okoukaný a příliš často lpí na dobře známých scénáristických kličkách, Novákova nehraná empatie mu dává trochu jiný charakter… a pro mě to je důvod, abych dokoukal i třetí sérii.

Další skvost ze série českých matlanin, jež by strašně moc chtěly býti komedií, ale zmůžou se jen na vtipy, ve kterých hlavní hrdinka upadne na taxi, její kamarádka komusi nablije na boty a šéf reklamní agentury je špatně zahraný parodický trotl, který neumí říct tři slova po sobě česky. S realitou roku 2024 se tento počin příliš nezatěžuje a vystačí si s pohádkovým světem zhmotněným v chorém mozku paní scénáristky, patrně odkojené dívčí literaturou Lenky Lanczové. Pozornému divákovi neujde skutečnost, že se ve skutečnosti jedná o žánr takzvaného ženského filmu, v němž jsou všichni muži naprosto neschopní a nepoužitelní čuráci, kteří a) nedovedou docenit obětavou manželku, b) nevydělávají žádné prachy (a když náhodou ano, tak reklamou na psí konzervy), c) neumí zapnout pračku ani si koupit rohlík a konečně d) zahýbají zásadně na veřejnosti, nejlépe před školou, kterou navštěvuje jejich vlastní syn. Poselství této kreace spočívá ve sdělení, že muži stojí za hovno a poctivá ženská či lehce uvadlá krasavice středního věku se sice může přetrhnout sebevíc, ale stejně nakonec nenajde uznání nikde jinde než u svojí matky, kamarádky a obdobně zhrzené divačky této odpudivé blitky. A tak hlavní hrdince nezbývá než absolvovat kurz vázání květin, aby započala kariéru květinářky, z níž jistě splatí hypotéku na luxusní byt v ceně asi 40 milionů korun.