rasttea

Je velmi dobře, že se tento hrdinský příběh dostal do celosvětového povědomí. Napětí mě udrželo na židli po celou dobu, krásně rozpracovaný scénář. Je vidět, že Sean na tom pracoval spoustu let - od první myšlenky k realizaci trvalo dlouhých 15 let. Výběr herců - naprosto chápu, že byli obsazeni zahraniční herci. Apriori mi ani Cillian ani Jamie nevadil, jelikož mě styl obou baví. A Jamie svou rolí psychopatického sériového vraha ve skvělém seriálu The Fall prokázal, že to není pouze "ten z odstínů". Naopak jsem byla v očekávání, jak se zhostí role. Nemusíme se stydět, příběh má úroveň, stylizaci anglického jazyka taktéž chápu, i když po pravdě mně by jako překladatelce ani nevadilo, že zahraniční herci třeba mluví anglicky a čeští česky protože vím, jak je těžké stylizovat různé jazyky do daných reálií. Zažít reálně zavřenou Resslovu ulici a reálné střílení na kostel byl jeden z mých nejsilnějších zážitků. Jinak ale - Aňa Geislerová - jako vážně? To opravdu nemáme jiné herečky? Nedaří se mi odprostit od pocitu, který jsem měla na place a i z plátna, kdy chemie mezi Cillianem a Aňou vůbec nefungovala a nutno podotknout, že Cillian za to nemohl. Čistě z praktického hlediska jsem se za Aňu musela stydět. Cillian procházel do svého green roomu přes naše zázemí a byl naprosto fajnový, příjemný a jako člověk velmi skromný a viditelně pokorně přijal roli Jozefa Gabčíka. A tématicky si k psaní komentáře pouštím Cilliana jako DJe na britském rádiu, jak ten hoch válí a vzpomínám na natáčení a myslím na naše hochy hrdinský.....

Samá herecká zahraniční esa, Praha opět potvrdila, že jí to na plátně neskutečně sluší. Polorozpadlá ruina bývalého cukrovaru, která již posloužila tolika válečným filmům, mi poprvé připadala kamerově trochu kýčovitá a umělá. Jsem ráda, že jsem mohla vidět Paula Rudda ve vážnější herecké podobě. Je užitečné, když se do povědomí dostanou příběhy historických osob ne tak známých. Do análů filmových kritiků se zajisté nezapomenutelně vryje scéna pouze slovní šachové hry, odehrávající se mezi klíčovými protagonisty. Pro mě z hereckého hlediska bude také nezapomenutelná závěrečná scéna a ano, scéna "na klavíru" ;o). Scénář příběhu měl švih, hudba, byť si soundtrack speciálně nevyhledám, byla zcela na pozadí a jen lehce dotvářela náladu, nevyčnívala, nepřebíjela příběh, nevadila, a tak je to v pořádku. Pěkný film, u kterého jsem hrdá, že se natáčel převážně v České republice.

Film mám zařazen do tzv. "feel-good" movies. Rozkrývání postupně sílící spalující vášně mezi dvěma muži na pozadí letní atmosféry až kýčovitě krásného italského maloměstečka se režisérovi podařilo skvěle vykreslit. A aby ne, když se v oblasti narodil. Krásné dialogy, kamera, skvělá hudba dokreslující náladu, skvělé výkony Armieho a Timothéea, byť oba jsou heterosexuály. Příběh má rozjezd, zápletku, sílící napětí a vyvrcholení - vše co má dobrý příběh a scénář mít. A závěrečný pětiminutový záběr na Timothéeův obličej a v něm se zrcadlící emoce zůstane navždy jednou z těch chvil, kdy při sledování příběhu zapomenu dýchat. A už jen poznámka k české mutaci distribučního názvu: jako překladatelce mi naskakují osypky....

Film bude ještě dlouho vibrovat. Ano - téma drog je možná prvoplánové, film je vyloženě cílen jako agitka, ale Steve Carell v seriózní roli mi od Život podle Dana potvrdil, že vážné polohy zvládá a jdou mu. Timothée.... ah.... co říci, talent jeho kalibru se rodí jednou za generaci, a v té naší byl jen Leonardo di Caprio. Co se týče délky, film byl pravda trošku delší, ale i na první pohled zdlouhavé scény měly svůj smysl. Scénář mě několikrát překvapil. Tam, kde bych čekala typickou "hollywoodštinu", jsem byla vyvedena z omylu a vše přišlo až v jiné, nečekané chvíli. No a konec - zde je to věc nevděčná. Aniž bych spoilerovala - vše bude špatně - buď to bude moc hollywoodské, nebo naopak málo hollywoodské. Myslím, že scénář se s tím vypořádal jak nejlépe to šlo. Kdo vybíral soundtrack byl Bůh. Scény to umocňovalo. Jediná věc mě zarážela - holky na drogách byly maskérsky upravené dokonale, ale Timothée měl stále svou krásnou alabastrovou pleť :-D Ale co už, hoch nás rozhodně ještě překvapí!

Dávám své první jednohvězdičkové hodnocení a přemýšlím, proč vlastně byť jen tu jednu hvězdičku. Asi jen proto, že jsme tehdy program nepřepnuli a nevěřícně koukali, jestli to bude tak strašné i dál. A bylo. Úplně nejvíc největší iritace nastala pokaždé, když se ozval po mávnutí proutku TEN zvuk.... a musela jsem letět k počítači, jestli je vše v pořádku... Nezaujalo nic - příběh (kde by přitom bývala byla potencionální nová tématická linka), hudba, zvuk, herecké výkony. Ale správně, jak říká v komentáři Rejže - nějak se musí být schopno z chyb poučit, tak vzhůru do toho, znova a lépe ;o)

Pořad, co měl úroveň a který je tak v dnešní době potřeba. Zkušený M. Veselovský provedl všemi příběhy a hosty s grácií a profesionalitou. Sledovat příběhy dalo člověku zamyslet se jak bylo a jak by stále, jak je vidno, mohlo být, když tomu dopustíme. Jak se říká - když se národ nepoučí, je nucen si minulost zopakovat.... Každý jednotlivý hudební host byl neotřelý, kombinace nečekané, o to víc jsem na to doslova koukala s otevřenými ústy a doma jsem si to opět musela pustit znovu. Ano, znovu, měla jsem tu čest se večera účastnit v naší zlaté kapličce osobně a věřím, že na obrazovky či do rozhlasových přijímačů se přenesla oslavná, pokorná a obdivná nálada, která byla i v sále. Děkujeme!!!

Znáte to, že si u některých věcí přesně pamatujete, co jste dělali, případně kde jste byli? Tak u tohoto filmu vím, že jsem byla už skoro rok v USA, jeli jsme na víkend do Montrealu, a tam u známých se dívali na tento film. Ty pocity, když po dlouhé době vidíte panoramata Prahy a známá místa, se nedají popsat. Ihned bych tehdy dala 5 hvězdiček. No ale s odstupem času, a protože mám ráda, když se postavy vyvíjejí a něčím mě film může překvapit, což se u tohoto filmu nestalo, jsem se rozhodla dát hvězdičky 4. A ještě ten počet hvězdiček zdůvodním tím, že je to odpočinkový, pohodový film, který si ráda zopakuji.

První film/dokument, na který jsem šla při mém pobytu v USA do kina. Drsný pohled pod pokličku americké kultury. M. Moore tepe do žhavého, nedělá si servítky, hodně emoční, člověku se honí myšlenky v hlavě ještě dlouho po shlédnutí díla. A závěrečný potlesk v kině je něco, co si v Čechách ani nedovedu představit....

Nepodlehnout davovému šílenství. Pamatovala jsem si celkem dobrý dojem z originálního Blade Runnera. Tady jsem nucena dát 3 hvězdičky, přestože mám oba hlavní herce, jak Harrisona, tak Ryana, v jejich rolích moc ráda. Odcházení od obrazovky je první znamení, že se mi něco nelíbí. Příběh či rádoby zápletka nedokáže celkové trvání 164 minut unést. Už existují lepší filmy jak po scénáristické, kamerové, hudební, tak i vizuální stránce.

První zahraniční film v TV, který jsem viděla v originále při mém prvním příjezdu do Anglie. Příběhy podle skutečných událostí a ještě s tak dramatickým průběhem na mě působí dvakrát tak intenzivněji. Herecké výkony byly vyvážené, nedokázala jsem se odtrhnout. Je to jeden z těch filmů, který je tak intenzivní (rozuměj dobrý), že se na něj nedokážu podívat znova (zatím).