Poslední recenze (391)
Mimi šéf: Rodinný podnik (2021)
Příšerně pojevená, uječená pohrkatina, jejíž děj není schopna stíhat a chápat ani dospělá osoba, natož dětská duše. Přitom hezké momenty tam byly. Prostřednictvím takových filmů se dají z budoucí generace udělat zombie a Appky na ovládnutí populace ani netřeba.
Blue Valentine: Milostný příběh (2010)
Všichni bychom si měli "natočit", vrýt hluboko do šedé kůry, krásný a šimrající pocity začínajícího vztahu v plný palbě zamilovanosti. A pak si tyhle obrázky živit a často připomínat.
John Wick 3 (2019)
Udělala jsem zásadní chybu, jelikož jsem se na všechny díly dívala po sobě a tudíž mi jednička připadala ve svý brutalitě celkem zábavná, dvojka už absolutně nezáživná a u trojky jsem usnula! A nejhorší je, že jsem o nic nepřišla! Kdybych se aspoň bavila, byla bych ochotna odpustit archetyp hrdiny, kterej mi připadá pro společnost nebezpečnej (to nemůže kinematografie dát teeňátkům taky nějakej charakterní morální idol?) a možná i nelogický motivace postav i universum, kde každej bezďák je hitman a pohádku o Babě Jaze znají nejspíš všichni lidi světa (včetně "zakázek"), jenže vona je to nuda k uzoufání. S Johnem Fíkem kámoši nebudeme...sorry.
Poslední deníček (14)
Moje nová závislost a odér letošních Vánoc
S každými svátky u mě - jelikož mám najednou čas poslouchat, přijde nějaká hrstka songů, která mi atmošku Vánoc i přes svou třeba žánrovou odlišnost od tý doby připomíná. Předloni to byla Wish You Were Here od Floydů, Old Man od Neila Younga a Here Comes the Sun od Broukůů. Letos jsem se při vůni právě pečenýho cukroví a rumu nechala kolíbat Hole (do hlasu jejichž frontmanky jsem se zasekala, ať je, jaká je) a pár songů od Mudhoney, který od teď budou brnkat na nostalgickou strunu a pokaždý, když je uslyším, ucítím linecký...
Kromě Pokin' around, ještě Acetone a Good Enough