Bol raz jeden kráľ...
Once Upon a Time, There Was a King...
Režie:
Bořivoj ZemanKamera:
Jan RothHudba:
Václav TrojanHrají:
Jan Werich, Vlasta Burian, Terezie Brzková, Marie Glázrová, Irena Kačírková, Stella Májová, Milena Dvorská, Miroslav Horníček, Lubomír Lipský st. (více)Obsahy(1)
Král Já I. (J. Werich) má tři dcery – Drahomíru (I. Kačírková), Zpěvanku (S. Májová), nejvíce však miluje svou nejmladší Marušku (M. Dvorská). Ta ho však raní, když mu na otázku – Jak ho má ráda – odpoví, že jako sůl. Král Marušku vyžene a zakáže v království používat sůl. Tím však způsobí mnoho trampot všem i sobě. Teprve návrat Marušky, která tu dobu prožila u hodné stařenky-kořenářky a mladého rybáře (V. Ráž), a dar stařenky – nevyčerpatelná solnička, ukončí všechna strádání a potvrdí se lidová moudrost, že sůl je nad zlato a láska je solí života. V barevné filmové pohádce opět zvítězí dobro nad zlem a moudrost nad hloupostí. (Česká televize)
(více)Recenze (666)
Jan Werich a Vlasta Burian v dokonalé souhře dvou hereckých mistrů, kteří pod režijní taktovkou Bořivoje Zemana a s pomocí dalších skvělých hereckých osobností, vytvořili nadčasovou pohádku s prvky fantasy, která přežila už několik dekád. Tehdy mladičká Milena Dvorská, charismatický Vladimír Ráž, trojice vykoukaných princů, kouzelná babička (její scéna s Burianem chytá za srdce), ale i nekonečný dalekohled, lívanec pro celé království či duchařská scéna, zakončená slavnou Burianovou hláškou (Tajtrlík). Je tady prostě spousta báječných postav, scén i trvanlivých pravd. Film, který tehdy v československých kinech navštívilo 6 milionů (!!) diváků. Společně s Čerty nejsou žerty a Císařův pekař/Pekařův císař, moje nejoblíbenější česká pohádková komedie a neochvějná vánoční jistota. ()
Hodnotím za 1b..... Nadpohádka, klasika, vzor, nadšení a další pocity se míhají hlavou když si vspomenu na skvělé dílo Bořivoje Zemana kde hlavní roly stvárnil Jan Werich. Jan Werich když už toto samotné jmno vyslovíte řeknete si kurňa to musí stát za podívaní se na to, když už nic jinýho tak máte jistě pocit, že vás Werich nezklamal - je to osobnost samam o sobě a konkrétně v tato pohádka je toho důkazem. Myslím že s postupem času ji lidé pomalu a jistě doceŇují ve všech směrech. ()
Chce se mi spát. Chce se mi spát. Chce se mi spát. Chce se mi spát. Chce se mi spát! Spát se mi chce. Co se mi chce? Spát. Spát se mi co? Chce. Komu se chce spát? Mně ne. Já neusnu a neusnu. S největší pravděpodobností nejpůvabnější adaptace klasické Soli nad zlato. Vtipné, ironické, příjemné, zábavné. A navíc s několika řádky veršů Jaroslava Seiferta. Napoprvé, opakovaně, stále. Pohádka s nezapomenutelnými dialogy, exkluzivním hereckým obsazením i nasazením. ()
Moja najobľúbenejšia česká rozprávka. Proste krásne Maruškine modré oči, troch princov, opitého kuchára, dobrú starenku, záhradníka, hudobníka a ich dve rozmaznané princezné, najlepšieho kráľa na svete- Wericha a perfektného komika Buriana (naj scénka- "co mi lezeš do snu?") by som mohol pozerať dookola a stále by som sa bavil. ()
Další ryzí nádherná pohádka od Bořivoje Zemana. Dokázal fantastickým způsobem zpracovat pohádku Sůl nad zlato a ještě k tomu přidal spoustu vynikajících komických a pohádkových prvků. Nádherná je výprava, kulisy....prostě všechno. O hereckém obsazení je netřeba se zmiňovat. Snad jen že Vlasta Burian a Jan Werich doslova excelují a při pohledu na Vlastu Buriana, zestárlého a ztrápeného, Vám v jeho poslední velké roli vžene slzy do očí fakt, že jaký talent byl tolik bit za války a posléze i za komunistů. ()
Galerie (19)
Zajímavosti (46)
- Kostýmy sú dielom Bohumila Sochora, ktorý ich štylizoval do obdobia renesancie. Pre svoju historickú hodnotu sú zaradené do kultúrneho dedičstva českého národa pod ochranou Ministerstva kultúry ČR (podobne ako kostýmy Jiřího Trnku do filmu Cisárov pekár - Pekárov cisár). (krasomama)
- Scéna, kdy se musí Maruška (Milena Dvorská) líbat s rybářem (Vladimír Ráž), se musela točit na desetkrát, jelikož 15letá Milena nevěděla, jak se to dělá a hrozně se styděla. I Vladimír Ráž už byl z toho rozmrzelý. (cariada)
- V obci Žiteč, kde sa tiež časť filmu natáčala, spomína miestny rodák pán Janoušek, ako jeho otec s filmovým štábom úzko spolupracoval: "Otec chytal pre film volavky. Používal k tomu špeciálne železá, čo by dnes už bolo prísne zakázané. Musím priznať, že niektoré volavky cvaknutie želiez neprežili. Štáb otcovi platil za živú volavku sto korún československých, čo bolo v dobe natáčania veľa peňazí." (Raccoon.city)
Reklama