Trosečník

Nuže...ano, Hanksova herecká studie je pozoruhodná. Ale nějak mi neštymuje, že jsem celou dobu místo zaujetí výkonem přemýšlel o tom, jak bych asi který problém, s nímž se "civilizovaný" člověk v takovéhle situaci zákonitě setká, řešil. Ono co taky chcete dělat u pomalu dvě a půl hodiny trvajícího filmu, ze kterého máte celou tu dlouhou dobu pocit, že "tohleto neskončí blbě, je to přece Zemeckis". Sladkobolné scény s Helen Hunt mě o nějakých závratných kvalitách Trosečníka taky nepřesvědčily, a jediné, co si z něj pamatuji jako skutečně výborný moment, je poslední scéna. (30.07.2006)

Skvělý herecký monolog Toma Hankse, který jen potvrdil, že je opravdu dobrý herec, jenž umí hrát a pro svou roli i lecco obětovat. Celý film Tomovi jeho emoce věříte. Celý film nepochybujete o tom, že je to člověk na opuštěném ostrově. Bohužel to maličko vyzní do ztracena, ale to nevadí... čtyři hvězdy to dá. (09.12.2009)

Zemeckisovy filmy mě nikdy moc nebraly, přišly mi vždycky jako nejmainstreamovější mainstream, což jsem si potvrdil i u Trosečníka, když jsem se k němu konečně dostal po více než 20 letech od jeho vzniku. Jasně, Hanks je skvělý jako vždy, ale ten jeho pobyt na ostrově mi přišel překvapivě dramaticky plochý a osobně jsem asi čekal, že na tom ostrově zažije něco zajímavějšího, třeba nějaké setkání s divochy by mi tam dávalo smysl (podobně jako třeba v Modré laguně, na kterou osobně nedám dopustit a která je pro mě asi vrcholem trosečnických filmů). Potom mě tam taky zaskočil ten nečekaný skok v čase o 4 roky dopředu (jakož i samotné závěrečné rozuzlení, které se mi moc nelíbilo), a dál nemám rád filmy o osamělých postavách v divočině, kterým se dějou různé příšerné věci, typu že si musí sami vytrhávat zub nebo prodělají nejrůznější drásavá zranění (Iñárrituův Revenant budiž asi jejich nejpříšernějším zástupcem - osobně mě vyloženě fyzicky bolí na něco takového ve filmu koukat a nesnáším to). Chápu lidi, kteří ten film milují a kteří se u něj dojímají k slzám, ale osobně mi tam emotivní přišla jen scéna pádu letadla, a pak už mi všechno ve srovnání s tím peklem přišlo tak nějak krotké a bez napětí, což ostatně lze říct podle mě o celém filmu, protože je od začátku zcela evidentní, že se Chuck z ostrova dostane, otázkou je pouze po jak dlouhé době a co ho bude čekat po návratu. A v tomto ohledu mě ten závěr nepotěšil, jak jsem již zmiňoval, protože bych u takového filmu ocenil happy end, abych se zahojil po všech těch strádáních, leč nedočkal jsem se - a proto mám spíš tendenci se na ten film dívat víc kriticky. (22.11.2021)

Zatímco Defoeův Robinson byl především o lidském boji s přírodou a tak trochu o tom, že člověk ji má ovládat a opanovat, tady se podařilo celkem vkusně ukázat robinsonství jako boj člověka se sebou samým, i když ten prvotní smysl rozhodně nezmizel. Tom Hanks rozhodně není můj oblíbený herec, ale za to, že mě dokázal udržet takovou dobu, vlastně úplně sám, u obrazovky, si trochu toho respektu zaslouží. Bohužel ten obal je pochopitelně o úroveň níž, a proto jsem asi udělal dobře, že jsem Trosečníka půl hodiny před koncem přepnul a ušetřil se tak typicky americky nechutné happy-omáčky. (30.01.2005)

Film, který se prakticky obešel bez scénáře, protože v jeho druhé (nejdelší) třetině, když je Tom Hanks na ostrově, se baví maximálně s volejbalovým míčem Wilsonem. Krásný snímek, který umí zahrát na city diváka, což mi někdy vůbec nevadí a toto je přesně ten případ, kdy se rád nechám rozesmutnit. Hanks kvůli roli přibral téměř třicet kilo, aby je pak zase shodil. Helen Hunt je šarmantní jako vždy a celé dílo podtrhuje krásná hudba Alana Silvestriho, která na tento film pasuje jako hrnec na zadek. Závěrečná scéna na (životní) křižovatce nepotřebuje další komentář... (12.12.2009)