Tři mušketýři: D'Artagnan

Mohlo to byť pokojne aj za 5*, pretože je to poriadna adaptácia, ktorá nemá len srdce, ale aj gule (a naopak). Lenže z Porthosa museli urobiť bisexuála a neviem si zvyknúť (vlastne už od prvých informácií o obsadení, cez ukážky... a samotné sledovanie filmu mi to už len potvrdilo) na Milady Evy Green. Inak to má všetko, čo má vynikajúci dobrodružný film, ktorý adaptuje knihu, mať. Fanúšik si lebedí nad (ostatným) obsadením a plastickým, plnokrvným stvárnením postáv, výpravou aj atmosférou a oceňuje šikovné zmeny oproti predlohe, ktoré sa tu všetky do jednej (tie čo som zaznamenal) udiali skutočne iba a len v záujme hustejšej a prehľadnejšej dramaturgie (napríklad si vlastne už teraz ani nedokážem predstaviť, že by v tomto filmovom spracovaní mali vystupovať sluhovia mušketierov, nech sú v knihe akokoľvek príťažlivými a plne funkčnými postavami). A nakoniec aj toho Porthosa obkecali slušne ("som pôžitkár, je mi jedno, čo sa mi dostane na tanier či do postele") a Milady plne vynahrádza Constance (tu slobodná), ktorú keď som uvidel v prvej scéne, zlomilo mi to srdce a finále príbehu pre mňa bude po emočnej stránke riadne náročné (a teda presne také, ako má byť). Takže druhá časť (tentokrát na 110% v kine), snáď, za plný počet a ja si tento dvoj-film budem vedieť s láskou a nevyhnutne zaradiť na originálnom nosiči do svojho archívu, po boku najmilovanejších filmov. O to radšej, že dnes sa už výborné romanticko-dobrodružné filmy netočia a teší ma, že sa to podarilo práve Francúzom a s ich vlastným príbehom. Len to prosím neposerte! (22.08.2023)

U Tři mušketýři: D'Artagnan Martin Bourboulon a spol. k adaptování legendárního románu Alexandra Dumase přistupují krapet jinak, než většina známých adaptací, výsledkem je poté realističtější a vážnější záležitost, která známý příběh představuje v krapet jiném světle, přesto se jedná o řemeslně zdařilou a dostatečně vtahující záležitost, která snadno vyvolá zvědavost na druhou část. Příklad evropského velkofilmu, který by se v Hollywoodu neztratil.... (06.04.2023)

Za mě nejlepší adaptace! Špička! Syrové, špinavé, zábavné, naprosto dokonalé kostýmy i obsazení, svižné, s krásnou hudbou a inteligentní režií, echt francouzské, že to snad víc ani nejde! Jedna vlaštovka jaro nedělá, ale zdá se, že bezhlavé šílenství konečně opadavá a opatrně se vracíme do bodu, kdy to na filmových, evropských, středověkých, královských dvorech nevypadá jako na zastávce v Senegalu. BiPorthos rozesmál. (27.07.2023)

Frantíci mluví francouzsky, Britíci anglicky, žádné povinné castingové kvóty, žádný přiblblý humor - co se to děje? Druhá nejlepší adaptace, co jsem viděl - na verzi z roku 1973 totiž nedám dopustit. Jen Evik toho zatím moc neukázala a nesedí mi herec Richelieua. A kde je Rochefort? Královna je škaredá jak noc, takže si říkáte, jestli Buckingham netrpí nějakou oční vadou, případně nestandardní sexuální preferencí, ale jinak je to prostě dobrej film. Nic víc, nic míň. (21.12.2023)

Jsem devadesátkové televizní dítě, takže co se týče adaptací francouzské klasiky Alexandra Dumase, vyrostla jsem na americké verzi s Charliem Sheenem, Kieferem Sutherlandem a soundtrackem od Bryana Adamse. Nová francouzská verze mě uchvátila svým klasickým zpracováním, dokonalým obsazením (žádné plnění kvót a casting herců a hereček, kteří by se těžko objevili ve Francii 17. století). Rozdělení na dva díly neskutečně prospělo samotnému příběhu, protože je najednou spousta času na rozvíjení vedlejších zápletek. Film přesto ani na minutu nenudí, pořád se v něm něco děje, při některých scénách jsem ani nedýchala a u napínavého závěru (samozřejmě s cliffhangerem lákajícím na pokračování) jsem si i hezky pobrečela. Chci se jet podívat do Versailles, přečíst si knížku a konečně po letech zase nakopnout francouzštinu. Když ve vás film probudí tyhle pocity, nejde hodnotit jinak. A nemůžu se dočkat prosince a dvojky. (16.07.2023)