Tři mušketýři: Milady

Tři mušketýři: Milady jsou povedenou druhou částí, kdy double feature obou filmů po sobě ukáže, jak výtečně dohromady dvě části příběhu fungují. Martin Bourbolon v druhé části v podstatě servíruje větší nálož všeho, přitom všem ovšem pořád neztratí hlavní triky. Eva Green si ve své dost možná životní roli připisuje na účet další výraznou femme fatale, akce je opět správně špinavá i realistická, opět to celé působí dojmem, že každý člen štábu věděl, co dělá, výsledkem je i tentokrát blockbuster, který by si v Hollywoodu ostudu neukousl. A který vyvolá naději, že by se tato interpretace Tří mušketýrů mohla dočkat alespoň ještě jednoho dalšího dobrodružství.... (14.12.2023)

Přestože jsem z prvního filmu nebyl zdaleka tak odvařenej jako mnoho jiných, věděl jsem, že na dvojku se podívám. Protože Eva Green. I kdyby hrála v nějaké odpadní záležitostí, kvůli ní se na to mrknu. Což ale neznamená, že pak budu milosrdný k těm, kteří ji tou srajdou obklopili a dám lepší hodnocení. Tento film samozřejmě tak hluboko nepadá...konec konců Tři mušketýři jsou francouzský literární klenůtek; výtky jsou spíše záležitostí vkusu diváka, než že by šlo o objektivní nekvalitu. Dumas byl romanopisec a chápal, jak moc příběhu škodí, když jsou nadužívány náhody, když se autor čtenáři podbízí, když je předvídatelný, nebo naopak zbytečně zašmodrchaný... . Byl mistr svého oboru. To se ovšem o Matthieu Delaporte říct nedá. Chápu, že nechtěl kopírovat některou z desítek adaptací, které za těch skoro 100 let vznikly...přestože chtěl využít atraktivních prvků, kterými je román prodchnutý. Dokonce nemám velké výhrady k rozhodnutí udělat realisticky pojatý příběh bez dobrodružného a odlehčeného nádechu. I když na můj vkus je to zbytečně přehutnělé. Jenže ta snaha udělat z dobrodružně historického románu thriller, vyústila v rozsáhlé přepisování; snahu zvýraznit především dramatické momenty. Vlastně čistý protipól zprzněnosti Paula W.S. Andersona. Místo jeho akční debilitky, dostáváme rodinné a válečné drama na pozadí francouzské intrikami prošpikované historie. V případě postavy Milady, dokonce drama antických rozměrů. O pokračování moc nestojím, ale bylo by víc než vhodné, dát postavě Milady možnost, prosviňačit se až ke svému konci. Je to autenticky špinavé, surové, ovšem pro mě často nezáživné...to když se nás tvůrci snaží vzdělávat ... . Občasné snahy o vtípky působily skoro nepatřičně...přestože jsou ozdobou originálu. Takový hybrid oceňuji především stran výpravy a hereckých výkonů...je to poctivý historický film, ale mě nijak zvlášť nebavil. Ty 4* jsou z jedné třetiny jen za Evku. (27.04.2024)

Tak jako předchozí Uměňan, jsou i trampoty Milady Zimové rozhodně parádní a historicky první nehomoseksuální adaptací Sašova proslulého románu, ač tady tvůrci, okatě usilujíce o řádně natahovanou francouzšízu typu Milada begins, Milada returns, Milada resurrection, Kam se, kurva, poděla Milada? a tak dále, už kapku serou na autorův hrob a fabulují směrem k telenovelové prdeli. Nicméně pořád krásně natočená, dobově špinavá, výpravná, náležitě dobrodružná a výborně zahraná mušketérie. Tedy až na tu ryze demagogizující rasistickou černou sqrnu! Tu zářnou absenci nucené negrofikace a manipulativního zkreslování za účelem násilné asimilace parazitických kultur do jakž takž zcivilizovaného stáda jsem po prvním dílu patrně zakřikl. A tak tu máme Luďka Ukulebembeho, dle filmových vytřiprdelníků a asociálních sítí narozdíl od ostatních fiktivních mušketýrů „nade vši pochybnost prokázaného“ historicky prvního rovníkového negtotýra v dějinách, vikomta z Pobřeží slonoviny, Prince ze Senegalu a kmotřence samotného francouzského krále!!! I přes rozsáhlou dezinformační kampaň, podloženou dokonce probuzněnou neomarxistickou paknihou, lze jeho kořeny bezpečně vysledovat až do roku 2015!, a to k jeho příčinlivému kronikáři, nejodpornější a nejagresivnější bolševizi světa, papežštější než papež  – British Bolsheviks Coprporation, která tenkrát potřebovala jakože „ospravedlnitelně“ pronegrovat seriál Versailles a spolu s kamvítrtamplášťovými soudruhy z Wykydpédie spíchla na základě drobné protokolární noticky o návštěvě jakéhosi ebenového potentáta na Ludvíkově dvorku kompletní inkluzní fandom, kterého se teď Macronfilm chytil jak komsomolec srpu s kladivem. Nad takto nepopiratelnými historickými fuckty by dozajista neprávem zastrkovaný spoluautor a dodavatel precizních dobových podkladů i dějových zápletek valné většiny Dumasiád, profesor historie Auguste Maquet, samou radostí spálil všechny své doktoráty, načež se prohlásil za rodilého Japonce. No a já zhnuseně ubírám jednu rudou hvězdu a na potenciální třetí díl pro celou multikulturní rodinu, stvořený navíc umělou demencí, se pranic netěším. Ledaže by byl Ludva Třináctka Barman jako poleno, kardinál Richelieu Wakanďan a Anna Rakouská tranzistor. (17.12.2023)

Eva Green v korzetu mne bavila více, ale jinak vše ostatní mne bavilo méně. Jednička lepší dvojky. Pořád špičkové produkční kvality, velkofilmové ambice i správná dynamika a vizuál, ale dvojka nijak výrazně nevyniká a slouží jen jako nutný můstek pro finále. Něco jako LOTR Two Towers. Dobrá dvojka, nezbytná pro boží jedničku a trojku. (28.04.2024)

Na tohle pokračování jsem se těšila jako malá asi tak půl roku, protože D´Artagnan mi totálně vyrazil dech. V mocenských intrikách a nepřátelích krále i mušketýrů jsem se sice trochu ztrácela a závěrečná scéna je vzhledem k nízké pravděpodobnosti vzniku třetího dílu docela kontraproduktivní, nic to ale nemění na tom, že se pořád jedná o jeden z nejnapínavějších a nejkvalitnějších dobrodružných filmů za poslední desetiletí. A i když jsem Dumasovu klasiku zatím ještě nečetla, tahle dvojice filmů je zdaleka tou nejlepší adaptací. (13.01.2024)