Tři mušketýři: Milady

První díl jsem na jaře v kině nestihl, ale nakonec se mi v době premiéry druhý části poštěstilo vidět oba díly naráz v rámci kino maratonu. A jsem spokojen. Předlohu jsem si kdysi zamiloval v rámci maturitní četby, ale jelikož od té doby už uplynulo více než 10 let, nepamatuju si jí do takových detailů jako dříve. Nechci tedy ani moc hodnotit, nakolik je to předloze věrné. Jde zcela evidentně o modernizovanou verzi, ale ne ve smyslu laciných přestřelek a přepálených CGI triků (aka film z roku 2011). Film je surový od podlahy, většina bojových scén je točena na co nejméně záběrů a tak i stylem veskrze Zimmerovská hudba se sem kupodivu hodí. Audiovizuálně jde opravdu o kvalitní práci, kterou se rozhodně vyplatí vidět v kině. Zakomponování "rovníkového gaskoňce" bylo komický, ale budiž, dá se nad tím přimhouřit oko. Jak je u mě již zvykem u Mušketýrů, první část se mi líbila víc než ta druhá. Způsob smrti Constance mi přišel stupidní skoro ve všech variacích a tato verze bohužel není výjimkou. Oceňuju ale, že zde alespoň D'Artagnan truchlí (na rozdíl od mé jinak nejoblíbenější Borderieho verze). Závěr s cliffhangerem jde už evidentně nad rámec předlohy, Bourboulon si jím zřejmě chtěl připravit půdu pro případný spin-off. Osobně bych od něj ocenil spíš Mušketýry po dvaceti letech v tomto duchu. Ale s Casselem a Evou Green v hlavních rolích chápu tu myšlenku vymáčknout z tohoto castu co nejvíc. D'Artagnan 85%, Milady 80%. (20.12.2023)

V první díle voda, teď oheň. Milady on fire, doslova a do písmene. Eva Green téhle postavě vdechla ještě víc tragiky a osvobodila jí ještě víc z korzetu "villain" schématu, který známe z klasických mušketýrů. Díky tomu jsou kanonické momenty příběhu v závěru skutečně silné a Milady dává novou energii zdánlivě neproblematické postavě D'Artagnana (o Athosovi samozřejmě nemluvě). Bourboulon opakuje devizy jedničky, má to silný rozjezd, výbornou akci i temnou naléhavost, kterou chytře narušuje Portos s Aramisem a jejich frontový wedding special. Tentokrát navíc funguje i lépe vystavěné finále. Jisté rozpaky (opět) z některých jankovitých oslích můstků a nadále poněkud enigmatickým motivacím vybraných dějových zvratů politické linie. Sympatické je, že podobně jako Milady i Richelieu získává v téhle verzi nové vrstvy nad své padoušství. Na okraj, jsem ten poslední, kdo by zrovna v adaptaci díla kreolského autora kritizoval figury jiné barvy pleti, ale "černý princ" působí zatím trochu jako pověstný simpsonovský pes Poochie. Ve třetím díle čekám nápravu! Krucinál, já čekám hlavně ten třetí díl téhle nejlepší dumasovské adaptace! (21.12.2023)

Pořád ještě to pro mě bylo za čtyři pěticípé, přestože ta poslední už sotva leze, jsa nachýlená na stranu, pinoží se kupředu za pomoci berličky a sotva vidí. No, dalo by se říct, že je ve stejné kondici jako já. Její stav jí byl ale způsoben přístupem francouzských filmařů k druhému dílu jejich příběhu, který za tím prvním místy citelně zaostával, přesto na mě stále ještě působil jako součást zatím nejlepšího zpracování výmyslů (a mnohdy i nesmyslů) páně Dumasových. Někdo z tvůrců si zřejmě kromě knižní předlohy přečetl i něco o francouzské historii, protože kardinál Richelieu na mě nepůsobil jako krvelačná bestie toužící po moci (ano, je to opravdu tak, stejně jako v komentáři / recenzi k D’Artagnanovi tady kopu za katolického kardinála; kam ten svět spěje...), čímž nechci říct, že by se jinak mocně nefabulovalo, jenže to by až tak nevadilo, protože přece nešlo o historický dokument. Jenže... Africký kmotřenec krále Ludvíka XIII byl už na mě fakt přes čáru. Současná progresivně- uvědomělá propaganda mi stále více připomíná dobu, kdy se u nás poroučelo větru, dešti a všichni věděli, co si mají myslet, jelikož jim to vtloukala do hlavy strana a vláda. / Poučení: To by člověk neřekl, kolik pohybů a keců zvládne jedinec se zlomeným vazem. 4*- (15.05.2024)

Variace na oblíbené mušketýry pokračuje v obdobném provedení jako předchozí film, dlouhé souboje bez střihu, ušmudlaná výprava, žádná falešná romantika... Samozřejmě až na tvrdohlavého Gaskoňce, s kterým nehne ani řádně nabušený dekolt Milady Evy Greenové. Možná kdyby povolil ten proklatý živůtek (a že to musel mít těžké, zůstat intaktní, není pochyb), nicméně nestalo se... A stalo nebo nestalo se víc věcí, chvílemi už mi to přišlo i zbytečně překombinované nebo kostrbatě vystavěné a na závěr ještě k tomu otevřený konec? No, nevím... 65% (02.02.2024)

Milady mi přišla ve výsledku o chloupeček slabší než D'Artagnan, přesto jsem po projekci odcházel z kina spokojený. Původně jsem si myslel, že budou Tři mušketýři rozděleni do dvou filmů, avšak závěr druhého dílu nechal otevřená vrátka pro další pokračování. Vedle dějově pozvolnějšího intrikování tvůrci nezapomněli na dynamické akční scény, z nichž bych vypíchnul především dobývání La Rochelle a konfrontaci D'Artagnana s Milady. Rovněž se mi líbilo plastické vykreslení postavy samotné Milady, v podání démonické femme fatale Evy Green. Počítal jsem s tím, že dojde k úmrtí některé z hlavn(ějš)ích postav, přesto mě onen skon vcelku překvapil. Slabší čtyři hvězdičky! (26.12.2023)