Necrotongue

Jima Jeffriese jsem dnes viděl úplně poprvé byl to pro mě skvělý zážitek. Pravdou tedy je, že tento komik zjevně není vyznavačem Cimrmanova šrapnelu, ale musím přiznat, že mi to bylo úplně jedno, protože všechny ty vulgarity parádně seděly k jeho zvláštnímu projevu. Nevím, jak to přesně dělá, možná je to tím australským přízvukem, možná jde o důsledek všech jeho závislostí, ale jeho styl mě fakt mocně bavil.  Ale nebylo to jen o jeho způsobu vystupování, Jim Jeffries měl perfektně připravený materiál, v němž se navezl do všeho a všech včetně sebe sama, přičemž v nějakém temném zákoutí umírala v bolestivých křečích mrtvicí stižená politická korektnost. / Poučení: Dej si pozor na to, čemu vlastně tleskáš.

Od seriálu jsem si mnoho nesliboval a po dvou úvodních epizodách jsem měl i pocit, že jsem mnoho nedostal. Od třetího dílu mě ale začal zajímat příběh, začala mě bavit nesourodá ústřední trojice, děj pro mě nabral lepší tempo a začal jsem si naplno užívat střídání vážných tónů s irským humorem. Pokud jsem si ale něco vychutnával už od pilotní epizody, byla to irská angličtina. Nebudu se tvářit, že celá tahle záležitost nejednou nezaskřípala na podivně ohnuté logice, příliš mi to ale nevadilo, protože jsem se přes veškerá pochybení tvůrců až nečekaně dobře bavil. / Poučení: Opravdové peníze jsou v úhořích. Kdo by to byl řekl?

Ale jo, zadařilo se, protože irští tvůrci v závěru nevyměkli, svou práci neodflákli a hlavně celou záležitost slušným způsobem uzavřeli. Bylo pro mě fakt zajímavé sledovat, jak se postupně smazávaly rozdíly mezi padouchy a zbytkem zúčastněných postav (novináři, Interpol, Posránek a jiní), takže jsem měl ve finále problém určit, kdo je zloun a kdo je klaďas. Dospěl jsem v podstatě k závěru, že by Mirek Dušín neměl komu nabídnout členství v klubu. Bavil jsem se ovšem solidně, protože mě rozesmál irský Rumun, který si už nikdy nestopne auto, i irský Krysař, zklamal mě ale irský kráter po českém Semtexu, při tom množství jsem očekával alespoň irskou Macochu. / Poučení: Zapěj něco líbivého, dav tě bude následovat.

Epizody seriálů a filmové pasáže naplněné halucinacemi opravdu nemusím, ale tvůrci je do předposledního dílu zapracovali vskutku koukatelně, takže jsem nemusel sáhnout k nižšímu hodnocení. Mně by se do ubírání hvězdičky vůbec nechtělo, protože mě děj opět zaujal, v příběhu došlo k dalšímu vývoji a dvě postavy z ústředního tria mají ještě větší potíže než na začátku. No jo, už se těším, jak se v závěru všechno rozuzlí, přičemž pevně doufám, že tvůrci nesklouznou k nějaké hloupé zkratkovitosti a všechno dotáhnou do zdárného, solidně zvládnutého finále. / Poučení: Nikdy se nestavěj před zvracejícího člověka.

No, to byl zase jednou zážitek... Byl jsem si vcelku jistý tím, že budu odpadovat, ale nakonec jsem navzdory své náladě pohodil snímku jednu pěticípou za Tinu Fey, kterou mám dlouhodobě v oblibě. Můj hlavní problém s tímto filmem spočíval v tom, že už mě dávno znudily ty úžasné americké komedie pojednávající o děsně vtipných, studentských pařbách. Tady dostala Paula Pell úžasný nápad nahradit studenty dospělými ve stejných kulisách, čímž se z toho pro mě stála nudná a trapným humorem prostoupená podívaná. Jsem si jistý, že kdybych patřil mezi skalní příznivce humoru Mistra Trošky, ležel bych v této chvíli někde na oddělení ARO, kde by se mi tým chirurgů pokoušel dát dohromady cáry bránice, protože je ale můj vztah k Mistrově tvorbě silně odlišný, musel jsem v zájmu zachování svých ohrožených mozkových buněk opakovaně sáhnout po tlačítku ffw, které učinilo můj zážitek přece jen snesitelnějším. / Poučení: Pokud je nejsympatičtější a nejvtipnější postavou komedie figura představovaná Johnem Cenou, bude asi někde chyba.

Snímky jako tento jsou tím důvodem, proč dávám českému filmu opakovaně šanci. Čas od času se totiž z rozlehlých romanticko- komediálních bažin vynoří něco, co by se dalo považovat za zlatý valounek. A proto trpělivě čekám, sleduji, odpaduji a nakonec se vždy dočkám. Dočkal jsem se i v tomto případě a je mi nesmírným potěšením prohlásit, jak je skvělé vidět, že může mít i český snímek kvalitně napsaný scénář. Jasně, našel jsem v něm slabší místa, proto jsem nešel do plných, ale až na nějaké ty drobnosti jsem si tuto záležitost užil. Troufám si říct, že jsem si ji užil mnohem víc než valná většina diváků protože chybělo neuvěřitelně málo a byl bych ve stejné situaci. Můj neurolog mi opakuje, že jsem to v dané ještě chytil nejlíp, protože v nabídce byla i neschopnost dorozumívání a neschopnost samostatného dýchání. Jsem to ale šťastlivec... Pro mě to bylo silné, skoro až osobní téma, které čeští tvůrci zvládli bez zbytečného patosu a všem případným bojovníkům za život za každou cenu bych ze své pozice vzkázal, že bych bral podobný závěr přežívání všemi deseti. P. S Ten Eričin černohumorný cynismus nad sklenkou u Jany mě na pět minut vyřadil z provozu a zas jsem se jednou prochechtal až k slzám:-D / Poučení: Ani fakt, že člověk dýchá, komunikuje a přijímá potravu, ještě nemusí znamenat že je naživu. 4*+

Z mého pohledu byla zatím pátá epizoda tou nejvydařenější. Za mou spokojeností dost možná stojí i fakt, že mám rád tyhle příběhy vyprávěné z různých úhlů pohledu, hlavně se ale konečně začala rozplétat stará irská záhada a k mému neskonalému překvapení dávalo toto zatím jen částečné vysvětlení smysl. Abych se přiznal, měl jsem po celou dobu vážné obavy z toho, že se rozpletení případu rázem stane nejslabším článkem řetězu, ale vypadá to, že jsem nemohl být dál od skutečnosti. Pokud se v obou zbývajících dílech všechno katastrofálně nepokazí, mohl bych se radostně rozhvězdičkovat. / Poučení: Někdy má člověk prostě den blbec. 4*+

Tak jo, začíná to vypadat tak, jakoby mě příběh začal opravdu bavit. Kromě Holubice se už více projevovali i oba zbylí představitelé úhlavního tria, děj jevil snahu o vývoj a tvůrci mi byla způsobena nostalgická chvilka, jelikož vytáhli z hudebního archivu Cindy Lauper. U některých nejasností nemám jistotu v tom, zda šlo o selhání filmařů nebo o mou neznalost, ale měl jsem dosud za to, že mrtvá těla ve vodě spíše mýdelnatí, než vysychají, a překvapilo mě, že se o oběti inhumace nezajímal soudní lékař. Ale zas na druhou stranu, co já vím o Irsku, že jo. U čtvrté epizody jsem se každopádně slušně bavil, nuda se nedostavila (dokonce nešla ani náhodou kolem), takže jsem s klidem potvrdil čtvrtou pěticípou, kterou jsem na zkoušku přiklepl už předchozímu dílu. / Poučení: Pokud doufáš, že se konečně dozvíš, na jaký způsob si to nejradši rozdávají úhoři, budeš zklamán.

Vida, sotva jsem v předchozím komentáři / recenzi nezávazně zauvažoval nad případně sníženým hodnocením, situace se rázem změnila k lepšímu. Náhoda? Pochybuji, spíš to bude jedna z mnoha záhadných, irských záhad. Ihned jsem uhodl, že bude třetí epizoda poněkud jiná, protože Holubice oblékla jiný kabát. Možná to vyzní divně, ale rozlučka se zemřelým mě vcelku bavila, děj, který na ni navázal, taky nebyl k zahození, a pokud se příběh ponese v podobném duchu, hrozí, že by se mi mohl seriál dokonce líbit. / Poučení: Elektrokoloběžky jsou k tomu, aby se sdílely.

Vypadá to, že si zatím s klidem vystačím se třemi pěticípými, protože mě ani děj druhé epizody nezaujal natolik, abych při hodnocení zbytečně plýtval. Vypadá to, že Holubice nepěstuje dobré vztahy s církví, takže nadále zůstává s přehledem mou nejoblíbenější postavou, zbylé figury jsou mi zatím natolik volné, že jsem potřeboval detailní záběr na obličej jedné z nich, abych pochopil, kdo to byl vlastně v závěru inhumován. Mám pocit, že pokud se ve věci záhadné irské záhady nezačnou v brzké budoucnosti věci poněkud odzáhadňovat, projeví se pokles mého zájmu i na hodnocení. / Poučení: Nepodléhej pokušení hazardu.