Moje slunce Mad

Knihu Petry Procházkové jsem zatím nečetla, věřím ale, že se jedná o silné čtení, které možná nejde věrně natočit, čili výhradám čtenářů rozumím. Mně se animák líbil moc, a to jsem skeptická a plná předsudků, (pokud se někoho dotknu, sorry) díky několika emotivním zkušenostem z blízkého okolí, kdy dcery, neteře, sestřenice našich přátel odjely do Anglie studovat jazyk a hlídat děti, narazily si v baru prvního Afghánce, který je ovanul pižmem, ty "šťastnější" zůstaly zabalené v hadře v Evropě, rodí děti, jak na běžícím páse, drží huby deset kroků na ulici za pakem, jehož kultura nedozrála ani do jakési modifikace středověku, přerušily vztahy s rodinou, skáčou kolem kravského ocasa věčně vyvaleného na gauči, ale známe i borky, které zmizely v hliněných chýších, kdesi v prdeli v Afghánistánu, v obou případech to naprosto zničilo všechny, kdo ty holky znal, o akceptaci západní civilizace, pokroku a 21.století nemůže být řeči, čili rodinné tragédie mimořádně náročné, známe i některé, kterým se podařilo vrátit třeba z Maroka, nebo muslimské Juginy, ty ženské si zkusily svoje, no ale za blbost se platí, a pod tíhou těchto zkušeností mi nikdo nevysvětlí, že bych měla být vůči těmto spojení vstřícnější..., čili nic proti jedincům, kteří se vynasnažili u nás žít způsobem, jako my, není jich málo, ovšem za jejich děti a vnuky už ruku do ohně nedá nikdo, ostatně sociologické studie mluví jasně, zkrátka ty holky jsou střelené, pokud to některé klaplo, její štěstí jí přeju, no mě by nedostali pod čepec, ani s nějakým katarským frajírem, ani s pistolí u hlavy. Mad musel být skutečně slunce Heleny a její mateřská láska budiž nám všem příkladem. Co ta žena pro to dítě udělala, si asi nikdo z nás nedovede představit. Krásně animované, hezky namluvené, dostatečně výstižné, mohli i přitvrdit. (04.12.2022)

Syrový příběh z orientální země dává nahlédnout do afghánské každodennosti. Složitost odlišných civilizačních východisek je demonstrována na mikroúrovni způsobem, který bere dech. Řevu o ženských právech a velkovýrobě rádobypohlaví nemusí taková evokace příliš vyhovovat. Ale i tam žijí lidé, kteří mají stejné právo na život jako my. Za zmínku stojí i ruský vklad do tohoto filmu i režisérka Pavlátová, která z toho dokázala vytvořit celistvé strhující dílo. Afghánistán je jen z více zemí tohoto - neevropského - druhu. Samostatným kontinentem Euroasie je např. Čína, která v porovnání s touto středoasijskou zemí žije také jako my ve 21. století. Dívat se za roh je prospěšné. A moudré. Petře Procházkové držme palce. (02.07.2023)

Budete sledovat ženu, která se snaží zachránit svůj vztah a zároveň povzbudit svobodu pro ostatní. Škoda že to bylo jen animované. Vizuál je napadny, ale je tu málo emocionální upřímnosti. Hledat logiku, pro jde Česká žena do pouštní země, kde se k ženám chovají jak se chovají, je stejně zbytečně jako hledat logiku zváni milionů Arabů do Evropy jako náhradu za vymirajici obyvatelstvo. (14.02.2024)

Je to pochopitelně pouhá shoda náhod, ale Michale Pavlátové se podařilo snímek dokončit a poslat do distribuce v ideální dobu, kdy budou ještě v živé paměti dramatické události pádu prozápadního režimu živeného z amerických a evropských peněz. Výtvarná stránka sice není novátorská, ale zaplať pánbůh za to, protože animovaný film u nás už řadu let stagnuje pro nedostatek financí. Proti příběhu, který vychází ze zkušeností Petry Procházkové a informací sesbíraných z jejích kontaktů s afghánskými ženami se nedá moc namítat, snad jen je nutné podotknout, že scéna, kdy Afghánky masově běží vstříc svobodě, je pouhou iluzí. Procházková se setkávala s těmi několika málo procenty lehce či více pozápadněných žen, které (a zdaleka nikoliv ze sta procent) touží po nějakých těch západních výdobytcích, ale převážná, ba drtivá většina Afghánek je v té pohodlné kleci domácností vlastně docela spokojená. Celkový dojem: 75 %. (05.09.2021)

Animace dodává příběhu jisté zjednodušení, i tak se ale podařilo napsat nečekaně nečernobílé postavy a silný příběh. Jeho slabinou je ale závěr, který je jako by useknutý a působí dojmem, že autorka nevěděla, jak svoje vyprávění ukončit. Opravdu škoda, hodnocení by mohlo být jasně za 4, takhle váhám mezi 3-4*. Viděno Bio Centrál. (08.11.2021)