Jak si nevzít princeznu

Žádný rozum nemůže přemoci osud, jak praví dávné latinské rčení. V tomto případě to platí dvojnásob. Že to celé dopadlo (opět) neslavně, je už cosi jako předpokládaná televizní tradice posledních desetiletí. Na vině je, nepřekvapivě, scénář Petra Hudského, který kombinuje jednotlivé časové dimenze v rychlých, nesoustředěných sledech, v důsledku čehož vzniká nepřehledný chaos, v němž se divák jednoduše ztratí. Moderní (rozuměj současné) významové stylizace v jazyku i chování jednotlivých postav působí spíše rušivě, přestože bylo v tomto ohledu na co a na koho navazovat (vzpomeň na Šíleně smutnou Helenu s Václavem), ale tím, že jak princ, tak princezna (ale i některé další klíčové figury) nejsou dostatečně prokresleny, o jejich charakterech toho víme, či spíše tušíme jen velmi málo, působí jimi pronášené dialogy ledabyle, podbarveny navíc křiklavě primitivním genderovým podtextem. V tom je, podle mého, zakopán pes. Janák, doufaje, že celý ten kostrbatý burleskní příběh zasazený do malebné krajiny, jíž vévodí nepochybně fotogenický frýdlantský zámek, vyvolá náležitý pozitivní ohlas u širokých mas, musel zákonitě narazit jako kosa na kámen. Žoviálních bonmotů je tu přespříliš, těch vtipných ovšem jen minimum. Nutno dodat, že herci se snaží, seč jim síly a zkušenosti stačí, žel s jalovým scénářem ani sudičky nic nezmohou. Na srozuměnou budiž řečeno, že pohádkové příběhy, jakkoli určené dětským konzumentům, by neměly produkovat pouze triviální zábavu, ale rozvíjet také slovní zásobu, představivost, logické myšlení, citové vztahy a vzájemnou komunikaci mezi lidmi. V tomto ohledu je poněkud štědřejší rozhlas, třebaže i tam pohádky povážlivě zhrubly. (26.12.2021)

Podívat se na to asi dalo ale že by mě to nějak uchvátilo to se říct nedá. Ba naopak jsem netrpělivě vyhlížel kdy už bude konec. Když to porovnám s nedávno viděnou pohádkou Princezna zakletá v čase, která taky koketuje s cestováním časem  tak jasně vítězí Princezna zakletá v čase. Jde prostě o pohádku která si podle mě větší věhlas nezíská a nikdy se nestane tou pohádkovou klasikou ke které by se lidi rádi vraceli. (25.12.2021)

Skvěle jsem se bavil. Nevím, co zas máte proti? Dárky na hovno? Lepší než většina troškovin, vtipné, sympatické postavy, Děrgel perfektní a tentokrát je i krásná princezna (a kdo pořád tvrdí opak má doma stopro bachyňu). No a kdo má pořád vymýšlet neohrané děje. Já myslím, že můžeme být rádi aspoň za takové pohádky. Jen dabing královny byl jak péčko v devadesátkách. (24.12.2021)

Štědrovečerní defekt motýlích křídel, který nemá šanci zaujmout, ani kdyby momentálně zaostalý Děrgel snědl sudičku Naďu, protože si ji kvůli její vysmátosti spletl s lečem. Chybělo tomu dost věcí, ale ze všeho nejvíc humor. Zatímco vrcholem toho situačního bylo někoho něčím majznout po hlavě, o verbální se nikdo ani nepokusil. A hlavně, nechápu smysl pohádky, před kterou si malé děti musí přečíst Povahu prostoru a času od Stephena Hawkinga a Rogera Penrose.. (26.12.2021)

Vzdor některým nedotaženostem se jedná o jednu z nejlepších štědrovečerních pohádek posledních let. Vzhledem k osobám tvůrčího štábu patrně i o pohádku vynikající. V každém případě o lásce a jejích zákrutech vypovídá mnohé a to převážně tou nejtěžší - komediální - formou. Proč by štědrovečerní pohádky měly být jen pro děti? Dospělí zůstávají - alespoň někteří - dětmi po celý život. (25.12.2021)