Než ďábel zjistí, že seš mrtvej

Tak jak sem se radoval na začátku We own the night, když byla Eva Mendes v prádléku a rozvášněná, tak tady sem si zrovna neužil Hoffmanovu šukačku s dlouhým záběrem na jeho bílou prdel. Jinak ale zajímavě natočenej thriller, ze kterýho je hodně cítit snaha o nějakou inovaci zaběhnutých vyprávění podobných příběhů a celkem se daří, různý flashbacky a flashforwardy jsou dobře poskládaný a solidně pochopitelný, i když si režisér musel pomáhat časovými nadpisy, ale to byla fakt nezbytnost, jinak by to byla šílená motanice. Co se týká příběhu, tak je hodně depresivní ale zároveň napínavej a to hlavně zásluhou fakt úžasný ústřední dvojice Philip Seymour Hoffman a Ethan Hawke. Škoda jen blbýho a uspěchanýho konce (20.02.2008)

Při sledování Lumetova snímku se mi hned vybavila určitá podobnost se známým coenovským kouskem Fargo. Ani ne tak dějovou shodou, jako spíš žánrovým zařazením a modelovou situací jednoho kriminálního činu, který měl být rutinní záležitostí, ale díky určité náhodě se zvrtnul a změnil v šokující drama. Mohlo by jít o pouhou epizodu nějakého krimiseriálu, ale tvůrci se soustředili na hlubší vykreslení psychologie všech aktérů loupežného přepadení, takže film překračuje nejen žánrový průměr, ale i hranice svého žánru. Jde spíš o psychologické drama - díky rodinným vztahům s téměř antickým vyzněním. Tam, kde Fargo přechází v určitou karikaturu a pracuje s "cool" prvky a postavami, tam je Lumetův snímek komornější a depresivnější. Jakkoliv i tady se spirála násilí roztáčí na vyšší obrátky, lidské tělo v řezačce v něm divák nenajde. Snímku hodně pomáhá přítomnost Philipa Seymoura Hoffmana, který coby pachatel má podstatně prokreslenější charakter a vděčnější roli než měl ve Fargu William H. Macy. Není to jen slaboch, ale i nadmíru nebezpečný hráč a je radost sledovat Hoffmana, když svádí ke zločinu, když se svíjí v hysterickém záchvatu nebo když staví vzdušné zámky. Každá z postav filmu je výborně napsaná i zahraná. Celkový dojem: 90 %. Film pracuje s prolínáním časových rovin a pohledů jednotlivých postav filmu na tutéž událost. (13.05.2010)

S hodnocením jsem hodně na vážkách. Není to špatný film, ale některé události byly poněkud zdlouhavé a pomalu jsem se začínal nudit...a v tom okamžiku přišel zvrat nebo jiná zásadní událost, která ději dodala novou šťávu a opět po chvíli začalo tempo uvadat. To je asi jediná slabina, ale bohužel jedna z nejpodstatnějších:-( Ovšem dobré herecké výkony a zajímavý příběh můžou mnohé diváky zaujmout více, než mínusy zmíněné výše.65% (26.06.2008)

Mám rád tyhle filmy, kde zpackanej život donutí hlavního hrdinu vymyslet nějakej úžasnej špičkovej plán, jak přijít k penězům a tím svou životní situaci vylepšit, načež se při realizaci onoho plánu všechno totálně posere a náš hrdina je na tom mnohem hůř než na začátku. Téma blízké Coenům, Ritchiemu nebo tomu chlapovi, co natočil Co dělat v Denveru když člověk nežije. Než ďábel zjistí, že seš mrtvej je jiný především v tom, že ani omylem nelze do kolonky žánrů připsat komedii, jako u většiny ostatních. Tady totiž o vtip nezavadíte, zcela vážné rodinné psychologické drama totiž nehraje na to, aby jste se dobře bavili, ale jeho hlavní snaha je vás pěkně uzemnit a zdeptat. Každá hlavní postava má daleko k nějakému ideálu, slizký arogantní feťák, líný neschopný slaboch, kráska, která s oběma spí, otec upřednostňující jedno z dětí, to jsou nejdůležitější „charaktery“ zapojené do tohoto facsinujíciho, na přeskáčku poskládaného přiběhu! Herecké výkony jsou nevídané, Hoffman a Finney to jinak ani neumí, Hawke dokazuje, že zvládá i opravdu těžké role a Marisa Tomei potvrzuje, že je prostě božská! Konec se mi ale moc nelíbil, uspěchaný a nedostatečný! (09.08.2008)

Všichni se topíme ve sračkách a prachy nám z nich pomůžou. Film s morálně podvratným tématem zločinu uvnitř rodiny se vám snaží celou dobu namluvit, že jednoduchou zápletku máte v hrsti a svým nekontinuálním dějem vás jakoby utvrzuje o nadhledu nad celým příběhem. Ovšem častokrát jsme v průběhu vyvedeni z omylu.... Celkem nenápadná režie Sydneyho Lumeta si spíše vyhrává s obrazovými kompozicemi, než že by se kamera extrémně hýbala, časové skoky zas udržují pozornost a nevodí diváka do přílišných detailů. Na situace nahlížíme různě: z pohledu bratrů - příčiny veškerých nesnází, rodičů - které to poznamenalo, či lidí, kteří s tím mají více či méně něco společného. Výrazné gradace se divák nedočká, jde o komorněji vyprávěný příběh, v němž dominují herci, Hawke psychicky slabší, Hoffman ledovější. Když pak oba poznají váhu peněz, na pokání je už pozdě.... (25.12.2007)