Den poté

Filmy s katastrofickou tématikou mám velmi v oblibě, zvláště pokud jde o konec planety, z důsledků přírodních, vesmírných či mimozemských. Zde to bylo především zamrznutí. Hlavní dějová linie je poměrně ohraná, otec Dennis Quaid musí projít těžkými překážkami a zachránit svého syna v podání Jakea Gyllenhaala, který se nachází na poněkud nepřístupném místě. Záchranou pro tento film je fantastická vizuální stránka, našlapaný děj a vcelku reálně hrozící téma. Spousta scén je nadmíru povedených, ale ani toto vše nedokáže zakrýt spoustu žánrových, typicky hollywoodských klišé. Takže shrnuto, hodnotím jako lehký nadprůměr. (08.05.2006)

Typicky americký film typicky německého režiséra. Emmerich je mistr nadupaných rozpočtů a velkých megalomanských apokalyptických projektů, kterými v minulosti táhl do kin miliony diváků a za které mu kritika leckdy uštědřila nemilosrdné rány. Den poté je příkladem snahy ukázat lidem to co nechtějí vidět tak, aby se to vidět v budoucnu báli. Ač to vypadá jako veliká utopie a zase nějaká ta maškara v hollywoodském střihu, tohle je možná realita. To, že se obal Země kazí jak otevřené sardinky ve vedru je fakt, to že tomu nedokážeme zabránit je taky fakt a to, že to někdo pojal ve velkém stylu, to je buď snaha upozornit a nebo vytáhnout z toho maximum komerce. Už samotný úvod a hutný hudební doprovod skladatele Haralda Klosera, skvělá dynamická kamera a dobře naplánovaná výprava film slušně rozjíždí. Škoda že se za polovicí láme do zívačáku druhdy protkaného jakýms takýms dozvukem předešlé akce. Film má samozřejmě tytéž mouchy jako další Emmerichova díla, tudíž některá hluchá místa, pokusy o přílišný patriotismus, sentimentální mentálnosti a leckdy zbytečně přeefektované scény. Někdy sem si říkal, jestli on už to nedělá naschvál, že mu z digitalizace asi ruplo v bedně a i zvířata by rád překopal k obrazu svému. Ale to celé vede k jedinému závěru, že když nezačneme jednat, tak stejně jako koukáme s otevřenou pusou na megalomanské akční výjevy, budeme jednou koukat až se tohle stane realitou. Za speciální efekty dávám 80% (docela se mi líbilo šikovné dělení jednotlivých obrazů úderem blesku), za dějovou linii 60%, za pokus o nástin reality 70% a za samotné ztvárnění, slušný herecký výkon Dennise Quaida a už výše zmiňovanou kameru 70%. Sečteno a podtrženo, ač je to přeplácané (ve 3D zvuku ovšem naprosto dokonalé) dávám 4 hvězdičky. (30.10.2004)

Kdo viděl trailer, už se vlastně nemá na co těšit, protože tam nic jiného není. Akorát jsou ty katastrofy delší, to je vše. Navíc živly se chopí příležitosti jen v první třetině filmu, po zhruba tři čtvrtě hodině je konec a pak už se divák ničeho nedočká až do poslední chvíle. Navíc naprosto nefungují jakékoliv emoce (což je v katastrofickém filmu poměrně klíčové), takže mi vlastně bylo úplně jedno, že všechny ty miliony lidí umírají... Quaid je sice sympaťák, ale naprosto jsem mu nevěřil v druhé polovině filmu, podobně Gyllenhaal. Navíc snímku chybí jakýkoliv smysl pro humor (díky němuž je ID4 tak zábavný) a jediná humorná postavička je se vším všudy vykradena z Armageddonu... Jistě, na ty katastrofy se dobře kouká, ale jako celistvý film to naprosto nepracuje. Postavy se vůbec nebojí, ačkoli jim permanentně jde o život - skoro se ani nesnaží utíkat. Ignoruje se takřka všechno kromě Manhattanu a ani nevyužije příležitosti, aby se snažil trochu pobořit světové památky (Eiffelovka, Pisa, Kolloseum, Čínská zeď, vždyť je toho tolik, co se dá efektivně zničit). Manhattan a Socha svobody jsou nejdůležitější místa na zemi (spolu s klíčovou americkou vlajkou). Ve filmu fungují prazvláštní fyzikální zákony, které lze jen těžko sestavit v nějaký soubor norem: supervelká vodní vlna se pohybuje snad rychlostí 2km/hod a megamrazu lze zabouchnout dveře před nosem. To je ale to nejmenší a nevadilo by to, kdyby vše ostatní fungovalo. Nefunguje. (23.05.2004)

To už opravdu nelze natočit katastrofický film, který by byl alespoň trochu originální? "Den poté" je jen hromada klišé a nelogičností na místy efektně zamrzlé planetě. Podívat se na to dá, ale s předvídatelností děje se dostavuje nuda, připočtěte obvyklé, americky patetické scény a vyjde vám jen velmi nákladný průměr. Ale co čekat od Emmericha... 52% (15.12.2008)

Občas je fajn zabrousit do sbírky a sáhnout po blockbusteru, který hravě strčí do kapsy nespočet současných umělých výplachů (pochopitelně neříkám, že u Dne poté pomáhal psát scénář Einstein). Ale upřímně, když se divák soudnýma očima podívá třeba na aktuální San Andreas, musí být rád, že se Roland Emmerich tehdy tak kouzelně utrhl ze řetězu. Američané zlobili tak dlouho, až se matička příroda pořádně nakrkla. Zásadní změnu klimatu předpovědělo (i když i oni se dost sekli) pár hlavounů v čele s Dennisem Quaidem, jenže nikdo jim nevěřil. Tabulky a výpočty však začínají děsit i ty největší optimisty a s civilizací je to znovu sakra nahnuté. Emmerich příjemně ubral s patosem a vlastenectvím (ano, sic Němec, ale americké vlajky má moc rád), přidal pár úsměvných momentů (Američané žebrají o vstup do Mexika) a dokonale se pomazlil s vizuálními efekty a strhující akcí. A přihodil digitální vlky. Škoda, že i v druhé polovině nepřidal jednu dvě strhující scény, protože právě tam nám to lehce drhne. Naštěstí posbíral sympatické hrdiny (mladý Gyllenhaal, rozkošná Rossum – možná bych pro ten penicilin taky zaběhl, sarkastický Ian Holm), připravil i nějaké ty emoce a vlastně docela umně zakrývá, že točí pořád to samé. Používá stejná vypravěčská klišé, stejné hrdinské dialogy, stejné šokující závěry, ze kterých se musejí vědci/klimatologové/historikové – prostě kdokoliv, koho se látka dotýká – pořádně chytat za hlavu. Jenže Emmerich netočí hloubavé dokumenty, Emmerich chce bavit. A tahle zábava je milá, je přepálená, je hloupoučká, ale vím, že za nějakých osm let ji ze své sbírky vytáhnu znovu!! (17.07.2015)