Můj nejmilejší bar

Občas v baru najdete člověka, co je tam častějc než doma. Usrkává ze sklenice, v ruce cigareta, skelnej pohled. Je považovanej za odpad, nulu, verbež. Steve Buscemi přijde o práci, přítelku mu přebere kámoš a čekaj haranta, takže je v baru víc než dřív. Pak začne rozvážet zmrzlinu a trochu nešikově svede semnáctku svýho kámoše. Někdy je život krutej natolik, že hledáme odpověď na dně sklenice nebo v gramu prášku. Ale je to správná cesta? Po tomhle filmu už vim, že alkohol to nevyřeší. A můj oblíbenec Steve nejen skvěle zahrál Tommyho, ale ještě se ujal režie. Respekt. (22.08.2009)

A story about one man's search... for who knows what. Buscemi je machr. Mžourajícího ochlastu Tommyho si napsal, zahrál i zrežíroval. Malinký filmeček po jehož konci jsem myslel, že trval tak 25 minut. Buscemiho prvotinka se hodně podobá Bukowského zfilmovaným knihám, i když to není to zas tak srandovní jako Faktotum ani zas tak nechutné jako Barfly (obě dvě podle stejné knihy o jeho alter-egu Henry Chinaskim). Trees Lounge stojí přesně mezi nimi. Takže si ho oblíbí většina. A kdo má navíc rád Steva tak bude chrochtat blahem. "You're a weak man. - Yeah, I know. That's why I drink it straight. The ice cubes are too heavy." (31.01.2009)

Vysedávat pořád ve stejnym baru, v ruce žmoulat pořád tu samou skleničku, ať už je v ní cokoliv, hlavně když to píše, vést pořád ty samý řeči...jak se proti mě všichni spikli, jak jsem měl tenkrát smůlu, jak je to všechno nespravedlivý. A neudělat nic, co by aspoň trochu stálo za to. Tenhle kousek je tak opravdovej (naprosto vše, atmosféra, herci, příběh...), smutnej (scéna, kdy v baru diskutují o tom, že jednou půjdou navštívit toho dědu s infarktem) a neskutečně zábavnej - všechno dohromady - že ho prostě žeru =). A stejně tak žeru toho týpka, jehož jméno správně vyslovit jsme se všichni učili z wiki - bravo Steve Buscemi! (85%) (22.10.2013)

Steve Buscemi není Woody Allen a ze tří klíčových filmových aktivit „hraní, psaní, režírování“ by měl obstarávat maximálně dvě, protože když si naloží vše dohromady, spíše mu to nesvědčí. Pak je totiž úplně jedno, že manifestuje vochmeláckou indie sféru na předměstí, že variuje Štamgasta / Faktótum a že se zřetelně přimyká k romantické kultuře vytvářené geniálním jedincem pro elitu kvůli vyšším ideálům humanity a morálky, protože součinností všech tří aktivit nad sebou tvůrce zpravidla ztrácí kontrolu, a potvrdilo se to i tady. A beztak v tomhle filmu vidím jistý pokrytectví, protože Buscemi je za prvý součástí mainstreamové kinematografie a k těmhle svým autorským projektům si v zásadě v mezidobích vždy pouze odskočí, a za druhý se podobný nezávisláky většinou neodehrávají ve městech, ačkoliv na ně paradoxně lidé z měst chodí, a naopak diváci z periférie povětšinou na podobný kvazi-existenciální zpovědi nejsou zvědaví a namísto nich sáhnou po Rambovi nebo novém Stathamovi. ____ Jestliže film nabádá k lidské sounáležitosti, nabízí tím ozřejmění fráze „jsme na jedné lodi“. Totiž každá lod svazuje posádku stejným osudem, a proto nevyhnutelně i vzájemně sobě podobným názorem. Metafora lodi je tak velkolepou alegorií vzájemnosti a kolektivu. Snad i proto se určité části středověkých katedrál nazývají lodě. Chrámová loď je hmatatelným a teritoriálním symbolem lidské pospolitosti, závazku ve víře a v důvěru vzájemných ekonomických vazeb. Chrámová loď a hospoda jedno a to samé jest, to tvrdí Buscemi a to tvrdím i já. (15.12.2008)

4,5*/5...Presne typ filmu aké mám strašne rád (typu Jarmusch, DiCillo a pod). Zdanlivo jednoduchý film o obyčajných ľuďoch, ktorý je vtipný, smutný, inteligentný, citlivý a hlavne ľudský a úprimný. Steve Buscemi je skrátka frejer a neviem si predstaviť nikoho iného, kto by vedel zahrať "tragikomické" postavy vierohodnejšie ako on. (11.01.2011)