Zapomenutí

Sociální drama jako vystřižené z dílny italských neorealistů. Levicově orientovaný Buňuel tam nezapřel své silné sociální cítění a natočil sugestivní příběh chudých výrostků ze slumů na pokraji Mexico City. Na svou dobu velmi působivá výpověď o chudobě a neschopnosti se vymanit ze své sociální skupiny. Celkový dojem: 80 %. (15.03.2009)

Sonda do každodenního života dětí a dospívajících patřících k té nejchudší, nejšpinavější vrstvě mexické společnosti. A že se na ni vůbec nedívalo dobře. Hlavní hrdinové tak jako spousta dalších jejich vrstevníků jsou už předem odsouzení k chudobě, neúspěchu, přežívání. A v jejich případě i k náběhu na kriminální dráhu. Ne proto, že by byli ve své podstatě zlí a rodili se již jako zločinci, čistě proto, že mají velmi mizernou naději na lepší život, a žádná odměna za příkladné chování je rozhodně nečeká. Pro takhle demotivované a vlastním společenským statusem izolované, vyděděné jedince pak není nic jednoduššího než krást, ničit či dokonce šáhnout někomu na život. Třeba jako v případě El Jaiba, ukázkového spratka rostoucího pro šibenici. Oproti němu mladší Pedro ještě špetku naděje má, a dokonce dostane i příležitost, jenže okolnosti společně s minulostí mu dají znovu pocítit krutou realitu jeho života...Velmi realisticky působící film, který se mnou dokázal emocionálně hnout, a nepotřeboval k tomu ani žádné speciální filmové serepetičky, silné 4*. (02.08.2022)

Sociálně-kritické drama z periferie Mexico City. Podívejte se jak žijí a přežívají mladiství na okraji společnosti, pocházející z chudých rodin. Pravdivé a bez příkras až do cynického konce. Nemožnost vymanit se z bludného kruhu násilí, zenužívání a nedůvěry. Problematika dětí vyrůstajících převážně na ulici není zpracována povrchně a bez servítků obviňuje i dospělé/rodiče (07.11.2005)

Buňuel, nebuňuel, žiadna sláva to teda nebola. Ani neviem, či mi to pripomínalo viac Mesto bohov alebo diela talianskeho neorealizmu. Podstatné je, že to bolo čierno-biele nielen z hľadiska použitého filmového materiálu, že to bolo extrémne zostarnuté a že ma to nebavilo. Dávam tri hviezdičky, lebo dobrého režiséra tam bolo cítiť, ale pocit, že títo starí uznávaní majstri už patria iba do učebníc histórie filmu, tento film iba prehĺbil. (08.05.2018)

Buňuel je jeden z mála režisérov, ktorý skrátka majú ten dar, spraviť pamätný film aj keď je vlastne o čomkoľvek. Sám Buňuel ktorý striedal žánre ako nohavice si ale zachoval svoj štýl a v každom filme nám ukáže kúsok zo svojej zvrátenej mysle. Potvrdí sa to aj tu. Nenechajte sa zmiasť úvodom, ktorý nám nahovára že film je natočený podľa skutočnej události. Scény nie sú podávané akoby retrospektívne a preto prežívame s hrdinom Pedrom všetky starosti ktoré ho stretávajú s takou priamočiarosťou a otvorenosťou až to dakedy človeka núti privrieť nad tým všetkým oči. Aj na poli dokázal Buňuel vytvoriť pamätné postavy. Či už hlavné alebo vedľajšie. Každá jedna predstavuje alebo doplňuje spoločnosť v Mexico City - spoločenskú situáciu, vzťahy, a v prípade začiatku aj prosté radosti. Podmanivá je hlavne hudba ktorá dotvára atmosféru, strašidelnú , stiesnenú a tým nám dáva najavo pocity hlavných hrdinov. Buňuel dokonale natočil snovú pasáž, ktorá patrí k najdepresívnejším aj najstrašidelnejším scénam vôbec. A nebojí sa ísť vo svojom rozprávaní cez mŕtvoly- sliepky, pedro atď. A aj keď je zlo nakoniec potrestané nič sa tým nezmení. Ľudia zostanú stále sviňe. Taký silný sociálny charakter a taká úpenlivá prosba o pomoc aká bola natočená v 50 rokoch už nedostala schopného konkurenta a ako sa tak pozeráte na situáciu vo svete jej volanie bolo prepočuté. Každopádne sa jedná o filmový skvosť, ktorý rozhodne stojí za to vidieť. budete mať na ten svet trocha iný pohľad (28.11.2008)