Mumínci

Na to, že sa kniha ku mne dostala až v pomerne neskorom veku, bol som ňou silne ovplyvnený. Táto seriálová adaptácia z počiatku 90. rokov veľmi dobre vystihuje nielen ducha predlohy, ale i jeho ťaženie z rozsiahlych fínskych mytologických a bájoslovných prameňov. Tak ako je tomu i v príbehoch Hansa Christiana Andersena či samotnej predlohe Tove Janssona, detailne prekreslené postavy nikdy nemajú len jednu stránku osobnosti a každá z nich je unikátna. Dohľad japonských animátorov je v tomto prípade, podobne ako pri transformácii množstva klasických európskych rozprávok veľkým kladom a dýcha z neho správna čarovná atmosféra. Podrobnejší rozbor už za mňa vykonal Havenohome. K vysokému hodnoteniu prispieva i moja niekdajšia záľuba vo fínskej kultúre a fakt, že som sa podieľal na divadelnej adaptácii knižnej predlohy. Malá srdcovka. 100% (07.05.2015)

Na to, že jsou mumínci animákem pro děti, mají poněkud prazvláštní a pochmurnou atmosféru, někdy až hororovou. Z některých dílů mě doslova mrazilo. Ani dnes nevím, co tuto podivnou pochmurnost tvořilo, snad ta prosáklost Skandinávií, či ten život v odlehlém majáku někdě u moře a blízko lesů. Jedno mumínkům upřít nejde - originalita. (30.04.2014)

Velice šikovně povedený seriál o zvláštních postavičkách. Jak jsem byl malý, tak to dávali v kouzelné školce. V jednom díle se objevila nějaká strašlivá příšera a já měl dost. Jsem rád, že to znova opakují v Neděli ráno. A celkově je to takové tajuplné. Nejoblíbenější postavička: Šňupálek.90% (28.03.2007)

Leckdo asi tento japonsko-finský experiment jen tak znát nebude, my jsme ale Mumínky sledovali pravidelně a zásluhou jejich mnohdy až děsivé atmosféry jsem si vybudoval enormní fascinaci tajuplnými příběhy z prostředí lesů. Dodneška mám velký respekt k lesům za tmy díky své bujné fantazii. Za její zesilnění mohou jistojistě i zrovna Mumínci. (27.02.2020)

Už je to hezkejch pár let, co jsem se na tuhle pohádku dívala. Ale i tak nedokážu vymazat některé vzpomínky nebo pocity. Chvílemi mě to opravdu děsilo. Na první pohled roztomilý Mumínek, který je vzdáleně podobný malému hrošíkovi a Šňupálek, o kterém jsem si vždycky myslela, že to je jen nějakej kluk (teprve loni jsem zjistila, že není) a najednou se objeví druhý pohled...totální psycho, nádech severské insomnie, která na vás po čase dolehne a prvky hororu. Vzpomínám si, jak mě šíleně děsily ty divný tvorové na ostrově, co se při bouřce vlnily a vypadaly jako nudle. A abych nezapomněla na tu divnou obrovitou šedivou věc, která roznášela mráz a smrt. Fuj. Ještě teď z toho mám špatný pocit.ALe i přes to všechno jsem je měla ráda. Většinou to bylo veselé, plné optimismu a hlavně pžíjemně barevné s parádními úvodními titulky (05.10.2011)