Poslední recenze (3 050)
Mayday (2023)
Tenhle subžánr už z portfolia hlavních studií celkem vymizel a díky tomu už není úplně in, když už se ale zjeví zástupce, co na první pohled nevypadá vůbec zle, tu šanci mu rád dám. Už jen proto, že se spíš zahlcuju těžkotonážními dramaty a semtam se mi zasteskne po jednoúčelové akci. Na to jsou filmy s Gerardem Butlerem zcela ideální, tenhle týpek nikdy nenatočil nic převratného a přesto má ve filmovém světě své místo a ani Letadlem úplně nešlápnul vedle. Akce tu není málo a třebaže se jediná postava nedokáže nijak rozvinout, nemůžu na film házet jakoukoli špínu. [viděno na MAXu 7.6.2024]
Zápisky o skandálu (2006)
Cate Blanchett je nejkrásnější ze svých rolí tam, kde je to bohužel pro ten nejchoulostivější účel a Judi Dench dokazuje, jak proradné postavy umí odehrát. Trpké téma, co se může dít dnes a denně kdekoli ve světě, převedené do formy dramatu s prvky thrilleru, co se na poli pouhé hoďky a půl ani na chvíli nezastaví a nabídne divákovi nepříjemnou, ale kvalitní podívanou. [viděno na Disney+ 6.6.2024]
Bez dcerky neodejdu (1991)
Překvapuje mě, kolik málo procent oplývá u nás poměrně známé drama o Američance, co si vzala Íránce a v době největšího napětí mezi oběma národy se rozhodla vycestovat do jeho domoviny bez ponětí, jaké podmínky ji čekají, obzvláště díky islámské revoluci, co změnila kdysi velkolepou Perskou říši k nepoznání. Region Blízkého východu pro mě bude vždycky vděčný skrze dramata, která mi přiblíží tamní specifickou kulturu, ale vůbec jsem nečekal, jak moc mě sevře pohled na tamní fanatiky v momentě, kdy rodina přiletí a hned po prvních minutách ví, že tam rozhodně nepatří. Nebo alespoň její část. Škoda trochu odbytého útěku, co velmi sníži do té doby na maximum nastavené napětí. [viděno na Prime Video 4.6.2024]
Poslední deníček (124)
Trik na diváka
Jsem z těch častých sledovatelů, na které ve valné většině případů u filmu zafunguje zvolená hudba a u vážných filmů mě dokáže volba smutné hudby totálně omámit, sundat do kolen a v konečném výsledku i značně ovlivnit hodnocení. Vídám semtam názory, že tenhle kalkul tvůrců bychom neměli akceptovat a snažit se stát vůči zobrazovanému tématu objektivně, z racionálního hlediska to svým způsobem chápu, ale už jsem si několikrát uvědomil, že jakmile film neobsahuje hudbu téměř žádnou nebo málo působivou, ztrácí u mě na hodnotě.
Tuhle vskutku komplexní myšlenku jsem si právě potvrdil i u dokumentárního filmu Sklonit se k Zemi, který vskutku detailně a nejedním směrem rozebírá důležitost půdy pro udržitelnost nejen planety, ale vůbec života na Zemi. A protože jde o ožehavé téma, tvůrci se nebáli využít mnoha až srdceryvných hudebních motivů, kterými bezpochyby cílí na to, aby "mesidž" jejich práce na diváka o to víc zapůsobila. Neříkám, že se tomu tak nestalo i v mém případě, ale i navzdory téhle sázce na jistotu je zrovna Kiss the Ground dokumentem, co by si měl pustit každý, co ještě nepochopil, jak je důležité brát ohled na naše okolí. A to nemusí po tomto filmu sahat primárně kvůli tomu, že dělá v týdnu zkoušku z environmentální geografie.