Šin Zatoiči monogatari

První barevný Zatoichi. V barvě je to skutečně neuvěřitelná estetická podívaná, vizual je úžasný. Každopádně film má velmi pomalé tempo, což mu trochu ubírá, méně soubojů než předchozí díl a je vskutku hodně smutný. Z filmu vyplývá zejména zřejmě základní myšlenka osudu, který máme každý svůj a i když chceme, s těží se mu vyhneme ... Opět výborné, ale ne taková pecka jako druhý díl. (09.05.2009)

Barva Zatoichimu celkem sluší (sama o sobě ale posun k lepšímu rozhodně nepředstavuje), stejně jako dramatická poloha připravující půdu pro následující díly. V kontextu série si zaslouží víc, než maximální hodnocení, sám o sobě však nefunguje úplně dokonale. Pokud jde o akční prvky, Katsu stále ještě nemá svůj pozdější vytříbený styl, rovněž ve výrazu a mimice zatím nedosáhl finální působivosti (tam je nicméně posun větší). Silný, důležitý díl, který definuje následný princip celého díla o Ichim - nemožnost utéct před osudem a zbavit se tak svých stigmat.. (21.05.2010)

Prešli sme do farby. Toho som sa trochu obával. Čiernobiely formát pri starých samurajských filmoch milujem. Ale Zatoichi je natoľko zaujímavá postava, že tento prechod zvláda bez najmenších zádrhelov. V podobnom duchu ako jeho dva predchodcovia, je aj táto časť vizuálnym skvostom. Oldschool kameramanská tvorba. Nájazdy, odjazdy, švenky cez ramená a veľké celky. Prostredie rodného mestečka a jeho zákutí je tu rovnako využité na maximum. Je to už tretí film o Zatoichim a prostredie je zase raz iné. Tanaka veľmi umne zobrazuje vzťahy medzi postavami. Či už tie nové, alebo tie, zo Zatoichiho minulosti. Stret so starým učiteľom je v tomto smere dominantou. Rovnako ako aj ľúbostný motív. Všetko je podmienené logickému vývinu, a tomu ako charaktery reagujú na určité situácie aj aké sú ich túžby. To je základným hybateľom všetkých situácií. Žiadna postava tu nie je zbytočná! V konečnom dôsledku je to ale veľmi smutný príbeh. Kde je spoločenská hierarchia dominantná nad záľuby obyčajných ľudí. Funkčné aj vtedy, ak to porovnáme so súčasnou situáciou. Šintaró Kacu ako Zatoichi znova raz perfektný. (08.12.2020)

Slepý masér v barvě? No, moc jsem tomu nevěřil, ale musím říct, že mě ta barevná kamera velmi mile překvapila. Tohle už je příběh, který je skutečně zatoichiovský, kdy ani doma, v rodné vesnici Ichi nedokáže najít klid a i zde musí bojovat o svůj život, i když nechce a i když by raději prostě jen žil s tím, že ho všichni nechají na pokoji. Ten smutek v jeho tváři se snadno přenáší na diváka. (26.02.2015)

Pôvab čiernobielej vystriedala atraktívna farba. A farbistejší je i tretí príbeh Zatoichiho, poodkrýva sa nám tienistá stránka pôsobenia v yakuze a osudovým sa stáva stretnutie s bývalým učiteľom a jeho sestrou. Hrdina prežíva láskyplné vzplanutie a začína zvádzať svoj osobný boj. Boj o smerovaní jeho ďalšieho života... Zatiaľ najemotívnejší zo série je poctivou filmárskou prácou, kde sa neberie dôraz len na súboje, ale aj na hlbšie vykreslenie hlavnej postavy. Tu je predchádzajúca časť a nasledujúca časť. (25.02.2012)