Podnájemníci

Jestli jsem nekdy na nekoho nemel nervy, tak to vzdy byla Ivana Andrlova. Jelikoz v tomto filmu dostava mnoho prostoru, o to vice me rozcilovala a cokoliv dalsiho na tomto dile bylo pro me druhotne. Jde o hodne subjektivni a jednostranny soud, ovsem verim, ze pro kazdeho divaka existuje alespon jedna osoba, ktera mu dokaze spolehlive znechutit cely film, jakkoliv by jinak nemusel byt spatny. (14.01.2013)

I po letech nečekaně příjemný a fungující kousek o tom, že někdy není snadné rozšířit sehraný tým o nového člena. Ve všech rovinách příjemně civilní zachycení obyčejného života, které se obejde bez zbytečných filmařských kudrlin a vystačí si pouze se vztahovým napětím tiše a nenápadně vibrujícím pod povrchem, a samozřejmě s výbornými hereckými party, zejména pak Jaromíra Hanzlíka a Ivany Andrlové. (14.02.2016)

První část je asi nejpovedenější. Andrlová je tu ještě celkem snesitelná. Zájímavý pohled na dva sourozence co se musí starat o sebe jelikož se jim zabijou rodiče. Bratrova přítelkyně se k nim nastěhuje ,ale tím začínají trable. Ona se snaží véct domácnost po svém jenže Alenka je zvyklá na svůj systém a bratr nechce ublížit ani jedné a tak se postupně všichni tři stávají nájemníky volného pokoje.Než se nakonec udobří. Pěkný tv film zpracovaný filmovou verzí,což mu jenom prospělo. (23.08.2008)

Vynikající televizní inscenace, ve které hrají v podstatě tři lidé (s úctou k paní Zázvorkové) na omezeném prostoru jednoho bytu, což tedy režisér zvládl bravůrně. Navíc trio Andrlová, Hanzlík, Kolářová si celý snímek vyloženě užívá hrají skvěle. Ivana Andrlová navíc v jedné ze svých nejlepších rolí, ne-li nejlepší. Její postava žačky základní školy má jednoduše šmrnc a glanc. (15.05.2011)

Milý televizní film, který táhne šestnáctiletá debutantka Andrlová. Skoro celý se odehrává v jednom bytě a spíš než komedie je to podle mě takové malé sourozenecké drama (řeší se samé vážné věci jako lež, důvěra, život bez rodičů, pochyby, zklamání, frustrace, neschopnost připustit vlastní chybu a podobně). Upovídaná Alenka ale tuhle serióznost úspěšně nabourává. P. S. Můžeme zde zalechnout melodie tehdy aktuálních hitů - Alenka si zpívá "Blonďáka s červenou bugatkou" (N. Urbánková, 1973), Zbyněk si zase brouká Gottovu "Je, jaká je", tehdy jen rok starou. "To je tim, že má tatínka a maminku a nikdy se o nic nemusela starat." (09.04.2022)