A pak přišla láska...

MFF KV 2022: Mám ráda, když mě téma filmu okamžitě osloví. Dojmy ve mě však vyvolal spíše smíšené. Snímek poměrně dlouhou dobu přeskakoval mezi vážným osudem ženy na pokraji psychického zhroucení a legračním zesměšňováním ezoterie jako takové, což působilo nekompaktně. Víc než film mě zaujal pan režisér, který chce do české kinematografie vnášet více intimních (a někdy tabuizovaných) témat. Tomu fandím a jsem zvědavá, s čím přijede do Varů v dalších letech. (19.08.2022)

Slibný střet toho nejprvoplánovějšího protikladu, tedy racionality psycholožky a výkladu tarotu je vytěžen možná tak v jedné scéně. Sára, která má pro diváka být ta nejbližší, vyklízí ve vyčkávací taktice pozice a - nic dalšího film nenabídne. Vážně, ve chvíli, kdy jsem čekal alespoň nějakou katarzi po nesnesitelné improvizaci, přišlo halucinogenní vypořádání se u stromu, které přinese všechno, jen ne pomocné slovo nebo pointu. Pavla Tomicová hraje skvěle, ale úplně k ničemu. Tvůrci na ni takový tvůrčí podraz vážně dělat nemuseli. (19.03.2024)

Vůbec nechápu přirovnání tohoto snímku ke chcípáckým filmům, protože ty se vyznačovaly nemístnou adorací problematických mužských hrdinů, zatímco Holý spíš naopak ukazuje hledání lásky a štěstí ženami, jimž se takoví muži po několik generací připlétali do cesty, a nevnucuje jednoznačné interpretace. Jakkoliv záměrná rezignace na propracovaný scénář občas vede k natahování slabších scén, tak z větší části se taktika ponechání prostoru pro improvizaci perfektně vybraným herečkám (Tomicová, Venclovská, Hofová, Soukupová) rozhodně vyplatila. Kromě autenticity emocí i dialogů bych jako výhodu tohoto přístupu viděl i to, že se tím eliminovalo riziko využívání ženských postav jako pouhých autorových projekčních pláten vlastních idejí či traumat. Aktuální téma ezoteriky je pojato lehce satiricky bez zbytečného shazování či moralizování, ale přestože většina cílového publika asi bude sdílet skepsi dcery Sáry, tak zejména nesporné čarodějné charisma Hofové v kombinaci s uměřeně magickou kamerou Jany Hojdové přece jen vytvoří pocit, jestli na tom všem náhodou opravdu něco léčivého není. Velmi zdařilé jsou taky dvě scény, v nichž Tomicová vede jakési podivné pseudoterapeutické focus groups pro bio produkty s perfektním ženským komparsem, v němž mimo jiné zasvěcené potěší svěží výkony kulturních publicistek Hany Řičicové (doufám, že tímto její herecká dráha nekončí, protože má opravdu sugestivní mimiku) a Jany Patočkové. (13.06.2023)

Představuji si, jak když režisér všem zúčastněným řekl, ať se chovají normálně, běžně. Vlastně jako normální člověk v ne moc normálních, byť životních, situacích. Celé je to tedy dost ponuré, introvertní, nefilmové a těžce nezáživné. Pavla Tomicová navíc hraje dobře jen v případě, když si řeknete, že hraje obyčejného člověka. Závěr je mírně psychadelický a v celém tom kontextu děje neděje mi vlastně vůbec nesedl. (23.05.2023)

Upoutávka lákala na intimní drama mezi dcerou a matkou, které okoření tahající z lidí peníze ezobába. Před projekcí k divákům promluvil sám režisér, jehož výraz a mluva vystihla celý film - plochý, nic neříkající a bez emocí i intimity. Všechny postavy se chovají na ránu, ale nevíme proč, postaví brečí a trápí se, ale nedokážeme s nimi cítit, potenciál hereček zcela nevyužit. A nevyužit byl i originální a na české poměry nezařaditelný námět. Bohužel se z něj vyždímalo jen pár kapek. Ještě že jsou ty houby, které vyřeší vlastně závěr celého filmu. Možná měly být podávány před filmem i divákům, aby neodcházeli zklamaní, ale šťastní. (18.12.2022)