A pak přišla láska...

Nevěděla jsem, zda se mám po zhlédnutí filmu začít hystericky smát, nebo plakat nad prohlubující se bídou české kinematografie. V hlavě mi přitom běžel název manifestu „Nová česká intimita“, pod kterým je podepsán právě Šimon Holý. Hovořit o intimitě v souvislosti s takto emocionálně vyprázdněným a plochým filmem, ve kterém intimita zcela chybí, je dosti paradoxní. Zdá se, že kamenem úrazu tohoto snímku je tedy absence vztahovosti. Dost možná, že se jedná o jakýsi nevědomý, vedlejší produkt, výpověď o generaci mladých filmařů a jejich neschopnosti utvářet vztahy (mezi postavami, s diváky a snad i v soukromém životě). Scénář, jako kdyby byl tvořen "copy paste" stylem - pouze chladně a nezúčastněně kopíruje obraz světa a zároveň se bojí dotknout skutečného, pulzujícího života a ponořit se do jeho hloubky a šíře. Zřejmě proto také snímek vyznívá tak neživotně, odtažitě a neautenticky a nakonec vlastně ani nedokáže z tématu falešné spirituality vykřesat jakoukoli pointu. (09.12.2022)

Já tomu dám 4/5, protože herecké výkony v posledních 40 minutách se v českém filmu dlouho neviděly. Režisér nechal herečkám prostor v dlouhých, i několikaminutových, záběrech, aby se rozehrály. A je to herecký koncert, zejména Pavly Tomicové. A ten pomalý rozjezd ze začátku k tomu v podstatě patřil, stejně jako závěrečné vyznění příběhu. (04.06.2023)

Počin je mimořádně odvážný v tom, kolik prostoru ponechává herečkám k volné improvizaci. Možná právě díky tomu zvládá bravurně proniknout do nitra pozoruhodných charakterů a přenáší na diváka intenzivní emoce. Intimní art o léčbě rodinných a mezilidských vztahů, jehož doménou je krásná poetická kamera. (04.08.2022)

Opět (a stává se to zřídka) jeden film, který vypadá jako skutečnost natočená skrytou kamerou. Chvílemi jsem až nemohla uvěřit tak vynikajícímu a přirozenému herectví, zejména Klára Tomicová je opravdu přesvědčivá, až z toho mrazí. Nebylo za celou dobu sledování tohoto filmu nic, co by mě nechalo v klidu. Za mě díky! (05.07.2023)

Po Zrcadlech ve tmě Šimon Holý opět předkládá komorní konverzační film, založený na dlouhých statických scénách, civilismu, zčásti improvizovaných dialozích a obecně lidských tématech (láska, štěstí, vztahy). Asi si začínám na jeho styl zvykat, protože film mě docela vtáhnul. Zásluhu na tom mají i herecké výkony Pavly Tomicové a Sáry Venclovské. (18.11.2023)