Domácí víno

Už znáte mojí matku, ne? No, tak ta je ještě 100x horší teroristka, ale paní Medřická tomu dávala taky pěkně na prdel, tady jim to aspoň částečně zachraňoval tatík. Filmová mamina měla pěknou vyřídilku jen co je pravda. Občas jsem uvažovala nad špunty do uší a je pravda, že paní Medřická je paní herečka s velkým H a takovéhle role jsou jí přesně šité na míru. Jen mi ve filmu vadil otevřený konec, protože by mě móc zajímalo, jak to dopadlo s Blaničkou. (13.12.2014)

Jeden z nejvýraznějších specialistů na československé seriály (někdy dost zásadní), či TV filmy, nám tu nabízí skvělou groteskní komedii ve stylu kolegy O. Lipského. Místo rozjetého a v podstatě nezastavitelného Miloše Kopeckého, je zde PANÍ herečka Medřická plus jeden dost zásadní rozdíl. Tím je vynikající drámo, které má v sobě i kousky rodinné psychologie soužití. Maloměšťácké a společensky povrchní smýšlení v uvolněné atmosféře doby nemůže vyústit v nic jiného, než ve střet léty skrývané pravdy, míchané se silnou upřímností. Upřímnost zde má ovšem vícero podob "takovej socializmus ještě není, abych si mohla nechat vydrátkovat parkety...". Zárukou kvalitního herectví jsou jistě první tři herci v seznamu, zvláště mladičký Tříska velmi potěšil. Skok strejčka Jedličky je k "popukání", ovšem jinak je humor chvílemi lehce nucený a skutečně, nebýt zmíněné dramatické části, stačily by mi ***. Ovšem M. Kozáková zde předvedla opravdu úctyhodnou premiéru a ve dvojici s Danou Medřickou jim to sedí dokonale. Pan Záhorský je zde ztělesněním takového dobra, které je přece jen silnější, než jakékoli spory. Opět nenápadný, skoro ve všech směrech kvalitní československý kumšt, který je pro režiséra jistě jedním ze základů pozdějších vynikajících, seriálových románů. (10.11.2013)

Vynikající psychologická studie o domácím násilí. Tedy tom v té duchovní rovině, což bývá často daleko horší. Kdo nezažil v rodině sebestředného sobce a manipulátora, asi film až tak nevezme. Ale o tomhle to přesně je - o lidech, kteří manipulují našimi životy, a my se necháme (protože jsou to rodiče, protože je to partner, kterého mám rád/ráda, protože je to někdo jiný blízký) a nakonec nežijeme své životy, ale jejich, podle jejich představ. Ve filmu je to ukázáno na tak drobném detailu, jako je pití vína (nebo salát) - všichni nesnášejí, když maminka dolévá víno vodou, raději by ho pili bez vody, ale nikdo nic neřekne. Tatínek salát nemusí, ale protože si maminka myslí, že ho má rád, tváří se, jak mu chutná. Jenže ono nejde jen o salát a víno, ale celkově mezilidské vztahy, a hlavně o nápadníky dcer, kteří posléze vycouvají. Film představuje i možné postoje - už smířený tatínkův, který jej omlouvá tím, že když někoho máme rádi, tak ho bereme i s chybami, i kdyby to znamenalo dělat sem tam chyby a špatná rozhodnutí, resp. podvolit se špatným rozhodnutím. Jiná dcera se to snaží hrát půl na půl, ale zjistí, že to prostě nejde. A mladší dcera rozhodně takový život nechce žít, chce mít svůj. Jen mi vadil konec, kde jsem čekal, že dojde k výraznějšímu střetu a nějaké možnosti prozření, ale místo toho dojde k dalšímu rádoby naoko smíření - vše pro jednoho sobce, který ovládá životy druhých. Ale ono otázkou je, nakolik si podobní lidé uvědomí, že zmanipulovali životy druhých. Vždyť oni to přece dělají s láskou, vůbec ne pro sebe, oni si ani na sebe nic nekoupí... V něčem to připomíná téma knížky Já nebyl u tebe, když přicházelo jaro, kterou napsala pod pseudonymem Agatha Christie. (23.07.2017)

Je asi nemístné vytýkat televizní inscenaci „televizní“ pojetí odpovídající žánru, ale přímočarost a výslovnost ústředního tématu, které by se mohlo stát východiskem ještě hlubšího a trpčího dramatu, bezmála albeeovského, mě opravdu rozladila. Zvláště když všichni obsazení, včetně třech debutantek, hrají tak přesvědčivě a v dokonalé souhře. Klidnější expozicí (s možnou prefigurací závěru), volnějším tempem a hrou náznaků by se dalo lépe uvést do niter všech postav a skutečně otevřít dění na scéně (sugescí nadějí i beznadějí). I vyvrcholení této banální soboty by tak vyznělo mnohem osudověji, než tomu bylo ve filmu. Skica tragédie. (20.12.2015)

Především první polovina této televizní komedie odehrávající se v jednom bytě je úžasně vtipná a zaslouží si plné hodnocení. Bohužel druhá polovina už je spíše malé komorní drama a závěr je úplně postavený na hlavu. Nemůžu kvůli až nepříjemnému závěru dát více než tři hvězdy. Vážně, tady to scénárista nezvládl. Film vlastně končí velmi smutně a mně se otvírá kudla v kapse. Na druhou stranu - Dana Medřická neskutečně dobrá, jeden skvělý dialog či monolog vedle druhého. Především díky ní stojí tento pozapomenutý skvost za vidění. (10.08.2017)