honajz

A to jako bylo všechno? Hodina a půl plků o ničem, jedna návštěva knihovny a rychlý konec bez nějakých větších scén, triků a skutečného zla? Bez jakéhokoliv většího zvratu? Hvězdička navíc jen za původní partu, jinak jde o rodinnou selanku s rodinnými hodnotami jako že máme držet při sobě a věřit si navzájem. Což nic proti, ale ve Spy Kids to aspoň znělo uvěřitelně.

Paradoxně mi pomohl tento film docenit jiný režisérův film, Smyk. U Smyku jsem si říkal, že kdyby dostal Brynych do ruky pořádný materiál, natočí skvělou věc. Musím přiznat, že jsem tenhle film doukoukal až napotřetí. Ta podivnost stavby obrazu mne vždy vykolejila. Ale díky Smyku jsem pochopil Brynychův trademark, dokonce i perfektní práci se zlatým řezem, takže jsem se napotřetí do Jezdce konečně dostal. Chápu však, že ne každému film od začátku sedne. Líbila se mi práce s detaily, kdy obraz nikdo nekomentuje a je na divákovi, aby mu došlo, kolik židů muselo do koncentračních táborů, když je všude tolik houslí - a že židé asi měli rádi umění. Nebo úvodní a závěrečné záběry naznačující, že udavači jsou stále mezi námi, i dnes. (Ostatně ke konci filmu padne skvělá otázka toho gestapáka - teď už v tom domě nikdo nebude věřit nikomu.) Kamera kouzlí naprosto neuvěřitelně a využívá dostupné lokace do mrti, především uličky staré Prahy, ale i ten žižkovský činžák u stadionu Viktorky Žižkov. Naprosto surrealistická návštěva baru, kde bláznivá žena chodí kolem lidí jako Smrtka, podivná špeditérská firma v ulicích působí také jako ze zlého snu (ale všichni víme, že to sen nebyl, zlo však ano), některé scény (příchod do cizího domu z deště) mi přišly jako od Juráčka (což je pochvala). Líbil se mi způsob, který tvůrci zvolili péro nahlédnutí do jednotlivých domácností, vyznívá to sice mírně přehnaně, ale realisticky. Spousta dokonalých hlášek („Tati, kdo je vlastně hrdina?“ - „Proč zrovna já?“ - „Historicky jsem optimista.“ - "Ta tvoje Evropa už není.“). A velmi zajímavá práce se zvukem, kakofoniemi, zneužitou klasickou hudbou, řevem dítěte, jež zvedá už tak napjatou nervozitu. Ale i práce se světlem a tmou, nejlépe vyjádřená tím nečekaným, neustálým zhasínáním světla na chodbě. A nakonec myšlenka, která není tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá, není prvoplánová, a není to o hrdinství za každou cenu.

Námět skvělý (téma toho, kam patříme, kde je vlastně náš domov, jestli všude a nikde, nebo na určitém místě), zpracování velmi avantgardní a promyšlené (spousta můstků a práce se symboly - panenky, duše, kulička, vlaky, klauni...), psychologie už trochu pokulhává, ačkoliv alespoň zjistíme, co Frantu Krále vedlo k tomu, že chtěl pryč (posmívali se mu v mládí kluci, takže chtěl nejspíše od toho utéct a sám sobě dokázat, že na něco má), inu a poselství je velmi povrchní. Tomuto poselství jsou žel podřízeny i výkony ostatních herců, kteří deklamují jako na divadle a nepůsobí životně (bývalá žena, bratr, maminka...). Takové to, kdy forma přebije těžce obsah, který je vlastně jen tím správným komunistickým budovatelským poselstvím („Za osm let jsme postavili čtyřicet ulic, co jsi dokázal ty?“). Ale ta forma je skutečně excelentní - práce s obrazem, různé prolínačky (ta nad Hlavním nádražím ze současnosti do minulosti je prostě dokonalá), výše řečená symbolika, výprava a především masky: Vala je změněn k nepoznání. Ale Brynychův těžký styl se mi líbí, ačkoliv se do něj těžko dostává (film A pátý jezdec je strach rozkoukaný už napodruhé, přiznávám), jen kdyby zpracoval nějaké zajímavější téma, a ne tak povrchní agitku. V závěru absurdně a směšně povýšenou poslední větou kriminalisty v podání Moučky („případ František Král je zavřen“).

Mysteriózní hra s realitou, hororová detektivka, kde ale nechybí humor („moc doktora nenalévejte“), romantika, děs a hrůza, ale i spolehnutí se na Boží vůli, a kde překvapivě funguje i ta linka životopisná, nakolik samozřejmě se možná některé věci v Gogolově životě odehrály trošičku jinak, ale nemám problém věřit, že tvůrci vycházeli z reálných historických podkladů. Navíc je tady hodně drobných mrknutí okem na znalého diváka, který ví něco více nejen o Gogolovi, ale i ruské mentalitě té doby, včetně té společenské a kulturní. Je ale vidět, že tvůrci většinu věcí berou z nadhledu, neztrácejí však ze zřetele, že chtějí natočit i duchařskou historku, což se jim daří jak volbou barev v jednotlivých scénách, tak dokonalou výpravou (jako bych v tom selu 19. století fyzicky byl), lokacemi i triky. Atmosféra je správně tíživá, takhle by měl vypadat jakýkoliv film o londýnském Jacku rozparovači. Herci hrají naprosto skvěle, navíc jejich postavy jsou napsané plasticky, nikoliv čenobíle, a nenudí. Uvidím, co pokračování, ale první film se mi hodně líbil.

Film, který mate tělem, že je špionážní historkou, ale není. Je obžalobou amerického systému hodnot, které si můžete v určité chvíli strčit někam, které v určité chvíli zjistíte, že jsou jen prázdné floskule, a na které v určité chvíli určití lidé kašlou, když by je naopak měli obhajovat a chránit. Peníze nesmrdí. Škoda, že film je poněkud rozvláčně a nekompaktně natočený, protože ten střet dvou chlapů se smrtelnou nemocí, kdy každý z nich byl na opačné straně barikády, vyznával jiné hodnoty, a ke konci života zjišťují, že je stejně všichni hodili přes palubu a jsou druhým ukradení, ten střet je hodně zajímavý. Všechen ten fanatismus (muslimský náboženský, nebo patriotický americký) dokonce vedl jen k tomu, že se staly nečekané a nechtěné věci. A souhlasím s vegetolem, že film měl skončit hned po té první konfrontaci a agentově odchodu pryč.

Autor předlohy prý byl jedním z těch, kteří inspirovali Tolkiena pro jeho příběhy, ale knížku se mi nepovedlo sehnat, takže jsem vzal zavděk tímhle animovaným filmem. Nu, řekl bych, že předloha byla mnohem, mnohem temnější, než co z ní udělala tato koprodukce tří států. Sice nechybějí drsnosti jako sežrání roztomilého ptáčka, ale jsou hned „vyváženy“ pitvořením, tím, že hlavní skřet  „legračně“ prská, myš se brání jehlou našití, skřeti i lidé různě jakože legračně padají, princezna skejtí na šutru, zpívají se písničky apod. Navíc ta animace je jak z 80. let, přeplácaná a nenápaditá. Nesnažit se tvůrci o řachandu, mohla to být docela slušná temná pohádka typu Paleček a obr, ale takhle je to prostě takové pro pouštění v jeslích, ani do školek už by se to nehodilo. Mimochodem, zpěv má strašidelné skřety zahánět, ale když je nejhůř a bylo by to potřeba, nikoho to ani nenapadne.

Nějak nevím. Jsme na nějaké velké italské vinici, ale majitel s manželkou rozprávějí německy, dcera mluví německy, italští policisté z Boloně šprechtí po německu, a jen občas, aby se neřeklo, proběhne pár frází v italštině. Začátek mne vyděsil tou prchající černoškou (a ano, je to uprchlice ze Senegalu), ale pak přišly hezké záběry vinic, hor v pozadí, města, přírody, dokonce někdo začne sledovat rodinu vinaře, takže to působí napínavě... Jenže ten někdo sleduje pak dalších třicet minut, až je to únavné, občas pošle fotku, jakože vědí, kde je manželka, kde dcera, vinař má starosti, a teprve v závěru udělají ti sledovači takové mírné bububu. A policisté přijedou na vinice a na x hektarech hned najdou botu, bezva.

Tvůrci se pokusili být vtipní, a tak bum bác, máme tu dva Ježíše, kteří se mydlí po hlavě krucifixem, to je vám ale bžunda... Ok, kdo je vrah, se dá opět uhádnout strašně rychle, nechybí ani další trade mark této série, totiž záchrana v poslední chvíli. Jenom ale těch nelogičností dnes bylo plno: pokud to byl blázinec (jakože musel být, na jakou jinou kliniku se zavírají lidi, kteří o sobě prohlašují, že jsou Ježíšem?), tak jak to, že nebyly mříže v oknech? Jak to, že blázinec má lůžkové oddělení pro lidi sražené autem? Jak to, že v blázinci mají pacienti přístup k takovým věcem jako kříže, nože a kdovíco ještě? A kdo vedl kliniku na konci, ti blázni? A šéfka policejního oddělení fakt může jen tak hned jít a dělat v utajení na pár dní? Ale na druhou stranu to vypadá, že major začne chodit s majorkou.

Slušně sepsaný scénář, kde se postupně odkrývají jednotlivé motivy a skládají se v doposud nevyřčený celek, který změní život několika lidem; minimálně hlavní postava naštěstí podaná správně nejednoznačně, kdy ji na jednu stranu můžeme chápat, i to, co provedla, na druhou samozřejmě odsoudit. Postava Vlasákové to samé, dobře napsaná, dobře zahraná. Každopádně film odsýpá a nenudí. Upozorní navíc na problematiku gulagů, naznačí, že by se něco takového nemělo vrátit, čímž si bere body za osvětu. Vadila mi snad jen ta super hodná až andělská postava novinářky, za všech okolností milá, vstřícná, klidná, spravedlivá - no, takových lidi v novinařině fakt moc není. A vlastně mi chyběl kromě toho rodinného i nějaký jiný, větší konflikt třeba na veřejnosti. Takhle to bylo až moc takové uhlazené a miloučké. Morálně pak zvláštní, totiž přikývnutí tomu, že účel světí prostředky, tedy můžete lhát, ale pro dobrou věc... No, nevím. Lež je lež. Ale musím se jinak pochlubit, švára si zde střihl mini roličku ředitele školy. :-)

A to jako bylo všechno? Mohla to být docela fajn mysteriozní detektivka, kde by pachatelkou byla žárlivá, ta ošklivější, černovlasá hosteska. Nebo to mohl být fajn horor, kde by všechny ty různé drobné náznaky nějak chytře zapadly do sebe. Ale není to ani jedno. Režisérka tak strašně sází na atmosféru a záběry zpoza ramen, až zapomněla na gradaci a zápletku. Navíc mi přijde, že se svou herečkou opájí až moc (ona fakt nesleze z plátna), takže možná má poněkud jiné sklony. Souhlasím s názorem, že filmem si režisérka léčí nějaký svůj mindrák, z chlapů, lidí v práci, kde kdysi dělala, z kolegyně... A popravdě, v určité chvíli mi hlavní hrdinka už byla natolik nesympatická, že jsem se docela divil, že se jí něco nestalo už dřív. Ale ano, víme, růženec a křížek. Jenže tady to nějak nedává smysl. Pokud tedy nebereme křížek jako ochranný amulet, kterým by být neměl. Tady se toho nakousne - legenda o bylinkářce upálené jako čarodějnice, víra, rodiče, záhada - ale nic není dotažené do konce, nic není vysvětleno (nesnáším filmy tohoto typu „diváku, dovysvětli si to sám, jsem líný/líná jako autor to domyslet za tebe“). Aspoň se mohlo vysvětlit, co v tom pokoji tak smrdělo. Aspoň něco.