Bod obnovy

Řekl jsem si, že nebudu Bodu obnovy nadržovat jen proto, že je to český film, a tak sice hodnotím průměrnou známkou, ale zároveň doporučuji všem, aby se vydali do kina a podpořili chvályhodně jinou tuzemskou tvorbu, za kterou se nemusíme stydět. Hlavním problémem Bodu obnovy je podle mě příběh, který vrší jedno omšelé klišé na druhé, je buď překombinovaný, nebo naopak vyvolává zbytečné otázky... A trvá skoro dvě hodiny, což je vážně příliš. Ačkoliv bych na film znovu nešel, peněz za lístek rozhodně nelituji a těším se, co Robert Hloz natočí příště. (23.09.2023)

V těchto vodách se hodí obligátní "na naše poměry" slušné, nicméně po ohlasech jsem čekal mnohem, mnohem víc.  Potěšil pokus o civilní pojetí, který ale zašel asi až příliš daleko a de facto z příběhu vykostil život, a to o ten šlo především. Budoucí společnost Střední Evropy v roce 2041 směřující nenávratně do neradostné dystopie pak očekávaně pouze načrtnutá, a to spíš formálně, zakřivené budovy, bordel v přírodě,  Harry Potter atd., ale tyhle obrysy a obrysy Andrei Mohylové byly na všem to nejhezčí,.  Příběh vystřižený, a místy i stejně zahraný, ze Specialistů (dva viděné díly s Dejdarem a asi pět s Prachařem ke znalosti stačí) mě k nějaké vážnější orgastické příhodě nepřivedl a už zítra si ho nebudu pamatovat. Zálohování pak vyvolalo spoustu otázek, ale i odpovědí. Dokážu si  totiž představit třeba zálohovanou drůbež, kdy bude v Tescu ve výkupu stačit vrátit třeba stehenní kůstku a už druhý den bude onen brojler zase na jatkách... Světový hlad vyřešen. (14.02.2024)

Bod obnovy je v rámci tuzemské kinematografie odvážným a ambiciózním počinem a jsem rád, že se do něj tvůrci pustili - a to i přesto, že se dějově jedná o kompilaci starších zahraničních kousků. Svým námětem mi Hlozův film evokoval projekty jako Černé zrcadlo či Minority Report a zároveň měl silný nádech cyberpunku. I přes tyto očividné vlivy jsem si ale film v kině nadmíru užíval. Pro mě neznámá Andrea Mohylová se hlavní role zhostila skvěle a z dalších postav mě nejvíce oslovili Jan Vlasák a Milan Ondrík. Kéž by u nás pravidelně (jednou za pár let) vznikalo více podobných snímků, které ustojí porovnání se zahraniční produkcí. (01.10.2023)

Velmi se mě líbila kontaktní kampaň tvůrců s diváky, ze který je opravdu cítit, že o nás diváky stojí, že to není takový to ryze český "udělali jsme si film pro sebe a celebrity a nazdar". I s rozhovorů byla cítit, že tvůrci se chtějí s diváky o tenhle film rozdělit a tomu ja teda velmi tleskám a samozřejmě na základě toho jsem se rozhodl, že si zajdu na film do kina. Odmítl jsem i naší projekci v Atlasu, protože přece jen sál č12 v pražským Cinestaru mě na tenhle biják přijde jako lepší varianta, jak z hlediska zvuku, tak velikosti plátna. A musím říct jedním slovem wau, chlapci a děvčeta, jste dobrý, fakt dobrý. Mít koule na to udělat film úplně jinak než se tady dělá, s citem pro vizuální stránku, v budování future atmosféry, kreativní nápady z hlediska exteriérů. Velmi kvalitní casting taky super. Václav Neužil je pro mě tahoun číslo jedna ať už má méně prostoru jako třeba tady nebo hlavní roli jako třeba jinde. Adrejka Mohylová je kvalitní, neokoukaná, charismatická holka na kterou si určitě vyjedu do Plzeňského divadla a umí hrát,  to teda ne že ne. Připomínala mě takový ty detektivy ze starý školy. Mám bohužel i výtky, jedna z nich se týká, že až příliš se napovídalo jak to všechno bude, já bych to naopak zahalil a na konci to všechno odpálil na diváka. No to asi stačí, zkrátka jsem nadšenej, z toho co jsem viděl, velká pochvala pro tvůrce a oprávněný čtyři hvězdy Jen tak dál český filme, jen tak dál ! (22.09.2023)

Český film má dlouhodobě jeden zásadní problém (no, spíš česká kultura obecně, ale zatímco českou literaturu už nikdo normální nečte, na filmu lidem z nějakého, mně neznámého důvodu furt záleží): až náboženské lpění na předpotopním rozdělování na „vysoké“ a „nízké“ umění a z toho plynoucí přesvědčení, že pouze to „vysoké“ může zprostředkovávat význam, natož hlubší vhled do podstaty brouka, což v českém podání znamená v lepším případě hřebejkovské stolování, v tom horším „chcípácký lůzr bloumá městem a má myšlenky“. S tím logicky souvisí ofrňování se nad žánry coby útvarem, který přece „z principu“ nemá co říct, a fakt, že se tu točí jen s největším sebezapřením, neochotou pochopit, co vůbec je jeho smyslem, a tupým přejímáním, co udělali někde jinde, ať se tedy lůza nažere, když nepobírá opravdovou tvorbu. Česká romantická komedie tudíž není pokus o to ztvárnit jeden z milionů způsobů, jimiž se v tomhle studeným vesmíru pokoušíme nebýt sami; je to Langmajer, co nesnáší svou manželku. Kriminálka zobrazováním lidských krajností netematizuje sociální problémy; účelem je zaslintat si nad sexy vraždičkou. A u historického filmu radši rovnou zapomeňte na nějaké jeviště, kde by se analogicky naráželo na problémy moderní doby, a buďte rádi, že tu lesní mlátičku klubu historického šermu netočili iphonem. Bod obnovy nestojí za povšimnutí proto, že jde o první seriózní, neparodické české sci-fi od Ikarie XB1 (ježíšikriste). Stojí za povšimnutí proto, že fungl jde od Ikarie XB1 o první upřímný, kompetentní, neustrašený žánrový film, tečka; žánrový film, který si je pro změnu vědom, na čem zvolený žánr stojí, a vědomě s tím pracuje, včetně konzistentního worldbuildingu, od nějž se odvíjí realita vnějšího i vnitřního světa postav, a tématu, jímž je krásně české „a tak to zprivatizujem, ne?“. A to je kombinace, která se v Česku obecně prostě nevyskytuje. (24.09.2023)