Powder
Púder
Režie:
Victor SalvaScénář:
Victor SalvaKamera:
Jerzy ZielińskiHudba:
Jerry GoldsmithHrají:
Mary Steenburgen, Sean Patrick Flanery, Lance Henriksen, Jeff Goldblum, Brandon Smith, Bradford Tatum, Susan Tyrrell, Missy Crider, Esteban Powell, Ray Wise (více)Obsahy(1)
Zkušený šerif Doug z městečka Wheaton City si myslel, že už ho nic nemůže překvapit. Potom však ve sklepě osamělé farmy objevil ukrytého mladíka - geniálního albína s mimořádnými psychickými schopnosti a s duší nevinného dítěte. Jeremy Reed, který si pro svou bělostnou pleť říká Pudr, skončil v domově pro mládež. Jeho ředitelka Jessica Caldwellová chce přecitlivělému, zvláštnímu mladíkovi pomoci, stejně jako šerif, jeho nový učitel i spolužačka Lindsay. Většinu obyvatel městečka výstřední "zrůda" odpuzuje. Jako by tušili, že v Jeremym se tají podivuhodné a smrtící síly. Mladík však nikomu nechce ublížit: přeje si jenom klid a možnost žít na rodné farmě. Nic z toho však už není možné: ani chápaví přátelé nemohou odvrátit od pokorného Jeremyho katastrofy, jež ho provázejí od samého narození... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (102)
Čekala jsem film o albínovi a ne o nějakém nečlověku se schopnostmi Boha a nezměřitelným IQ. Příšerně sentimentální příběh s hypersenzitivním soundtrackem a nepochopitelnými scénami. Je pěkné myslet si, že jednou humanita bude přesahovat technologii a že člověk "je" i po smrti, protože se energie neustále přeměňuje, ale ... vždyť film o outsiderovi za zevnějšek jde natočit i jinými způsoby ... Divím se komukoliv, kdo tomu skočil na špek. ()
Sice slabé, ale čtyři. Každopádně doporučuji shlédnout, protože takových filmů se netočí mnoho. Je tam opravdu tuna sentimentality, pár zcela šablonových postav a ten děj jsme už taky viděli stokrát, ale nad běžné dojáky to vyčnívá jednak snahou o hlubší poselství a dvěma - pro mne - ultrasilnými scénami, u první jsem měl knedlík v krku, u druhé jsem brečel jako malej kluk (Powder se dvakrát dotkne smrti, víc neprozradím). Prostě si odmyslete ty chybičky a nechte ten film plout, rozhodně Vás nezklame. ()
Uslintana Mi NU-CHAi píše o uslintanom príbehu, Pomo o hypersentimentálnej rozprávke, ale nad gýčom ako bičom Gran Torino všetci slintate slzy nad primitívom, ktorý sa nechá dobrovoľne zavraždiť sprostými vrahmi.Fascinuje Vás zlo ako také, lebo sa Vás priamo nedotýka ale, čo keby sa Vás priamo dotklo? V príbehu chlapec so svojími schopnosťami mohol všetkých poslať do horúcich pekiel, ale on urobil to najkrajšie, čo mohol, stal sa energiou v priestore a čase, kde Vaše zlo nemá miesto. ()
Tak toto bol už ale vážne gýč. Tu sa hralo na city bez prestávky. Popri obvyklých poučeniach (tolerancia k slabším, každý má nejaký problém, ale nie vždy ho vidieť, byť iný neznamená automaticky zlý,...) sa nám tu v pozadí nenápadne predkladá nosná idea postmoderny - jednotlivec, ako taký nemá dosť síl, aby zmenil spoločnosť, a preto má v zásade dve možnosti: 1. snažiť sa čo najviac prispôsobiť, alebo 2. byť vytesnený na okraj spoločnosti. Ja však verím v opak. Mohol to byť výborný film, keby hlavný hrdina nebol čosi ako superman, ale obyčajný chalan, a keby sa režisér nesnažil každých 5 minút diváka dojať. ()
Sice nikterak originální příběh (pomineme-li tu Běláskovu určitou nadpozemskost), ovšem zpracovaný s neobyčejnou ladností a decentním citem. Dočkáme se několika natolik silných emocionálních scén, že se slzám místy nelze ubránit. To vše ověnčeno krásnou, jemnou a nesmírně působivou hudbou Jerryho Goldsmithe. ()
Reklama