Lazebník sibiřský

Úžasná výprava s dôrazom na detail, čarovná príroda nekonečného Ruska a usmiata sympatická hlavná predstaviteľka. Musím sa priznať, že som nečakala taký hollywoodsky a komediálny tón filmu, ale aspoň sme mali možnosť vidieť opäť čosi iné, nie len "klasickú" drámu. K tej sa film schyľuje (ale naozaj len vlažne) ku koncu filmu. Určite podarený filmársky kúsok, ku ktorému sa niekedy rada vrátim. (11.02.2012)

Krásný film, který jednak ukáže, že deportace na Sibiř nebyly sovětským výdobytkem (ostatně stejně jako koncentrační tábory nebyly vynálezem nacistů), jednak vykreslí ruskou mentalitu jako doposud žádný z filmů, co jsem viděl. Tak jako se v této povaze mísí klukovská rozpustilost s až sebedestruktivním smyslem pro čest, střídá Michalkov dramatické pasáže s těmi humornými až téměř absurdními (vedlejší americká dějová linie, točící se kolem Mozarta a plynové masky). Mimořádný film plný nezapomenutelných okamžiků (tanec na navoskovaných parketách, bitka na jezeře, generálovo alkoholové vyhození z kopýtka a následná léčba kocoviny nebo samotná jízda Lazebníka sibiřského). (06.02.2012)

Julia Ormond v roli neobvyklé, poskytující prostor pro tvář komickou, vážnou, vášnivou i romantickou. A čistá mužská duše, které vtiskl tvář pro mě neznámý Oleg Menšikov - tolik ryzosti v postavě, které můžu věřit každou emoci. A přitom - kdoví, jak to dělá - je u toho ještě roztomilý a odhodlaný tak, jako později jeho syn: "Mozart je velký skladatel" a nikdo ho nedonutí tvrdit opak, to spíše jeho "pronásledovatel" kapituluje. Bohužel všechno v životě nekončí jako pohádka, ale tento film - i přes dvacet minut, o které mohl být ve svůj prospěch kratší - mě neuvěřitelně bavil střídáním nálad a omotal si mě svými komickými i dojemnými momenty (např. leštění parketové podlahy nebo loučení na nádraží). (14.09.2012)

Na Lazebníkovi som bol v kine Nostalgia, kde som sa na drevených stoličkách častokrát cítil tak pohodlne, ako keby som bol na Sibíri. To by bolo znesiteľné jedine v prítomnosti Julii Ormond. Tak aspoň som sa na ňu mohol pozerať. Vopred som bol síce upozornený na "inakosť" historického diela, ale aj tak mi trvalo dobrú hodinu, kým som sa na Michalkov štýl dokázal adaptovať. Takže moje hodnotenie je subjektívne ovplyvnené krásnou Juliou a potom už objektívne najmä výpravou. (30.01.2013)

Za poctu Michalkovovi považujem to, že som vydržal jeho výtvor sledovať celú hodinu. Potom sa to už nedalo. Opäť ma sklamalo väčšinové hodnotenie, pretože cez idiotské stvárnenie ruského prostredia a správania som sa nedokázal preniesť. Považujem film za víťazstvo západných producentov nad Michalkovom. (11.10.2018)