Stopy ve sněhu

Knihu jsem kdysi nadšeně přečetl. Ale nejsem tak pitomej, abych se na film díval z jejího hlediska, i když mi jeho vnímání chtě nechtě silně deformovala. Nevím, jak působí příběh na lidi neznalé, mě připadal příliš zkratkovitý na to, aby mohl někoho uchvátit (přeci jen je Smilla pro film asi příliš rozsáhlé dílo). Jinak mě to ale ani jednou nerozhořčilo, což jsem opravdu nečekal. Myslím, že je to poctivý filmový přepis, který ale nepřináší nic zajímavého. (28.12.2007)

Prvá polovica bola veľmi slušnou adaptáciou, kde sedelo takmer všetko a hádam nič podstatné nebolo vynechané. Všimol som si len taký detail. Keď Elsa Lübing zavolala Smillu späť do bytu a odôvodnila to znamením, ktoré našla v biblii. Vo filme to pôsobilo trochu sektársky. V knihe bola táto postava však vykreslená až na jej bigotnosť ako celkom rozumná. A preto aj vysvetlila, že keď v živote čelí nejakej dileme, snaží sa jednoducho nájsť odpoveď na ľubovolnej strane Písma. To ešte neznamená, že by videla všade démonov. Ale to bola fakt len drobnosť. Asi v dvoch tretinách knihy však nastala najtemnejšia časť označená veľkými čiernymi písmenami, na ktorých stálo: MORE. Tento úsek trval takmer do konca a hlavná hrdinka tam vzdorovala nepriazni osudu v podobe niekoľkonásobne väčšej fyzickej sily, keď sa ocitla sama proti všetkým na lodi plaviacej sa nevedno kam v ústrety nekonečným hordám vody, ľadu a intríg. A to jej mal tento výlet pôvodne slúžiť (okrem pátrania po smrti chlapca, okolo ktorého sa celý dej točil) na únik pred inštitúciami, ktoré jej plány chceli prekaziť. Každopádne, táto sekvencia bola vo filme veľmi skratkovitá. Netvrdím, že všetko čo sa jej tam prihodilo, muselo byť pre príbeh dôležité, ale všímavejší divák sa mohol napríklad pozastavovať nad tým, ako rýchlo sa na palube zorientovala. Nie, nemalo to tak byť. Najprv prišla do nemilej konfrontácie takmer s každým členom posádky. No a koniec bol síce takmer doslovný, až na to, že veľa slov vyrieknutých nebolo. Totožné ostali len udalosti. Ale jej vnútorné monológy, ktoré dodávali knihe čaro a robili zo Smilly Jaspersonovej nielen silnú, ale aj veľmi zaujímavú a inteligentnú postavu, boli asi až na jeden vynechané úplne. Nechýbali tam spočiatku ani mne. Knihu vlastne delila od dokonalosti len tá občasná vata. Ale aspoň záver si zaslúžil okrem pohľadu plného zadosťučinenia aj pár slov napríklad o tom, ako ľad nikdy nie je možné pokoriť. Spomenutie všeobjímajúcej moci prírody, oproti ktorej je človek príliš malý aj keď je jej súčasťou, mi pripadá pre vyznenie myšlienky celkom nepostrádateľné. (09.07.2014)

Zklamání. Má to velmi slibný začátek, zajímavou mysteriozní zápletku ale celé je to utahané, hodně scén působí zbytečně a příběh je hodně nereálný. Nemyslím tím tu lehce Sci-Fi zápletku ale události co se ve filmu dějí a navíc jsou okořeněné extra nevěrohodným chováním postav. Herecky je to prvotřídní práce jak Byrne, Wilkinson tak Ormond, která má ale smůlu v tom, že její postav působí dost otravně. Podle mě promarněný zajímavý příběh nevýraznou režií a scénářem. Dal bych hvězdy tři nebýt předvídatelného a celkově nevýrazného konce. Takle to jsou jen silnější 2*. (03.02.2013)

Tento film mě dost překvapil. Kombinuje prvky sci-fi thrilleru a vážnějšího tématu; oceňuju, že smrt chlapečka Izajáše byla opodstatněna dostatečně silnou pointou a nesklouzla do akčňáckého "oko za oko, Seagal zabije šecky". Severské scenerie, ať již v městské krajině nebo arktické jsou pěkně pochmurné, což jen podtrhuje prima amtosféru. Nutno taky říct, že se mi moc líbila hlavní hrdinka, nejen kvůli svému vzhledu, ale i kvůli charakteru postavy a cynickým dialogům. (26.12.2008)

Příběh jako vystřižený ze seriálu Akta X. Mysteriózní zápletka, podepřená výbornými herci (Gabriel Byrne je skvělý vždy, ale mile mě překvapila Julia Ormond) dokáže diváka vtáhnout do děje a udržovat jej v napětí po celé 2 hodiny. K "husté" atmosféře snímku přispívá i to, že se celý děj odehrává na drsném severu, kde je sníh stejně běžnou věcí, jako vzduch. (21.06.2003)