Silo

Včera večer u sila komplet jsem se zhnusila, tramtarará, tramtarará, mám to za sebou… Soudruhům z manipulativního prodeje brutálně předražených pleček snobským kokotům se zdařila vskutku unikátní věc. Sebrali totiž snad nejpřitroublejší a nejomletější postapo klišé s výživností maximálně na sto padesát minut repetitivní nudy a nahovnili jej unylou vatou na plných deset hodin hrací doby, čímž uplácali nejnudnější seroš všech dob, proti němuž jsou i takové excelentní uspávačky hadů jako Neznáme věci či jednička a trojka Opravdového detektiva kurevsky odsejpajícími a ultrazábavnými sqosty pro nezbedné narkoleptiky. Seroš natolik hypnotický, že jsem po pětadvaceti minutách každého dílu bez výjimky nynal jako eplem praštěný, a druhý den to musel dojíždět, vděčen všem bohům plíživých nekróz za tlačítko FFW, abych mohl adekvátně ohovnotit a dočkal se toho tolik překvapivého a strhujícího závěru. Ano, tušíte správně, ten unylý festival čarokrásné nudy, jehož jediný jakž takž snesitelný díl pojednával o hodinovém měnění lopatky v generátoru, samosebou uzavřeli ke všemu tomu pomalému točení se kolem ničeho a neumětelskému napínání nenapnutelného ještě i otevřeným konečníkem v podobě snad nejpřitroublejšího a nejomletějšího postapo klišé a hrozně rádoby myslomrdu, jenž tomu navíc propůjčil děsivý „potenciál“ Ztracených. To znamená, že bradypsychický scénárista a nekrotizující dramaturg teď budou chodit kolem horké, řídké sračky tak minimálně dalších pět sezón, až opět kompletně zapomenou, do čeho to vlastně chtěli vyústit, tudíž to zase vyústí do hajzlu. No, já už u toho nebudu, abych náhodou neobrostl mechem, a to i navzdory tomu, že je paní Fergasnová docela qalitní náhon na pravačku. (12.07.2023)

„NEVÍME, PROČ TU JSME. NEVÍME, KDO SILO POSTAVIL. NEVÍME, PROČ JE SVĚT MIMO SILO TAKOVÝ, JAKÝ JE…“  Rozbíhá se to pozvolna. Vstřebávám informace, získávám si sympatie k postavám… Ale vono je to celkem roztahaný furt! A místy ukecaný. O sci-fi jde hlavně prostředím, jinak je to spíš detektivní drama. Ten svět je zajímavej, ale o jeho fungování se toho moc nedozvím. Vlastně se toho dozvím celkem málo, na to, jak je to dlouhý. Ale chápu, že k pochopení toho, co jsem viděl teď, budou třeba ještě další série. Každopádně jsem čekal víc.    /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Seriál je natočen podle třídílné knižní série Hugha Howeyho (1.Silo, 2.Turnus, 3.Prach). 2.) Filmová práva už v roce 2011 koupila společnost 20th Century Fox. Producenty byli Ridley Scott a Steve Zaillian. 3.) Thx za titule „Veronika Ageiwa“. ///                         PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  ** (04.07.2023)

Na pohled docela hezké a výtvarně epické i přes uzavřený prostor. Příběhově bohužel nezajímavé, táhlé bez výraznější gradace a se spoustou nezodpovězených otázek, které mě ale nepřesvědčují, abych v případných dalších sériích pokračoval. Nebýt silné herecké sestavy, bylo by výrazně těžší seriál dokoukat. (23.07.2023)

Vypadá to, že tady se rodí další z těch vysloveně vydařených sci-fi záležitostí. Postapokalyptický seriál, který z knižní předlohy evidentně těží absolutní maximum. Stísněná atmosféra, hodně slušné herecké výkony a mezi nimi Rebecca Ferguson, kterou si prostě nechcete nechat ujít. Přesně ten typ seriálu, kde sledujete každou další minutu i když víte, že ho autoři natáhnou na standardní únosnou délku jedné série. Pořád ale seriál, kde se toho v celkovém kontextu neděje zase tak moc, ale vy víte, že nechcete přijít ani o jednu minutu. Knižní předlohu jsem nečetl, takže jsem děsně zvědavej, jak se příběh bude odvíjet dál. Na další serii se tudíž hodně těším. Tak, jako jsem se těšíval na ty nejlepší sci-fi a fantasy seriály posledních deseti let. Silo se mezi ně totiž pravděpodobně zařadí, pokud se to v další sérii nějak neposere...což se také může stát. Tak uvidíme... (09.01.2024)

„Bez stromů, bez slunce, bez noci... bez mozků živoří, v bezmoci.“ Zlaté naše paneláky. Ale když už do postapo králíkárny, tak do stylové. Obří betonová šroubovice, pohřbená hluboko pod zemí, tisíce stísněných kójí a slepých uliček. Nekonečných 170 pater. A výtah zase nejede. Ani cedulku domovník nepověsil... Pěší turistice zdar, shromažďování disidentů zmar. Permanentní pološero, bezvýrazné, zmačkané ksichty, na schodech se mlčky míjejí silážníci a za každým oblým rohem číhá deprese. Nebo uvědomělý občan bonzák, se zevrubnou znalostí Dohody a všeho, co tato betonová Bible zakazuje. Prakticky každý prd. Nejnebezpečnější jsou pak tzv. relikvie, například prázdný obal od cucacího Lipa, ten vás může zabít rychleji, než by švec řekl: „Já chci ven.“ A ve společné jídelně přes celou stěnu POSTAPO OKNO: [][] Co nám ukazuje? [][][] Proč máme být rádi, že jsme kde jsme. [][][] Kolik disidentů už vyfasovalo erární hadr. [][][] Divné svítící body na nebi, vytvářející podivné obrazce, např písmeno W. Co jsou zač a proč tam vlastně svítí? Kdo bude moc zvědavej, už nikdy nebude starej! [][] První série navnadila. Při čekání na druhou zvažuji vlézt do Sila znovu, tentokrát ovšem do knižního. Jen mám strach, aby to manželce něco nepřipomnělo. Po první epizodě totiž vedla divné řeči, chrastila kýblem a strkala mi Okenu. Odbyl jsem ji: „Už zase?! Vždyť jsem okna už čistil... Loni na jaře.“ (03.07.2023)