Masaryk

Masaryk je natočen tak trochu na jistotu, jeho styl vyprávění sice skáče mezi časovými liniemi, různými místy a opět se do nich vrací, ale nijak výrazně nepřekvapí či nezaujme pozici revolučního filmu. Náhled do hlavní postavy se zaměřuje na sebedestrukci včetně nezměrné tíhy v podobě věhlasného jména a očekávaných politických výsledků navazujících na svého otce, avšak je příjemné tento styl sledovat v nepříliš expresivním kabátku. Jan Masaryk je tedy představen spíše jako oběť, jenž neměla dostatečně velká bedra, což mělo za následek i drogovou závislost. Samotný představitel Masaryka, Karel Roden, je opravu vynikající, ač bych si představoval možnost ještě většího vytěžení jeho hereckého umu, tak i přes to jeho charisma a herecké zkušenosti srší v každém záběru a fakt, že prakticky nesleze z plátna se tak zdá jako velké pozitivum. Co snímek lehce stahuje do míst se slabším hodnocením je rozhodně nerozvážnost a ukvapenost poměrně nezkušeného režiséra, využití hudebního doprovodu je v úvodu zbrklé a své nejlepší náboje si na emotivní části v závěru filmu bohužel nenechává, podobně negativně lze vnímat i křečovité scény halucinace, svítání či příliš viditelnou střihovou skladbu. Avšak nutno podotknout, že se vzhledem k velikosti tématu jedná o chyby spíše drobnějšího rázu. Masaryk je tak zajímavým náhledem nejen do psychického rozpoložení ústřední postavy, ale také poutavým pohledem na vliv a důsledky jejího jednání na poli diplomatického rázu, přičemž by se jednoznačně dalo vyždímat mnohem více, avšak v konečném shrnutí třetí celovečerní film Juliuse Ševčíka nelze příliš hanit. Kvalitně odvedená práce s lehce nevyužitým potenciálem. [65%] | Kino (13.03.2017)

Typickej vyhajpovanej produkt. Neřešme to, že tvůrci Masaryka našli kličku v pravidlech ČFTA (fakt byli tak posraní z letošní konkurence?), fakta jsou taková, tohle je řemeslně slušně zvládnutej českej biják, ale většinu cen bych dal někomu jinému. Roden válí, Kaiser odvádí svůj standard, Jašków je na pár minutách v roli Moravce charismatičtější, než deklamace Landy v Českém století. Kamera, hudba, výprava, vše na jedničku. Ševčíkův Normal jsem žral, od té doby jsem se na něj nepodíval, asi ze strachu, že byl horší, než jsem ho tehdy vnímal. Dalšími scénáristy byli v současnosti populární Petr Kolečko a můj oblíbený spisovatel Alex Koenigsmark, který před pár lety zemřel. Dost nesourodá trojice, ani jednomu z nich se mě nepodařilo strhnout některou z dějinných událostí. Jestli to nebude tím, že jde o další dílo, které zobrazuje některé principy z našich dějin, s konkrétními událostmi ale nakládá velice volně. Olga Hepnarová nebo i moje milovaná (a většinou nenáviděná) Učitelka mě dostaly víc. (23.03.2017)

|70%| Viděno v kině. Návštěvu velkého plátna na podporu tohoto vysoce oceněného českého počinu jsem neplánoval, ale byl jsem nalákán přáteli, tak jsem to nakonec v kině viděl a zklamaný rozhodně nejsem. Nejdřív je důležité, abych napsal, že jsem toto dílko vnímal naprosto nezaujatě. Neměl jsem velká očekávání, prakticky jsem ani nevěděl, do čeho jdu. Přesto, tak velké ocenění se mi zdá docela přehnané, ale neberu to nikomu. Asi tak prvních 30-40 minut mě dost nudilo, nemohl jsem tomu přijít na chut, ale postupem času mě to víc a víc vtahovalo do děje, postava Jana Masaryka mě už začala víc bavit. Co mě ale zaujalo víc byla atmosféra v období před 2.sv.válkou. Krom Karla Rodena, který svojí roli zvládl obstojně, mě bavili Oldřich Kaiser a Hanns Zischler – oba asi víc jak samotný Roden. Takže atmosféra, hudba, napětí – to vše bylo zvládnuto výborně, k tomu rozumný konec. Film nebyl postaven pouze na postavě Masaryka. Takže velký trhák bych z toho nedělal, ale zajímavý film, který určitě neurazí a je solidní sbírkou k české tvorbě. Na hraně mezi 3 a 4 hvězdou jsem nakonec překonal a dávám slabší a zaslouženou čtvrtou. (12.03.2017)

Masaryka určitě řadím k těm lepším filmům, které u nás za poslední roky vznikly. Pokud beru film čistě jako rekapitulaci historických momentů předcházející druhé světové válce, pak nemám moc co vytknout, ačkoliv nemůžu posoudit, zda vše faktograficky do puntíku sedí. Pokud bych to bral z filmového hlediska, tak zde chybí gradace a zásadní momenty, které by si divák zapamatoval. Jak v Masarykově osobní, tak i politicko-diplomatické lince se scénář pohybuje víceméně pouze po povrchu a mám takový pocit, že nezaujatí diváci se v obou linkách budou ztrácet. Avšak palec nahoru scénáristům za to, že Masaryka nelíčí patrioticky jako modelového hrdinu, ale jako muže dvou tváří. 70% (25.08.2017)

Nefunkční jako psychologické i politické drama, i když se to strašně snaží polidštit před a pomnichovské události na úroveň reálného osobního traumatu. Ten film je mechanický, toporný, suše ilustrativní (rámování politiky profánními zábavami a pak operou, omg), neživotný a nepříliš pronikavý. To nejzajímavější na něm není doslovné drama z blázince, ale pohled do zákulisí diplomacie... tam bych tomu pár náznaků zajímavých momentů přiznal, bohužel jako celek je to nefunkční patchwork různých postupů a žánrů. (08.02.2022)