Den díkůvzdání

Pokud byste netušili, že Thanksgiving natočil Eli Roth, tak snímek pravděpodobně okamžitě zavrhnete coby další generický, zaměnitelný slasher, který pouze uráží inteligenci publika. A zcela po právu. Eli Roth se pokusil rozpracovat svůj fiktivní trailer z roku 2007, ale výsledek je vskutku tristní. Zapomeňte na závan čehokoliv překvapujícího, jelikož režisér řadu scén jen bezostyšně replikuje, a tu nejikoničtější dokonce propasíruje přes korektní filtr. Zároveň se usilovně snaží pomrkávat na diváky a vršením odkazů na kanonická díla vyvolávat nostalgické pocity, jenže pouhé nadšené fanouškovství dnes v hororové branži již opravdu nestačí. Neschopnost vystavět koherentní svět pak celou tu bídu podtrhuje, pakliže tedy nepřipustíme možnost, že antagonista disponuje schopností bilokace a dokáže se v jeden okamžik vyskytovat na dvou místech současně. Jakožto zdejší hororový expert tak snímku Thanksgiving mohu udělit nanejvýše jednu slabší hvězdu. (21.11.2023)

Díky nadprůměrným hodnocením zdejších uživatelů jsem se nechal zlákat na (prý konečně) nadprůměrný slasher, tak jsem se rozhodl jej prubnout. No ve výsledku ikdyž se nejedná o žádnou must-see záležitost, rozhodně jde konečně o žánrovku, která alespoň dobře baví. Velkou výhodou oproti konkurenčním laciným, nudným a v mnoha ohledech nedotaženým bratříčkům (nejen) letošního roku je zejména režisérova zkušenost, takže tady Eli Roth nestřílí slepýma, ale naopak do filmu přináší slušnou dávku nápaditosti a kvalitních vražd. Velmi chválím výborné jump-scares provázející vraždy - mnoho z nich jsem nečekal a dokázaly mě slušně zvednout ze sedačky, dále pak musím zmínit i celkem fajn teenagerskou partu s (v rámci žánru) obstojnou chemií, skvěle vyšperkované a výživné gore, které ve snímcích poslední doby dramaticky chybí a kterého jsme zde dostali požehnaně (konečně!!!!) a v neposlední řadě paradoxně dobře fungující prvky satiry a scén extrémně přitažených za vlasy, jelikož ty filmu dodávaly povznesenou nadlehčenost a ukázaly, že divák nemusí urputně lpět na smrtelné vážnosti, ale může jej vzít s nadhledem, což ostatně potvrdila už opening scéna s Black friday výprodejem v marketu - zde jsem se bavil fakt královsky a už od úvodu jsem věděl, že tohle bude ta správná nota. Fandy žánru potěší i zábavná hra na hádání vraha, kterého sice bystří diváci skrze detailní náznaky odhalí už v začátku, ale věřím, že opačná většina bude dost možná výsledkem velmi překvapena. Jediným mínusem a důvodem, proč nejdu výše, je pro mě (skoro už klasicky) vyšuměný závěr a ukončení filmu plus absence výraznější inovace žánru nebo více vychytralých detailů, ale krom toho si na nic nestěžuju a musím přiznat, že po dlouhé době mě i slasher dokázal příjemně potěšit a nechytal jsem se u něj samou stupiditou za hlavu, takže rozhodně dobrá volba. (28.11.2023)

Klasická vyvražďovačka ve znamení pomsty, která sice na žánrovém poli nepůsobí nijak inovativně, ale je dostatečně zábavná a krvavá, takže není třeba hledat si důvody pro kritiku. Co mě asi bavilo nejvíc byla úvodní sekvence s výprodejovým šílenstvím. Tohle téma je vlastně naprosto nevytěžené a když se člověk podívá na záběry z amerických marketů, tak skrývá obrovský potenciál. Gore je celkem vymazlené a vrahoun se ocitá v situacích, které ho nutí zabíjet ne vždy úplně podle představ, ale o to je to větší sranda. Od herců tady divák nic moc nečeká, ale nemůžu říct, že by mi tu někdo vadil. Samotná identita zabijáka mě trošku zklamala a přišla mi jako taková znouzectnost, ale upřímně řečeno sám bych asi lepší nápad neměl. Celkově nejlepší Rothův film a jeden z nejkoukatelnějších slasherů posledních let. 80% (14.05.2024)

Při scéně Přepadení nákupáku, jsem celou dobu čekal, kdy se ukáže, že tohle se někomu jen zdálo. Postava se celá zpocená probudí a začne děj. Jenže to se nestalo. Takže zde máme adepta na největší WTF moment roku. První hodina mě vyloženě nebavila, nesympatické postavy, tajemný vraz a atmosféra trošku vykradená z Vřískotu. Něco se vykrádá z prvního Halloweenu. Kdo je vrahem jsem vlastně tipoval správně a při scéně kdy se jednu z postav strčí do trouby jsem získal prakticky jistotu. S blížícím se koncem tomu jisté kvality a zábavnost (černého humoru je tady spousta) upřít nemohu, ale stejně This is cinema, tohle určitě není. 50% s bídou. (07.02.2024)

Vlastně ani moc nevím proč, ale úvodní výprodejové šílenství během Black Friday mi připomnělo sérii Nezvratný osud. A vlastně i dost namlsalo. Každopádně veřejnost z masakru viní majitele obchoďáku i provokující partu přátel (je mezi nimi i podnikatelova dcera), kteří se mezi vábivé slevy dostali před agresivním davem. Uplynul rok, rány z tragédie ještě nejsou zahojené a v ulicích města se zjevuje maskovaný vrah, který má v ruce seznam těch, kteří při loňském masakru sehráli nějakou klíčovější roli. Užvaněný hororový nadšenec Eli Roth je sice totální brakař, ale pár solidních jednohubek se zajímavým námětem (Nebezpečné pokušení, The Green Inferno) divákům přece jenom naservíroval. I když se mnohdy tváří jako spása žánru, o kdovíjak kreativního filmaře nejde. Ale pokaždé dokáže svým pomrkáváním na diváka, působivým bouráním masa či holými dívčími zadky získat pozornost. Mnozí možná pamatují jeho grindhouseový fake trailer na slasher Thanksgiving, po mnoha letech došlo i na celovečerák, ale ač jsou jednotlivé mordy fajn (Gina Gershon, trampolína, ufiknuté prsty…), čekal jsem větší divokost a možná i odvahu. Každopádně atmosféra uplynulých dekád je poměrně silná, nechybí toliko potřebná nadsázka. Z ústředního zabijáka jde respekt, představitelé omladiny jsou vesměs nevýrazní, minimálně Nell Verlaque ale (asi to nebude herectvím) rozhodně zaujme. Jen velká škoda, že všichni tolik melou (klidně 10-15 minut mohlo jít pryč) a samozřejmě se nezapomenou (když jim jde o kejhák) chovat lehce pitomě. Každopádně rád jsem si připomněl staré dobré hororové časy. Chtěl jsem dát čtyři, ale poslední půlhodinka to stáhla na velice slušné tři. (15.01.2024)