Umění jíst a milovat

"Horší než hladovět, je mít jídlo už jen za každodenní palivo bez toho, abyste pořádně věděli, co jíte." Dodinovi přátelé během hodování vyprodukují mnoho mouder a tohle by mohlo být klidně další. Na konci 19. století ve Francii vskutku žádný natlakovaný Bod Varu nenaleznete. Mistrovsky nasnímaných prvních 20 minut je toho důkazem. Vypařování páry, prskání vytékajícího tuku, pomalu probublávající hrnce a uvnitř nich desítky bioingrediencí, o kterých by se vám při nákupu v Lidlu mohlo nechat jen zdát. Aby všechno to řinčení či šumění vyniklo, absentuje ve filmu navíc jakákoliv hudba. Stran vaření a labužnictví jde o ryzí onanii. Co však překvapuje, že ani romantická linka na pozadí tohoto gastroráje za vařením nezaostává. Ústřední dvojice v podzimu svého života dokáže prodat jakoukoliv emoci jak v kuchyni, tak v ložnici. Anh Hung Tran zkrátka do světa poslal nejvíc francouzský film "z té staré dobré Francie" za poslední léta, u kterého mějte po skončení titulků opravdu dobře promyšleno, kam zajdete na jídlo. [Viennale 2023] (04.11.2023)

Jeden z nejlepších romantických filmů jaké jsem kdy viděl. Sdílená vášeň je ve vztahu nejvíc. Může znamenat porozumění na té nejvyšší úrovni. Binoche a Magimel spolu navíc dokonale souzní i ve svých projevech. Ve vaření snad ještě nikdy nebylo tolik emocí. "Štěstí je nepřestat toužit po tom, co už máš." Cena za režii z Cannes naprosto zasloužená, prvních dvacet minut symfonického vaření je mistrovské zachycení postupu přípravy, trpělivosti a plynutí času. Neuvěřitelně precizní práce, smekám. 90% (17.11.2023)

Umění jíst a milovat je z vnějšku prakticky vrcholné dílo žánru, jaký by se dal nazvat zkrátka „gastroporno“. V jádru je však taky filmem dotýkajícím se tolika zajímavých a hloubavých témat, že všechny ty chutě, co ve vás během projekce vyvolá, s vámi zkrátka ještě nějaký ten čas zůstanou. Citlivě natočené drama s mistrnými hereckými výkony a nedivil bych se, kdyby Benoît Magimel získal Césara třetí rok v řadě. [KVIFF 2023] (13.09.2023)

Film ze starých dob, kdy Fracouzi jen žrali... Popravdě jsem si říkal, jestli mi film, ve kterém se prvních 30 minut jen vaří a degustuje, bude chutnat. Nakonec jsem na konci projekce sice odcházel se slinami jak boxer, ale ve výsledku nadšen. Medicína není tak úplně exaktní věda. První projekce mého #kviff2023 (01.07.2023)

Křehký historický film o lásce k jídlu a lásce mezi Juliette Binoche a Benoîtem Magimelem, které ona láska k jídlu spojuje. Oba mistrovsky vaří, umí o jídle zasvěceně vyprávět a holdují gurmánskému pochutnávání si na něm. Značnou část stopáže tvoří elegantní pomalé záběry na přípravu jídla, další značnou část záběry na jedící lidi - je dva, nebo jejich hosty. Film se odehrává téměř výhradně v interiérech baráku, je dějově řídký a drží ho pohromadě jemně vyobrazený, vznešeně romantický vztah ústřední dvojice, plný vzájemné úcty. Pokud si libujete ve vaření, pečení a elegantním francouzském stolování, přidejte si k mému hodnocení jednu až dvě hvězdy. [Cannes FF] (27.05.2023)