Nezvaný host

"Žánr" podobenství byl živnou půdou českého filmu šedesátých let a reprezentuje typ snímků, který se bohužel z pozdější kinematografie téměř vytratil (že mu normalizace nepřála, je pochopitelné - a nikoli náhodou se ho nepříliš úspěšně pokoušeli v devadesátých letech křísit právě představitelé nové vlny jako Chytilová nebo Němec). Přitom škála projevů podobenství se pohybovala v poměrně širokém rozpětí od jemných náznaků ("zatuhlost" v Passerové Intimním osvětlení, metafora hasičského bálu v Hoří, má panenko), přes poměrně komplikované alegorie (pro mě vůbec nepřekonatelné O slavnosti a hostech) a avantgardní bizarnosti (žroutství Sedmikrásek) až po poměrně frapantní, sevřené výpovědi o dané době (Juráčkova Postava k podpírání či Švankmajerova Zahrada). Nezvaný host představuje pomyslné vyvrcholení těchto tendencí, které už snad ani nemůže hovořit jasněji: do soukromí bytu jednoho páru se nedovoleně vetře cizinec, jehož úkolem je dohlížet a podávat hlášení na neidentifikované "ústředí". Oba partneři jeho přítomnost nejprve odmítají, ale záhy si na přítomnost dohledu zvyknou a na ústředí posléze volají i sami, protože si uvědomí, že "mohli skončit daleko hůř". Samotný princip výměny svobody za pohodlí iluze zachování běžného života je velmi prozíravou metaforou pro nastupující normalizaci. Natolik prozíravou, že je jasné, proč nemohl nadějný Venclík dále točit. Filmařsky Nezvaný host celkem odpovídá studentskému snímku (úvodní dialogy prozrazují určitou nezkušenost), ale těžiště snímku je jinde, jak jsem shrnul výše, proto si dovolím hodnocení malinko nadsadit. (08.05.2017)

Scénář k Nezvanému hostu sice vznikl ještě před srpnovou invazí do Československa, ale kdyby měl snímek možnost dostat se do distribuce, prakticky nikdo by nepochyboval o tom, že to je bezprostřední a velmi výstižná reakce na "bratrskou pomoc" vojsk Varšavské smlouvy. Bez ohledu na to, že sám Venclík souvislost mezi srpnovými událostmi a snímkem popírá, dokonale se strefuje do doktríny omezené suverenity a neblahého působení sovětských vojsk ve střední Evropě po konci 2. světové války. Konec konců, už předtím bylo Maďarsko a Polsko. Snímek mi přijde jako promyšlená, chytrá a vtipná záležitost a jako velmi výstižná alergorie tehdejších mocenských poměrů. Mohl bych tomu vyčítat chyby, ale tenhle kousek vznikl jako studentský film a vzhledem k tomu ho považuju za pětihvězdičkovou záležitost. Schválně, kolik si vybavíte studentských prací, které by stály za vzpomínku. Kromě Nezvaného hosta mě napadá už jen Němcovo Sousto a Svěrákovi Ropáci. Když tak uvažuju nad tím, která umělecká díla si spojuju se srpnem 68, tak je to právě Nezvaný host a Krylova skladba Bratříčku, zavírej vrátka. Celkový dojem: 90 %. (11.01.2017)

...Rus domácí se nejčastěji vyskytuje na teplých místech s vysokou relativní vzdušnou vlhkostí, s dostatkem potravy, vody a množstvím vhodných úkrytů s malým proděním vzduchu. Optimální teplota pro Rusa domácího je okolo 30oC. Tento druh švába je však velmi adaptabilní a dokáže přežívat i v podstatně nižších teplotách. Není nic neobvyklého, že Rus proniká i do chladících boxů. Rus je velmi obratný a rychlý běžec. Údaje o rychlostech běhu jsou uvedeny v tabulce.( http://www.destrol.cz/rus_rychlost.htm ) Přítomnost Rusa domácího je obvykle zaregistrována nejprve vizuálně, a to zejména při přemnožení, kdy navíc velký počet jedinců vyvolává i charakteristický zápach.Prevence proti osídlení (infestaci) objektu Rusem domácím není jednoduchá. V podstatě jediným preventivním opatřením je dodržování maximální kvality úklidu a hygieny. Toto opatření nám však samo o sobě infestaci nezabrání, ale alespoň ztíží přemnožení. Vliv kvality úklidu na množství výskytu Rusa domácího je přehledně zobrazen v následujícím grafu ( http://www.destrol.cz/zdroje/graf.jpg ) .Také technické úpravy staveb jako je například utěsnění otvorů po rekonstrukci potrubí, oprava odchlíplých obkladů atd. může výskyt rusa domácího snížit, nikoliv mu však zabránit. Při popisu represivních opatření se zaměříme na možnosti jednotlivce v boji s rusem domácím v bytě či rodinném domku. V případě infestace Rusa domácího do potravinářských provozů, obchodů či zdravotnických zařízení je vždy nutný zásah profesionálů. Při hubení Rusa domácího vždy musíme použít insekticidní přípravek. Insekticidní přípravky dostupné v maloobchodní síti jsou formulovány jako spraye, jako požerové nástrahy nebo jako vodourospustné prášky, eventuelně i jako popraše.Bez insekticidů jsou pouze některé lepové pasti, ale ty jsou vhodné spíše ke zjištění stavu výskytu než k likvidaci Rusa. Úspěšné hubení švábovitých v domácnostech je velmi obtížné a i když dnes existuje poměrně velké množství insekticidních přípravků pro svépomocné použití, které mohou tento hmyz výrazně potlačit jevhodnější využít služeb profesionálů či alespoň vzniklou situaci konzultovat a postupovat podle rad profesionálů. Je nutné si uvědomit, že dlouhodobě odkládaný profesionální zákrok obvykle znamená velké zamoření objektu. (22.03.2008)

Jakýkoli byl původní záměr, s odstupem času jde, i navzdory jízlivým podtónům, o neskutečně mrazivé podobenství o lidské povaze a možná o jeden z nejvýstižnějších filmů na téma česko-ruského "přátelství". Kvantum nabízejících se interpretací zde není na škodu. Nezvaný host má díky jisté významové zamlženosti stále ohromnou vypovídací hodnotu (posuďte sami, kolik "nezvaných hostů" si pouštíme do bytů třeba prostřednictvím moderních technologií). (28.05.2012)

Ezopova bajka, která má jako všechny bajky smysl a dopad jedině, když posluchač (divák) ví, na co bajka naráží, co zesměšňuje a co převádí do metaforické podoby. I v tomto případě dost nelogický příběh obsazení jednoho paneláku i konkrétně jednoho bytu nevítaným "hostem", se stane logickým jedině když se spojí s okupací Československa v roce 1968. Invazi sice provedla vojska pěti socialistických zemí Varšavské smlouvy, oprávněně se však tento vpád přičítá Rusku a Rusům pro jejich hlavní roli a účast v tzv. operaci "Dunaj". Takto zasvěcený divák pak již jednoduše spojí panelák s Československem a "hosta" s ruským vojákem. Stejně jako v anekdotách o národech autor filmu hyperbolizoval jednotlivé rysy okupanta, až vznikla snadno identifikovatelná postava typického Rusa. Je to tedy větší zcela nekultivovaný, nenáročný, spíše primitivní chlap s lupy ve vlasech a nezbytnou lahví vodky, který nevyleze z holinek a má na ruce dvoje hodinky (ta móda se táhne ještě z druhé světové války – viz slavný případ vyretušování druhých hodinek vojákovi, který vztyčil sovětskou vlajku nad Berlínem – bod 11, http://cs.wikipedia.org/wiki/Fotomanipulace ). Krátce řečeno s Rusem je vše jasné. Máme tu však i druhou stranu, která v obecném smyslu představuje proces normalizace a lidskou přizpůsobivost v podmínkách nevyhnutelné přesily. Film mi připomněl povídku "Druhá invaze Marťanů" z antologie "Pozemšťané a mimozemšťané", ve které Strugačtí ve sci-fi kulisách a s neobyčejně lehkým humorem popsali proces normalizace, a to ještě v roce 1967. Invaze Marťanů jim tu posloužila pouze jako pozadí pro vykreslení psychologie přizpůsobivosti, kdy se lidé postupně nejen smiřují s tím, co nejsou schopni nebo ochotni změnit, ale dokonce časem nacházejí i určité plusy v situaci, ve které se ocitli, ba co více, začnou se v ní zabydlovat a těžit z ní. Člověk je zkrátka nejpřizpůsobivější bytost, která přežije totalitu i anarchii, což je samozřejmě dobře, mínusem však je, že přežití za každou cenu lidem ovlivňuje nebo rovnou kazí charakter, stejně jako pocit přesily a beztrestnosti. (13.06.2012)