Červený balónek

Snaží-li se člověk popsat něco natolik poetckého, obvykle narazí a problém nepopsatelnosti. I kdybych se pokusil popsat veškeré pocity, které ve mě film vyvolal, nepodařilo by se mi v nikom z vás ani vykreslit, ani podtrhnout jeho genialitu a brilantnost. Jako malý kluk jsem měl knihu, která obsahovala prakticky jen screenshoty z tohoto filmu a text popisující děj, napsaný velkými písmenky. Doteď si živě pamatuji ten magický efekt, který mi přivodilo její otevření a pohled na první z poskytnutých scenérií, stejně jako prakticky jakýkoliv jiný moment s tímto filmem. Hned, co jsem trochu povyrostl a začal sbírat filmy, snažil jsem se marně sehnat i tento - povedlo se to až po několika letech a já i teď vidím, jak ho přebírám a trávím zbytek pracovního dne v nedočkavosti, jak ho doma zasouvám do mechaniky a po vší té době ho pouštím. Pamatuji si, jaké bylo počasí a jak voněl vzduch, když jsem se na něj koukal s přítelkyní a jsem si jistý, že tenhle film bude mezi několika málo věcmi, co se mi před očima promítnou než zemřu a že mne všechny tyhle vzpomínky na něj budou těšit po celý zbytek života - a to je něco, za co je "jen" dát pět hvězdiček doopravdy málo. (12.08.2005)

Ach, barevný střípek ztraceného dětství. Vzpomínka na nedělní dětská odpoledne v mistním kině (sokolovně), kde za 1 Kčs bylo možno shlédnouti několik krátkých (většinou animovaných) filmů a kde jsem poprvé viděl tento klenot. Poesie omšelých uliček, průchodů, schodů a nároží (bez jediného turisty či pouličního umělce!). Poesie dětské fantasie, která dokáže oživit i mrtvé předměty. Asi každý v dětství ztratil svůj balónek a přál si být odškodněn jako malý Pascal. (06.02.2010)

Samozřejmě se jedná o nádherný a milý dětský film, který však asi děti bavit nebude. Koho dnes osloví taková všední záležitost jakou je nafukovací balónek? Kromě mnoha kouzel tohoto filmu mě nejvíc nadchnulo tom jak ve filmu ožívá Paříž 60. let. Všechen ten pouliční shon a ruch je zde zachycen realisticky a tak může divák nasát něco z atmosféry Paříže té doby. (04.05.2009)

Paríž nedokáže byť v žiadnom filme iná, ako kúzeľná a detská nevinnosť nedokáže byť nikdy nedojímavá. Zároveň však detská zloba dokáže byť riadne zlomyseľná, pretože dieťa ešte nedokáže rozoznať tak úplne otázky mravnosti. Kto niekedy zažil na základnej škole osamelosť a bol aj nebodaj šikanovaný, pre toho sa môže stať Červený balónik mimoriadnym filmom. Najmä svojou symbolickosťou a jej iracionálnym prejavom. Povedal by som že nielen pre Tarkovského bol tento film inšpiračným zdrojom, niektorými prvkami a lyrickosťou pripomenie Tatiho, rozložením mizanscény a spočiatku súbežných činností vo viacerých plánoch najmä Playtime. Alebo možno aj Truffauta vo Vreckovom. (07.10.2014)

Něžný, poetický příběh - návrat do dětství, kdy i balónky měly duši … Jenom závěr ho maličko sráží. ----- MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Trochu mi chybělo nějaké dojemnější rozloučení chlapce s balónkem - nakonec to vypadalo, že jejich přátelství nebylo nijak zvlášť hluboké, protože přítel se nedá jen tak snadno nahradit. havLord má v mnoha ohledech pravdu: Děti jsou prodejné, ale jenom do určité míry - a nedá mi to, abych nedodala, že dospělí rovněž, mnohdy v daleko větším rozsahu ... :-))) … Každé dítě reaguje jinak, se svými malými i velkými ztrátami se vyrovnává po svém - ale ve své fantazii často právě oblíbené předměty nevidí jako pouhé neživé věci a mívá k nim velice osobní vztah. Pokud tedy není věcmi zahlceno - a to nebyl Pascalův případ. (05.05.2009)