Všichni moji cizinci

Film o trpezlivosti. O tom, kto dlhšie vydrží pozerať a ten, čo vydrží až dokonca, dostane dúhovú stužku, ktorú si môže zavesiť na uzdičku. Lebo v pohode, veď prekrútime predlohu tak, aby to šlo v súlade s modernou dobou, takže kým Japonec v origináli má tajomnú milenku a ide to do hororu, tu je samozrejme najdôležitejšou časťou, že ide o homošov. Čo by nevadilo, keby na sledovanie mnohých scén netrebalo podviazať žalúdok a dať si zo litra vodky so soľou za neustáleho žuvania zázvoru, lebo nevoľnosť sa môže objaviť v každej chvíli a opakovane a zo zážitku, ktoré malo byť kvalitné divadlo sa zase stáva len dávidlo. Čo tam po kvalitnej predlohe, keď najdôležitejšie je ukazovať režisérove chúťky, takže po hladkaní chlpáčov v rozkroku, cez pomalé lízanie prasknutých pier, rozkošné trenie si pánskych stehien jedno o druhé, nežné škrabkania na mnohokrát vyhobľovanom chrbte, krásne hranie na fujare po stiahnutí nohavíc až po slastné zasúvanie do vývodu, odkiaľ padajú len hovná, človek sa už akosi nabaží tej umeleckej potencie a pri vymieňaní kýbla pre prípad ďalších produktov akútnej vomitózy už aj zabúda, o čom ten film vlastne bol. (03.02.2024)

V průběhu sledování tohoto filmu má člověk spoustu otázek. Co to hlavní hrdina přesně dělá? Odehrává se to celé jen v jeho hlavě? Kdy to začalo? Proč až teď? Jak s tím souvisí ten druhý? Proč spolu nejsou častěji? K čemu to všechno povede? A tak jste tu hodinu a třičtvrtě zvědaví, místy napjatí, místy je vám s tím filmem i docela nepříjemně, jak se na vás úplně přenáší ta samota, bolest zejména Adama. Tak procítěný, přitom přirozený výkon se ve filmu hned tak nevidí a podobně přesvědčivý je i můj oblíbenec Paul Mescal jako Harry, ačkoli Andrew Scott (pro mě v podstatě nový objev, asi jsem někde něco dost zaspala) ho tu přece jen podle mě trochu převyšuje (což bude asi i tím, že má mnohem víc prostoru a je hlavní postavou). Sledovat můžete také velmi působivé vkusné intimní scény, poslouchat krásné (retro) písničky, cítit zvláštní křehkost, magii, kouzlo toho příběhu, o kterém až do konce vlastně víte tak málo, ale přesto ho prociťujete s hlavním hrdinou, jeho přítelem, ale např. i v některých silných scénách s jeho rodiči. A pak přijde závěr, ve kterém toho spoustu pochopíte, další věci zůstanou nejasné a vy si říkáte, jestli vám chybí nějaké výraznější osvětlení, výhled do budoucna. Abyste (nebo alespoň já tedy ano) došli k tomu, že vám ta niterná pocitovka sedla přesně takto, jako se postupně rozvinula a nakonec uzavřela. Na pět hvězd bych šla, kdyby mě to dokázalo celé ještě o něco více emočně zasáhnout, i tak jsem ale spokojena. 80 %. (23.02.2024)

Na poměry příběhů z londýnských věžáků dobré drámo. Co dobré, vlastně úplně jedinečné. A to, prosím pěkně, za beatů Pet Shop Boys?! Jeden osamělý muž v bytě zde dokázal rozjet podívanou, o které se mi ani nesnilo. Andrew Haigh vytunil předlohu Taiči Jamady pro 21. století a přináší emoční nálož jak z pohledu rodičovství, tak i prostřednictvím neméně důležité linie queer. Herecky není třeba nijak komentovat. Stačí se jen podívat na ta čtyři hlavní jména v titulkách. PS: Snad jen, že už nám Paul hezky začíná svým charismatem růst z nedospělého otce v dospělého gladiátora :) [Viennale 2023] (31.10.2023)

"I was just struggling through life... But you passed !" Ze začátku se zdálo krkolomné (začátek vztahu) ale sexy ! Pohledných věcí je tu více. Režie je vyloženě pastva pro oči a na opravdu malém prostoru v podstatě dvou míst hrozně moc muziky. Atmosféra je výjimečná a velmi komfortní. K sežraní je i primární duo Scott a Mescal. Ten je tu nečekaně charismatem zcela přetékající byť má menší roli. Trošku mi přijde úsměvná podobnost s jistou jeho postavou jinde. Avšak kdo mě naprosto překvapil byl Andrew S. Neviděl jsem ho téměř nikde a moc mě nebral, ale tady prodal naprosto procítění výkon plný nuancí. Snadno se s ním dá ztotožnit hlavně v dnešní osamělé době. Tudíž on je velké překvápko a i přes okázalejšího Mescala je to One Man show. Power of love   a obecně poměrně trefný a emočně nabitý OST tak nějak zpětně teaseruje jisté věci, které se zde stanou. Nechci vůbec spoilerovat, protože to u tohoto filmu bude mít dost velký negativní efekt... Ve zkratce tedy můj jediný problém tkví v tom, že na začátku máte jistou představu o tom, jaký příběh sledujete i když je zvláštně vystavěn, ale později se to co 20 minut stává něčím trochu jiným  a tak mě to co chvíli vytrhlo z dění. Primární chyba je tedy neukotvenost a nedostatečné nastínění poměrně zásadní změny statusu Quo. Ono když se dočtete, že to lehce mění původní mangu a v čem, tak vlastně vidíte, jak tvůrce přidal spoustu svých myšlenek co už tak původně dost originálního příběhu, který ale spolu nedrží koherentně a tak původní linka v bytě + velmi originální řešení rodičovských problémů nezapadá nejlépe do motivů nových. Konec pak tedy zpětně vysvětlí spoustu bizarních momentů předtím a pozvedne tak nějak celý film o dost výše a dokážu si představit kultovní status za pár let hlavně u nehetero skupin, ale na tak silný příběh holt bylo potřeba trošku zručněji nastínit jisté věci. Velmi zmatených 8 z 10 a znovushlédnutí a následnému přehodnocení se nebráním. (10.04.2024)

Scénárista a režisér Andrew Haigh má nezaměnitelný rukopis a ani jeho další film nezůstává dlužen pověsti vybroušeného díla plného autentických dialogů a chemie ústředního páru. Andrew Scott, Paul Mescal, Clare Foy a Jamie Bell zde předvádějí nádherný herecký koncert a celý závěr vás emocionálně smete. All uf Us Strangers je výjimečný počin a je velká škoda, že není k vidění na velkém plátně, protože to by pro mě byly ještě větší emoce. (07.02.2024)