Kalamita

Vlastně nepůvodní a polozakazovaný film Chytilové vznikající v bolestech a navzdory, u kterého jsem se primárně těšil na zápletku, která je tu ovšem pouze vyústěním celé situace. Nitky kalamitních osudů se střetnou v jednom vlaku. Do té doby, ale de facto i potom, je to snímek zajímavě roztěkaně plující kamery a dokonalého ťuňti v podání Bolka Polívky střídajícího ne vždy souvislé, ale zato poměrně dost vtipné scény a dialogy, kde mezi řádky prosvítá absurdnost a bordel komunistického režimu. A Jiří Havelka se musel poslední scénou a obsazením vlaku výrazně inspirovat, to mi nikdo nevymluví. (31.05.2022)

Prosím vás, jaká lavina? To se jen sesulo větší množství sněhu... Na první pohled nenápadný, ale velmi podařený film. Studený, poblitý, umakartový socialismus. A přece mám z oné kalamitní doby v tomto výsměšném filmu mnohem lepší pocit než z doby naší. Tehdy si člověk mohl ještě alespoň namlouvat, že ve společnosti o něco jde. Tehdy byl ještě myslitelný ten nerozhodný Polívkův hrdina. Tehdy ještě bya možná satira. (01.07.2011)

Ve filmu Chytilové doznívá nová vlna ve tvářích neotesaných hereckých naturščyků, kostrbatých dialozích i velmi volné skladbě scén, která ale nakonec dostane metaforické a působivé završení v podobě vlaku zasypaného lavinou. Právě motiv kalamity se ozývá ze všech epizod, neprůchodnost lidských vztahů, nepochopení, míjení se ve vánici citů a necitů. Polívkovo ztvárnění mladíka, který vlaje mezi různými ženami, není nijak strhující, je v něm patrná později hodně ověřená nota neotesaného macha, nicméně zejména výborné dialogy a trefný cynismus, který výtečně graduje, dělá z téhle miniatury normalizačního zahnívaní skvělou záležitost. Chytilová se vyhnula mnoha neduhům "společensko-kritické komedie" 80. let, zejména citelného podtónu, že i když všechno stojí za prd, stále žijeme v nejlepším možném zřízení. Kalamita zůstává na komorní rovině a nic "vyššího" nekomentuje. Proto stále žije. (14.11.2003)

----- "Jak to, že nejsou lidi ? A kde všichni ti lidi jsou ?" ----- Komedie, která si nebere servítky. Její nápady jsou smělé, třaskavé - a místy až lehce absurdní, leč okoukané přímo od života ... tudíž neztrácí ani na okamžik půdu pod nohama, přičemž její nadhled je naprosto odzbrojující. Zdá se, že se ničeho nebojí, když s drzým úšklebkem vstupuje na tenký led ... aby cynicky nastavila zrcadlo době, která ji stvořila. Nicméně ve výsledku není zdaleka  tak tvrdá, jak vypadá, neboť v jejím náhledu se skrývá i pochopení ... a jakási shovívavá laskavost. (15.01.2022)

Nikdy jsem moc nerozuměl nadšení, které obec filmových kritiků a recenzentů chovala k Věře Chytilové. Nedokázal jsem si k její tvorbě najít vztah a do určité míry mě iritovaly i její společenské názory, její aktivismus a feminismus. Udělal jsem si malou rekapitulaci a jen dvěma jejím snímkům jsem bych ochotný nadělit čtyři hvězdičky, přičemž Šašek a královna je vlastně jen filmovým převedením divadelní hry, kde osobní vklad Chytilové není velký. Kalamita patří k těm kouskům, nad kterými krčím rameny. Scénář je podivně roztříštěný, postavy jsou vesměs jen figurky, které Chytilová využívá k nějaké té hlášce nebo rádoby gagu. Dialogy vyloženě tahají za uši. Když o tom tak přemýšlím, i dvě hvězdičky jsou docela štědré na emoce, které mi Chytilová nachystala. Možná největší vklad je pouhá přítomnost některých význačných tváří československé kinematografie 70. let. Bolek Polívka sice bezesporu je hodně talentovaný herec a komik, ale obecně platí, že potřebuje pevnější vedení a tady ho Chytilová až tak neukočírovala. Celkový dojem: 40 %. (25.08.2015)