Obsahy(1)
Pohádka vypráví o prolhaném království, jemuž vládl král (A. Švehlík), který si myslel, že může poddané nutit ke lži, a ty, kteří lhát nechtějí, zavírat do labyrintu. Zdálo se, že králova vláda je věčná a že se tu nikdy nic nezmění. A přesto, toho dne, kdy princezna (H. Ševčíková) objevila vchod do tajné komnaty, začalo se v prolhaném království blýskat na lepší časy. Nejprve se do království vrátila královna (H. Maciuchová), která žila ve vyhnanství. Ona jediná znala tajemství návratu z labyrintu. A pak je tu ještě hrdinný Jan (J. Schwarz), který vládu zla přemůže a spolu s princeznou, kterou si vezme za ženu, nastolí království bez lží. (Česká televize)
(více)Recenze (20)
Průměrně ztvárněná pohádka s obstojnými výkony ( zvláště HŠ a SS ). Nejvíce jsem ocenil téma hledání pravdy. Což mě vede k smutné poznámce, že dnes většina lidí na hledání pravdy - a to zvláště v těch nejdůležitějších otázkách - zcela rezignovala. Nemluvě o tom kdo by se pro Pravdu dokázal obětovat... P.S. Pavel Anděl v miniroli šejdíře. ()
Král přikáže, aby všichni lhali a pak se poněkud diví, když ani jeho dcera zrozená z rosy a petržele (být královnou, vím přesně, kam mu za tuhle lež petržel narvat) neříká pravdu. Jak ovšem lež souvisí se schvalováním podvodů na trzích a vlastně ve všem, je z hlediska fungování trhu záhada větší, než řízené hospodářství. Další záhada je, jak se černovlasé královně mohla narodit chemlon blond dcera. Poněkud schématické, ale nesympatické postavy jsou nesympatické takovým okouzlujícím způsobem, zrádce je na facku či na odstřel, jak tak zrádci bývají, ale je pochopitelný a politováníhodný, sympatické postavy jsou sympatické, v případě princezny přes její nebetyčnou tupost, bez výhrad. Pravdou však je, že napálit pravdu bez příkras není za všech okolností zrovna to nejlepší. ()
Československá pohádka, jež se vyznačuje těžce nevlídnou atmosférou a depresivním pojetím. V království, kde vládne zlý král A. Švehlík, je zakázáno mluvit pravdu a kdo neuposlechne, je zavřen do tajemného labyrintu. Pozdější záběry z tohoto temného bludiště spolu s beznadějně šílenými výkřiky uvězněných tvoří dosti expresivní scénu, jež nevím, zda je vhodna pro děti. Herecké výkony démonického J. Schwarze, zrádce Hrona (S. Skopal), světa neznalé H. Ševčíkové či němé chůvy J. Březinové zcela zapadly do nastavené nepříliš povzbudivé roviny pohádky. Mohlo by se zdát, že námět by se spíše hodil pro nějaké alegorické drama o nesvobodném státu, toto pohádkové zpracování S. Simonové je však zajímavé také. Jedna z nejdepresivnější pohádek, co jsem viděl. ()
,,Mně nebudeš lhát!“ Už úvodní premisa dávala tušit problémy. Království, kde musí všichni lhát z rozkazu zlého krále, je prostě ptákovina. Pak se sám král diví, že mu jeho dcera neříká pravdu! Ono to asi má ambice nastínit divákům totalitní dobu, ale je to pak pohádka i pro děti? Skřípající logiku bohužel doprovází i chatrné zpracování, které je i na studiové pohádky špatné. Postavy mi byli taktéž vesměs nesympatické. Princezna byla hloupá jak ředkev, král měl evidentně problémy s taktizováním, hlavní hrdina vypadal jak bezdomovec. K tomu všemu je ještě pohádka hrozně depresivní a temná, no rozhodně to nebylo příjemné pokoukání. ()
Zbytečně zdlouhavý příběh, kde řada herců kdovíproč hraje křoví (Jakoubková, Geprtová), a kde sice téma je zajímavé, ale nepodařilo se ho konzistentně zpracovat. Protože občas musíte říkat pravdu, takže neustálé lhaní je pitomost. Pokud by to bylo postaveno na premise předstírání, balamucení a lhaní jen v určitém kontextu, třeba při prodeji výrobků nebo při státnických rozhodnutích, je ta satira jasná. Ale proč by se mělo tvrdit, že růže nevoní? Co z toho? (Mimochodem, výkon Gabriely Filippi je naprosto tragický a její afektovanost na budku) Navíc se do toho ještě vetře téma závisti a poněkud neústrojně i labyrint (kým, kdy, proč postavený?). Takže z toho vznikne drsný mišmaš, z něhož jsem si odnesl jen neustálé sestřelování hrdliček z oblohy. ()
Reklama