Jmenuji se Sam

Je evidentní, že člověk, který nezvládne obsluhovat mašinu na kávu, by nemohl doprovodit svou dceru až do sedmých narozenin, respektive i v Americe prostě fungují příslušné úřady. Když nicméně scénáristky poručí, že věk, kdy roztomilá dcerka inteligenčně předbíhá svého retardovaného otce, je ideální pro podpoření diváckého zážitku, berme to prostě tak. Nelze se ale smířit s berličkami a oslími můstky, které po celou dobu sledujeme. Matka se holčičky hned po narození zřekla a dívenka (prudce inteligentní a nepřirozeně sociálně vyzrálá) začíná ve škole odmítat prospívat, aby se milovanému otci nevzdálila. Naběhnou sociální pracovnice a zoufalý Sam klepe na dveře u ambiciózní právničky, která sama hledá recept na rodičovskou lásku (klišé jak Brno). A že jich ještě bude (klišé myslím). Jde o to, že za kameru se postavila žena a ještě s jinou tuhle sebevražednou story napsala. Hodně feministickou. Je mi to líto, ale jednoduše nemá ani zdaleka pevné základy. Když přejdeme fakt, že úřady se o rodinku dosud nezajímaly, tak tu prostě až snadno sedáme před Samem na zadek. Všechny si nakonec získá (i u soudu), ač ani neví, co znamená námitka. Úsměvnější (to není lichotka) průběh soudního jednání jsem v americkém filmu dlouho neviděl. Právnička Michelle Pfeiffer mě vůbec nepřesvědčila, naopak Dakota Fanning a Sean Penn jsou jednoznačnými taháky téhle limonády. Stejně jako písníčky od Beatles. Ve výsledku je to jednoznačně Pennův film, škoda jen, že jeho bravurní výkon kazí ty samoúčelné kousky s kamerou. Za ty měl dostat někdo přes prsty. Stejně jako za řadu jiných přešlapů. (06.05.2016)

Index očekávání byl v mém případě u tohoto filmu vysoký. A jak už to tak chodí, i zklamání tím pádem bylo větší. Příběh mě vůbec ničím nepřekvapil, což by ještě tak nevadilo, protože tato definice se vztahuje na většinu filmů. Dakota Fanning je sympatické děvče a talentovaná hvězdička, Michelle Pfeiffer je prostě ohromně charismatická žena a Sean Penn... Sakra, Sean Penn mě absolutně neoslovil, nechytil mě za srdce, nefandila jsem mu, spíše mi byl protivný. Když si vzpomenu na výkon tehdy neznámého Leonarda DiCapria v "Co žere Gilberta Grapea", kdy jsem myslela, že skutečně obsadili retardovaného chlapce... Kam se hrabe Sean Penn, to se nedá srovnat;-). Tím pádem to u mě tohle drama projelo po emoční stránce, je mi líto. A stopáž je přemrštěná, jak už se to jeví u filmů, které tak docela nebaví. 55% (17.03.2009)

chcelo by to možno aj 5 bodov, už len za ten pekný výkon Seana a Dakoty. Je to príjemný tak trocha romanticko-dramatický miestami protivne americky nasladnutý film, s dilémou vziať retardovanému otcovi jeho dieťa alebo nie. Myslím , že najmä diváčkam so zmyslom pre rodičovské cítenie sa bude film páčiť, protože "žádnýho jinýho tátu nechci, ...a ... všechno co potřebuješ je láska ..." (mimochodom fil bol skvelo dabovaný do češtiny.). (22.03.2015)

Prvýkrát ma Sam a jeho modrooká rozkošná dcéra dostali na plnej čiare, zasiahli ma v pravom čase presne na sekundu. A tak som druhú polku filmu prerevala originál ako malé decko. Tak ako plačú 7-ročné deti alebo možno tak ako ich otcovia,ktorí sa mentálne zastavili na ich úrovni. Dnes (po dvoch rokoch) považujem tento film stále za veľmi silný. Aj keď v ňom cítiť USA, aj keď je to citová vydieračka...niektorým filmom som ochotná odpustiť chybyčky a nechať sa vydierať. Ak ma vydiera perfektná trojka ako Penn, Pfeiffer a Fanning, tak pokojne. Druhýkrát videné počas Challenge Tour Special - Filmový lov. (03.07.2013)

Vlezdoprdelková sračička plná archaických emocionálních gest a nevkusné mimiky, až jsem se lekl, že se jedná o tvorbu Rona Howarda na přelomu milénia. Nečekaně časový rámec sedí, jen tvůrce je jiný. Pořád ale platí to, že tak laciné a prvoplánovité ždímání emocí z diváka jentak někde neuvidíte a tak přehrávající Michelle Pfeiffer, neustále trhající hlavou a pohazující svým naducaným účesem, rovněž ne. I střihač si vzal dovču. Hrůza děs, zachraňuje to Sean Penn - tenhle typicky maskulinní herec v tak jemné a citlivé roli - klobouk dolů, jeho herecký rozptyl je úctyhodný. (23.10.2014)