Vlčí bouda

Či už ide o nejaké podobenstvo alebo nie (áno, ide - Chytilová by nikdy nenakrútila nič obsahovo vyprázdnené), pravdou je, že niekto tu veľmi operatívne a invenčne nadviazal na princípy amerického hororového boomu z obdobia okolo 1980. Bohužiaľ miestami dosť okato. Chlapík s klobúkom v úvode, tvrdiaci, že "to nejde" evokuje Ralpha z Piatku trinásteho - chlapíka s klobúkom v úvode, tvrdiaceho, že "to nejde". Dievčina, ktorá vysvetľuje, čo je KPZ, akoby z oka vypadla prvej obeti Piatku trinásteho. No a hudobná zložka filmu Manfrediniho šepotavé efekty priamo a bezostyšne kopíruje (tvorcovia zrejme usúdili, že nám ten komunizmus vydrží, takže šanca dostať sa ku komparatívnemu materiálu sa nezdala byť veľká). A to je asi tak všetko, čo by som filmu vytkol. Hneď prvé minúty avizujú, že minimálne po režisérskej stránke rozhodne nepôjde o všedný zážitok, čo definitívne potvrdí "milovanie so snehom". Najlepší čs. horor tých čias to ale nie je (mne vstávali vlasy na hlave z Upíra z Feratu, dokonca i kreslená Krvavá pani je lepšia), ale horor bez krvi, obetí a vrahov, s atmosférou obrazov Caspara Davida Friedricha (mein Gott), kto by to nebral? (19.02.2005)

V dětství jsem tenhle mrazivý film zbožňoval a po skoro desetileté pauze jsem se ujistil, že skoro neztratil na svých kvalitách ani u odrostlejšího diváka. Chytilová se protentokrát trochu umírnila a tvůrčí chaos podřídila pečlivému budování atmosféry a dodržování žánrovým konvencí. Vznikla hororová psychologická sonda, která má co říct k dobové společnosti a svoji výpovědní hodnotou povyšuje dobře zvládnutý žánr ještě do vyšší polohy. Žádný Upír z Feratu, ale Vlčí bouda je filmem, z něhož člověk může zakusit nefalšované zamrazení. (08.01.2011)

Psychologická bubákovina, která určitě má, co do sebe. Ze začátku mě to docela dost chytlo, až jsem kvůli tomu přepnul Iron Mana. Vypadalo to celkem zajímavě. Ačkoliv jsem nevěděl do čeho jdu(čekal jsem nějakou komedii), tak se z toho vyklubalo něco mnohem originálnějšího. Po pořádnem rozjezdu filmu, kde jsme se seznámili s charaktery postav, to začlo už trochu jít do toho psycha, které bylo všudypřítomné. Atmosféra na český film velice dobrá. Hodně tomu také samozřejmě dodávala výborně tajemná Kocábova hudba. Dětskám sem to docela věřil. Ale to jakej měli napsanej scénář je opravdu trapný. To jejich chování bylo neuvěřitelně naivní. SPOILER..... Instruktoři byli asi vážně z Marsu. Ty od půlky filmu mleli jak se odtamtud nemůžou dostat, ale mladejm se to docela lehce povedlo. KONEC SPOILERU.... Konec se mi moc nelíbil. Byl moc jednoduše vyřešenej a nebylo tam žádný překvápko. Přesto bych to nazval zvláštním snímkem v dobrém slova smyslu. Chytilce se to povedlo. 80% (18.02.2012)

Plejáda otřesných neherců ve vynikajícím československém hororu. Ambivalentní pocity mne provázely prakticky celý film, úžasná atmosféra opuštěné horské chaty, patologický Macháček a jeho poskoci, proti tomu banda naprostých debilů z pomocné školy, kteří zkurví svou tupostí i ten nejjednodušší dialog. Uvědomuju si, že to byl zřejmě záměr. Chytilová debily ráda točí, režíruje a skutečné herce tak i mnohdy vede, čert ví proč. Tento způsob práce se mi ale zdá poněkud nešťastným, asi vždy budu preferovat upravenost před přírodním bobrem. Viděno během Challenge tour 2015: 30 dnů se světovou kinematografií (06.04.2015)

Tak si říkám, že Věra Chytilová viděla dnes již pozapomenutý italský snímek Penzion Edelweiss, Carpenterovu Věc, některý z tínedžerských hororů, vybrala z nich to nejzajímavější a spojila v zajímavý celek s mrazivou atmosférou... :) , no možná tomu tak nebylo. Přesto ať už spočívaly případné inspirace v čemkoliv, vidím ve Vlčí boudě stále jedno z nejoriginálnějších spojení žánrů sci-fi a hororu v takřka beztrikovém provedení, k tomu s hutným morálním poselstvím. Zatímco kdysi po prvním zhlédnutí ve mě při vzpomínce na Vlčí boudu vyvolával děsivý pocit zejména Macháčkův perfektně ztvárněný mimozemšťan „Táta“ nebo mrtvola v sněhulákovi, s každou reprízou mnohem větší důvod k zděšení shledávám v nekompromisním zrcadle lidské povahy, jaké paní režisérka tady nastavila. ,,Vy lidi, zabijáci... vraždíte po milionech! Vyhrožujete si smrtí... Je ve vás tolik zla, že se jednou vyhubíte všichni!" Trvalo mi nějaký čas, než jsem si k tomuto osobitému existenciálnímu podobenství s mrazivě strašidelnou atmosférou našel cestu a hlavně přenesl se přes jistou nechutnou pachuť, jakou ve mě dříve Vlčí bouda vyvolávala (na čemž měla značný podíl i trochu zvláštní kamera a dost vlezlé výkony všech puberťáckých neherců). Nejen závěrečná scéna, ukazující možný návod ohledně přežití ve světě naplněném zlem, spočívající v síle jednoty, vzájomného spojení a podpory, na mě pokaždé dokáže zapůsobit. V celém dění od počátku se zkouškou vlastní osobnosti a „hledání nejslabšího článku řetěze“ vnímám vysokou nadčasovost a po delší době musím tomuto filmu přidat i poslední zbývající hvězdičku. Pro mě osobně zpětně jeden ze dvou nejlepších filmů (vedle Kopytem sem, kopytem tam), jaké Věra Chytilová natočila, ke všemu zde ta atmosféra a napětí fungují opravdu po celou dobu až do konce! [95%] (16.12.2021)