Svět podle Daliborka

Klusák si vybral skupinku hloupých lidí s okázale špatnými názory a v řadě zjevně inscenovaných scén (kdy Dalibor žadoní o sex a předstírá nepřítomnost kamer, nebo kdy postavy přicházejí do scén s divadelním timingem - jaký je dokumentariskický smysl téhle umělosti?) nabízí 105 minut hřejivě bezproblémového bizáru, kde není o čem přemýšlet, který neobsahuje dvojznačnosti, kontroverzi ani nenastoluje zajímavé otázky, pouze a jenom ujišťuje diváka o jeho nadřazenosti nad bandou buranů, nad kterou se dá tu smát, tu je litovat, tu jimi pohrdat - ale nikdy není potřeba o ní začít přemýšlet jako o lidech. Zrůdného rozměru to nabírá ke konci, kdy Klusák využívá osvětimského panoramatu k vlastnímu zpřítomění v situaci tak uměle předpřipravené, až je z toho člověku trapně a lituje chudáka paní. Prázdná estráda potvrzující status quo. (08.07.2017)

Není to dokument, který by skrze postavu Dalibora komentoval neonacistickou komunitu obecně, na to je totiž Dalibor až příliš unikátní, takže se s ním a s jeho názory dost pravděpodobně neztotožní ani neonacisté, ani kdokoli jiný. Daliborovi a jeho činům je snadné se smát, ale je v tom smíchu i nemálo soucitu a snad i lítosti, přičemž není možné ukázat si na něj prstem a označit jej za náckovskou xenofobní svini, která by zasloužila zkopat. Kromě Daliborových nenávistných a rasistických hesel a jeho ujeté video-produkce totiž snímek odhaluje i mnoho informací z jeho soukromí, poukazujících na to, o čem tento film je ve velké míře doopravdy - o zamindrákovaných a vnitřně nešťastných lidech, kteří nejsou spokojeni se svým životem, se svou prací a se svým zázemím, ale zoufale chtějí někam patřit, a tak se nebrání uchýlit i ke skupinkám zastávajícím názory poněkud extrémnější. Názory, které obvykle získali z "alternativních" online médií a od jiných, podobně smýšlejících jedinců, existenčně závislých na televizi a sociálních sítích jako na jediné dostupné formě zábavy. A takových lidí je v české a slovenské společnosti patrně hodně, akorát že Dalibor mezi nimi vyčuhuje tak moc, že je díky němu sledování filmu nejen výjimečným náhledem do jistého výseku společnosti, ale zároveň je to místy nehorázná sranda. Co scéna, to perla, ale také mrazení v zádech. (03.07.2017)

Proč se tu spousta lidí snaží kritizovat to, co není třeba ve filmu hledat? Tohle přece není "dokument" o náckovství, který o tom vypráví komplexně a každému dojde, že ty scény nejsou plně reálně někdy určitě přihrané. Ono jak by to asi jinak natočili, to měl štáb trávit 2,5 roky v Prostějově a doufat, že něco zachytí? Já to vnímal jako vyobrazení člověka typu "Daliborek" ve kterém je krásně vidět, jak se na světí dívá, jak uvažuje a jak žije a myslím, že tohle vyobrazení vůbec není daleko od většího množství reálných lidí. To je vše, co bych v tom hledal a je to vyobrazeno skvěle. Co mi trošku chybí, je hlubší rozbor cesty k tomuhle směru a větší vykreslení jeho mládí a vztahu s otcem. Byl jsem na premiéře za účasti Režiséra, tak nám tyhle otázky zodpověděl, ale hádám, že divák v Cinestaru tyhle možnosti nemá. A je pravda, že ta Osvětim už trošku nebyla nutná a nucená scéna. (23.07.2017)

Dala jsem si pár dní odstup, než něco napíšu. A pořád nevím. :) Je mi skoro blbý přiznat, že jsem se skoro celou dobu u žehlení smála (a byla jsem vděčná, že jsem se na to nešla do kina, protože tam bych se asi tolik smát neodvážila - inzultace by hrozila ze všech možných stran). Samozřejmě, že ten film (ano, budu tomu říkat film) je celý snímán z povýšeneckých intelektuálních výšin (Klusák získal k rozcupování vskutku příhodný materiál), o čemž nejvíce svědčil právem kritizovaný hodně ubohý závěr. Ale zase chápu, že tam pan režisér chtěl narvat nějakou bomba pointu, jinak by to celé vlastně někdo (patrně dokonce i dost lidí) mohlo chápat jen jako velkolepou oslavu vrcholné tuposti (a zlých lidí). Ale nejen Daliborka, ale bez výjimky všech, kteří se ve filmu vyskytovali (a vystavovali). V rámci svého duševního zdraví budu proto doufat, že těchto typů lidí (na hranici svéprávnosti, ale stále ještě svéprávných), je v populaci menšina. A že, stejně jako Daliborek, propásnou termín voleb. (13.01.2018)

Vít Klusák je bezesporu nejlepší český režisér propagandistických dokumentů. Zde podle mého názoru dosáhl své tvůrčí krize. Vybral si nejsmutnější existenci z Prostějova a nechal jí 105 minut před kamerou exhibovat. Autenticita již z Klusákovi tvorby téměř vymizela. Film nevyvolává téměř žádné otázky k zamyšlení, protože hlavní protagonista je tak primitivní, že ani nedokáže zaujmout či pohoršit diváka. Z tohoto hlediska považuji Klusákovu volbu za velmi lacinou. V závěru dokonce Klusák popře sám sebe, když celou dobu natáčí film bez zásahu filmářů, aby tam na konci nakráčel jako mesiáš a začal si honit ego na člověku, jehož názor stejně nezmění. Film z podobného prostředí Český Alláh má diametrálně vyšší kvalitu i autenticitu. (10.01.2018)