Historky hrůzy

Nostalgická filmová vzpomínka na pozdní tvorbu Edgara Allana Poea, uznávaného zakladatele literárního žánru, dnes nazývaného horor. Je známo, že Poe trpěl silnými depresemi, které zaháněl alkoholem, a snad právě proto se jeho pozdní povídky vyznačovali pro něj tak typickou hrůzostrašností a morbidnostmi. Dnes jsou jeho povídky samozřejmě pro mnohé z nás již jen úsměvné, ale jistě není zbytečnou ztrátou času se na filmový snímek "Historky hrůzy" se třemi povídkami podívat. Dětem bych ho však dozajista odepřel. Jistota je jistota. Psychika jedince se přece jen formuje již od dětství. :-) (16.09.2010)

Nejsem Poeovec. Nezatracuji ho, uznávám jeho přínos žánru, ale zrovna dvakrát mě nebere a abych pravdu řekl, mnohé filmové adaptace mě baví mnohem více než jeho dílo samotné. A v případě tohohle filmu je to tak na půl. Výprava, masky, triky a samozřejmě Vincent Price jsou parádní. První povídka trošku vyšumí do prázdna, ve druhé povídce mi prostě nesedělo spojení Černého kocoura a Sudu vína amontiladského do jednoho příběhu. Třetí povídka z toho vychází nejlépe. Napínavá, atmosférická, horrorová. (09.11.2015)

Ha, tak už je mi jasné, jakým tvůrcem se - alespoň co do podoby mizanscény - nechal inspirovat Mario Bava (viz jeho Prokletí smrti). Na rozdíl od průkopníka italského hororu se ovšem Corman mohl opírat nejen o skvostné dekorace a vzácný vizuální cit, ale také o vynikající herce, jejichž rozšafně přepjaté výkony jsou zde jedním z hlavních zdrojů diváckého potěšení. Povídky Případ pana Valdemara a Černá kočka (zde šalamounsky spojená se Sudem vína amontilladského) mi sice přijdou zajímavější a myšlenkově podnětnější ve zpracování Romera a Argenta, ale i v této Cormanově lehkonohé a černohumorné verzi jsem si je dostatečně užil. (23.04.2013)

Herci opravdu skvělí - Vincent Price je bez debat. Hlavně to, jakým způsobem dokáže vytřeštit oči:-) opilec Peter Lorre a hypnotizér Basil Rathbone rovněž září. První povídka je docela o ničem. Je tam docela hodně podobností s Cormanovým dalším filmem Ligeina hrobka. Druhá povídka Černá kočka je crossoverem stejnojmenné klasiky a další z Poeových povídek - Sud vína Amontilladského. Tento příběh je hodně vtipný a z trojlístku nejlepší. Poslední příběh je také dobrý. Děj všech tří byl docela předvídatelný, ale ten poslední nejméně :-) (27.10.2008)

Potrháte se leda smíchy. Hned v úvodu animovaný dům nad vlnami v neckách, umělé pavučiny, super nasvětlený dům a balsamifikovaná mrtvolka paní, co neumřela při porodu. Třikrát Vincent Price a třikrát ubohost, kterou nezachrání ani dabing Petra Štěpánka. Druhá povídka je jak jak Barnabáš trochu přebral (Jiří Bruder) a pak si hrál na pana Rutharda z Kutné Hory (vygooglete si to), třetí povídka je o chlípníkovi, co neváhá využít hypnózy, aby si zatrtkal s budoucí vdovou. Atmosféra nula, rekvizita nula, nápad 20 %. Peter Lorre měl fakt super oči. (02.01.2018)