Frankenstein

Pojďme nechat falešného cukrování a řekněme si otevřeně, že to není dobrý film. Je to nenápaditý záznam teatrální pantomimy, motivované spíš imperativem "mělo by se to hýbat" než nějakou motivací a vývojem postav. Mezititulky nedoplňují děj o věci nesdělitelné obrazem, ale předem vysvětlují, co se v dané scéně stane. Že je monstrum utaveno v jakémsi tlakovém kotli a vypadá jinak, než jsme zvyklí z pozdějších adaptací, je jediný náznak invence ve filmu, který IMHO nemá jinou než dokumentární hodnotu a z hlediska kinematografických postupů hodně zaostává za svou dobou. 30% (07.08.2010)

Atraktivnost, poutavost a jistý pocit mystéria života se ukrýval ve slavné knize Mary Shelley, kterou poprvé na plátno převedl J. S. Dawley. V produkci Edisonovy společnosti tak vznikl zajímavý filmový přepis, jenž se v mnohém odlišuje od pozdějších adaptací. Zrod monstra je tu prezentován jako čarodějnický pokus, v němž Frankenstein hází do obřího kotle všemožné pokoutné ingredience. Výsledným produktem se pak stává osoba - vypadající jako hastroš - s notně protáhlým obličejem (nejedná se o žádnou pekelnou kreaturu, spíše o člověka stiženého mírnou fyzickou dysfunkcí á la Quasimodo). Církev, přesto šokována takovýmto obsahem, záhy po uvedení film zakázala pro jeho údajné svatokrádežnictví. Ten postupně upadal v zapomnění a dlouho byl považován za nenávratně ztracený. V roce 1980 však filmový sběratel Alois F. Dettlaff zjistil, že je majitelem jediné existující kopie (35 mm) a ihned z toho chtěl vytřískat, co se jen dalo. Po majetnických peripetiích je dnes tento fenomenální kousek běžně k sehnání. Pokud jste milovníky němých monster-movies, první Frankenstein by vám rozhodně neměl uniknout. (21.01.2005)

Čo sa dá vlastne napísať o skoro 100 rokov starom filme, ktorý je samozrejme nemý a má stopáž necelých 13 minút. Je mi ťažko ohodnotiť tento film spravodlivo, pretože kedy som ho videl v tom roku čo vznikol určite by som reagoval inak než teraz. Teraz je fanúšik hororu ovplyvnený Myersom, Freddym či Jasonom a nejaká strapatá mátoha ma určite nevystraší, ale na tú dobu je to riadne strašidelné monštrum + keď je to všetko točené statickou kamerou a sú používané rôzne farebné filtre, tak vtedy zobrazenie monštra je skvelé. Celá recenzia: TU (15.07.2007)

Veľmi zjednodušený dej oproti predlohe, čo je dané samozrejme možnosťami doby a faktom, že u Edisona to na celovečerák v tomto čase nevyzeralo. Monštrum je veľmi úsmevné, jeho zrod mi pripomínal Raťafáka Plachtu. Po vyše storočnici ale stále môžeme oceniť filmovú reč, každý, kto film videl, bude spomínať predovšetkým na scény, kde sa nachádza zrkadlo a ich metaforický význam. Ale aj prostriedok na budovanie napätia. (22.10.2022)

Mravně filosofické podobenství o protikladu lidských citů a intelektuální potažmo vědecké rozumovosti. Místo dokonalé bytosti ďábel stvořil v mysli Frankensteina monstrum a jen péče a láska nevěsty Frankensteina pomohla mu zbavit se této pekelné vědecké můry. Frankenstein pochopil, že umělé vytvoření člověka je klam a zcestí a že jedině lidské city jsou cestou pravdy. Dnes si myslíme poněkud jinak. Tisíce novodobých frankensteinů dychtí po tajemství stvoření života a jeho zdokonalení ba zvěčnění a žádné city je nezastaví, protože nikoliv lidé hýbou pokrokem, ale pokrok hýbe lidmi. Lidstvo sedí v rozjetém stroji, z kterého nejde vystoupit. Film již na samém začátku minulého století ukázal cesty vývoje a nastolil etické a morální otázky s nimi spojené a my jen vytrvale překročujeme další a další hranice, aniž bychom našli uspokojivé odpovědi, a blížíme se k okamžiku, kdy se budeme muset podívat do tváře toho, koho jsme vytvořili. A zřejmě to nebude jen přelud a nestvůra, která zmizí ve světle naší lásky, jak se to stalo v tomto filmu. Žádné vítězství Dr. Jekylla - Mr. Hyde je mu stále po boku. Každý lidský výtvor se dá použit ku prospěchu i ke škodě. Otázka jen zní, či prospěch a čí škoda to bude. Jak je ten svět relativní, až běda. ___ Scéna vzniku Monstra je ukázkou prakinematografického důvtipu (viz zajímavosti). Švankmajer se svoji úchylnou animací bledne závistí. Využití zrcadla pro nepřímou konfrontaci hrdinů a metaforický odraz vnitřního zmatení a temné stránky lidské duše včetně přímo freudovského překonání dichotomie v roce 1910, kdy psychoanalýza byla obrazně řečeno v plenkách, je fascinující. V době vzniku filmu bylo zvykem, že herci si sami vymýšleli vzhled a charakter postavy, kterou hráli. Monstrum - Charles Ogle - se sám líčil a volil svůj kostým dle vlastních představ a popisu v románu Mary Shelley. Uvidíme, jak se budou líčit lidské klony, geneticky zdokonalení lidé a kyborgové. Snad se budeme moci tomu smát stejně bezstarostně, jak se dnešní diváci smějí Oglyho monstru. (23.06.2011)