Příliš dokonalá podoba

Zvláštní film, který mě moc neoslovil. Celou dobu jsem čekal, zda se aspoň v závěru nestane něco (ideálně něco šokujícího), co by ospravedlnilo tu předchozí nudu, ale nestalo se tak. Jeremy Irons je zde sice excelentní, ale to je tak vše, zbytek castu (Geneviève Bujold...) mi byl nesympatický a děj mě až na ojedinělé výjimky nebavil. Filmu nelze upřít jistou dramatickou sevřenost a zneklidňující atmosféru, ale osobně mě od Cronenberga bezvýhradně nadchla pouze Moucha - u jeho ostatních filmů jsem jinak umíral nudou, tento nevyjímaje. Český název filmu mi mimochodem přijde stupidní a taky jsem nepochopil, proč měl ten tým na operačním sále na sobě červené, nikoli modré či zelené pláště, jak bývá zvykem. Ovšem ty "gynekologické nástroje na vyšetření mutantních žen" byly naprosto geniální! (06.07.2019)

Velmi odvážná a originální záležitost. Snímek ve své podstatě tak komplikovaný a komplexní, že by vydal na několik stohů studií z různých oblastí. Psychologicky velmi propracované, nicméně emocionálně trochu strohé (vyjma závěru, který je opravdu silný a vynikající). A Jeremy Irons předvádí výkon(y) vskutku neuvěřitelný(é). (31.12.2010)

Za tip na tenhle film vděčím uživatelce Ratchetka. Sice se mi potvrdilo to co jsem si myslel a to že, jsem tenhle film už kdysi dávno viděl. Až na pár scén jsem si z něho ale moc nepamatoval. Tak jsem si dal opáčko a můžu hodnotit. Co se týče Cronenbergovi tvorby určitě jde o jeden z jeho slabších kousků nebo alespoň mě nesedl tak jako jeho ostatní filmy. Nutno podotknout, že i Cronenbergův slabší kousek je ve světě filmu pořád nadstandartní zábavou. (25.04.2023)

Cronenberg nikdy nebol moja srdcovka, ale Príliš dokonalá podoba je fajn. Na 4* to nevidím, ale veľa jej dáva uveriteľný Jeremy Irons v dvojúlohe, silná atmosféra, režijná pečať a hŕstka úchylných momentov, oproti ktorým pôsobí celkový všadeprítomný konzervatizmus veľmi zaujímavo, až osviežujúco. Každopádne, trocha ma to nudilo a nakoniec som bol rád, že to skončilo. (01.10.2020)

Deprimující podívaná. Na bezmála dvouhodinové ploše Cronenberg rozmývá několik možných interpretací hlubokého pouta mezi dvojčaty, která dokonale zahrál Jeremy Irons. Není to poprvé, kdy se tento úžasný herec, kterého jsem si zamiloval v Zefirelliho Nesmrtelné Callasové i v Bertolucciho Svůdné kráse, vydal z celého svého hereckého umění, aby je vše ostatní - nezvládnutý scénář, nevidomá kamera, hluchá hudba a bezradná režie - nechaly doslova shnít. Na rozdíl od příšerné, ornamentálně historizující adaptace Shakespearova Kupce benátského, v níž varioval či spíše donekonečna tónů nuancoval jednu životní polohu nasvicovanou nejrozmanitějšími tragédiemi, v Cronenbergově chaotickém dramatu rozehrává Irons takových poloh bezpočet - a aby toho nebylo málo, ještě je všechny zrcadlí. Vzhledem k tomu, jak režisér rezignoval na to, tematizovanou temnotu lidské duše zakotvit v nějaké popsatelné tajemnosti a jen se spoléhá na šokující záběry na masochistické hrátky, na fetišisticky zatížené snímání chirurgických nástrojů, operací a gynekologických prohlídek, na naturalistické snímání pohybu po dně narkomanie a podobné „atraktivní“ ošklivosti, lze pokládat jen za nahodilé, že se přitom dvojničení - tedy souběžné hře na jednoho a téhož a vraždění obou v jednom - naprosto neuvěřitelně zprvu odlišitelní sourozenci jednotí, k dokonalosti by však měli pozbýt i jmen. Tohle by ale mohl domyslet jen někdo, kdo se nevyžívá v pornografizaci duševních tragédií. Douška závěrem: soustředění děje téměř výlučně do interiérů prozrazuje zcela neovládnutou inspirace Polanského Hnusem. Bohužel i v jejich ztvárnění se Cronenberg spokojuje s exotizací nepřístupných či nezvyklých prostředí nebo je prostě (lépe řečeno: bezradně) banální. (13.02.2021)